Bišódžo senši Sailor Moon (1992)

Poprvé shlédnuto na němcích a v létě jsem to pak u babičky sledovala na Polsatu. Muselo mi být tak kolem 8 let, nerozuměla jsem, co tam říkají, ale vzhledem k náplni to vlastně ani nevadilo a seriál jsem naprosto zbožňovala. Po letech jsem si z nostalgie pár dílů pustila. Faktem je, že seriál je na stejné brdo, furt větší a větší záporák a hezčí a hezčí (resp. propracovanější a srdíčkovatější) oděv ústředních hrdinek. Dnešního diváka už to asi nenadchne, nicméně je to stavební kámen, který určil standard tohoto typu seriálů a všechny moderní jsou pak pro lidi jako já pouhými kopiemi. Pokud v něčem Sailor Moon vyniká, tak je to humor, ale i ten po čase omrzí, neboť se neustále propírají ty samé ponožky. Tudíž kdo toto dílo neviděl v době, kdy bylo ještě alespoň trochu aktuální, již jej asi neocení, ale ten kdo si ho zamiloval tehdy, tak na něj nedá dopustit.

Vzpomínka na dětství, kdy jsem tento seriál naprosto zbožňovala a bylo mi fuk, že jede německy a skoro ničemu nerozumím. O to víc si ho teď užívám, když mám k dispozici anglické titulky :) Občas nějaké chybky v animaci nebo nelogický posun děje. Zasmála jsem se, jednou i brečela, zakoukávala jsem se. And shame on you, DaEmoDICKy!

Dnes již legendární anime žánru „mahou shojo“ (magical girl) podle mangy Naoko Takeuchi. Schéma je jednoduché – hrdinky se transformují do válečnic s nadpřirozenými schopnostmi a bojují proti zlu. Každý díl série krom pár prvních a posledních dílů má vlastně stejnou strukturu – objeví se nový démon, zabije se démon. Pomineme li však magický prvek, jedná se celkem o obyčejně neobyčejné slice of life anime. Jednoduchost, hravost, komediální prvky, romantika a nadpřirozeno ovšem tvoří geniální zábavu (určenou nejspíš víc holkám). První série představuje hrdiny (tedy hlavně hrdinky) se všemi jejich nedostatky, vášněmi, sny a postojí. Hlavní hrdinkou je čtrnáctiletá Usagi, kterou cloumá puberta, neustále chodí pozdě do školy, neučí se zrovna nejlépe a rozpláče se při každé příležitosti. Jednoho dne potká černou kočku Lunu a ta ji téměř donutí k tomu se stát válečníci za „lásku a spravedlnost“. Postupně přibudou další válečnice a spousta ekvivalentních démonů, kulminace nakonec a vše dopadne dobře, jak jinak. Geniálnost nehledejte v transformacích v „sailorky“ a jejich bojích, ale v jejich obyčejných životech, plných přátelství, lásky a zklamání, postupných změnách názorů a vyvíjejících se charakterech. Zajímavě promyšlená mytologie (o které se v první sérii dozvíme nejvíc) je jen třešničkou na dortu. Navíc, není divu, že Sailor Moon se stála podkladem a inspirací pro všechny ostatní seriály tohoto žánru.

Když mahó šódžo, pak radějiSakuru(a nejradějiPrinceznu Tutu). Oproti Sakuře, ke které má blíže, trpí Sailor Moon dvěma podstatnými nedostatky. Jednak je komediálnější, aniž by zároveň byla vtipnější, jednak je v kláních jednotvárnější. Zatímco Sakura téměř v každé epizodě získala novou kartu a tím i novou schopnost (byť ne každou použila), sailorky se po celou dobu musejí spokojit s jednou, maximálně dvěma. Úvodní znělky (zvláště ta první) a transformační sekvence (zvláště ta měsíční) jsou sice hezké, příliš toho však nezachrání.3/10

Velmi vtipnéhttp://www.youtube.com/watch?v=AdwtEBaRBoo!