Šódžo kakumei Utena (1997)

Strašně zvláštní kousek, narvaný všemožnými symbolismy, kde na první pohled naprosto nic nedává smysl a kolikrát opravdu nemáte nejmenší páru, co že se to vlastně děje, ale i přes to z toho všeho chrčí tolik emocí a citu, že se nelze odtrhnout od obrazovky a vy kolikrát pomalu brečíte a ani vlastně nerozumíte proč. A hlavně celé to 90's zpracování, od animace, přes opening s endingy (především ten 2. se mi strašně líbí) až po náhodné hudební pecky mě baví a stejně tak jsou špičkové propracované postavy, které s každým dalším dílem rozkrývají své vrstvy. Určitě si to dám někdy znova.7,5/10(01.07.2018)

Každý díl či dvojdíl je střižen podle jednotného vzoru. Tedy skoro každý. Nejdřív nějaký ten všední život, pak se objeví protivník, nějaké to vylíčení vztahů s milovanou osobou a dalšími, nějaká dobrůtka pro Ču-Ču, pak už se vyrazí na duel...(ve stále stejném kostýmu)Nesmím zapomenout na vtipné (výjimečně) komediální momenty.(Píchnutí;-)) Btw: Komu se líbíUtena, tomu doporučujiBókjaku no senricu, anime žánrově naprosto odlišné, v bizarnosti však revolucionářce velice podobné.7+/10(28.11.2009)

Zdanliva stredoskolska soap opera finisujici jako temne drama o obetovani se pro druhe a sile pratelstvi zmenit svet - a to vse bez vybuchu (kdyz nepocitame omacku z 1000-leteho curry) a bez potoku krve. Na podivnou skolu pro smetanku "Ohtori Academy" prichazi mlada divka Utena Tenjou - jeji cil: stat se princem. Kdyz byla mala ztratila Utena oba rodice a z hlouby beznadeje ji zachranil tajemny princ na bilem koni tim, ze ji ukazal neco vecneho - neco na co si uz nedokaze vzpomenout. Pak ji dal prsten se symbolem ruze jako prislib, ze ho jednou najde a taky jako symbol zavazku a slibu ktery tehdy Utena dala. Kdyby si jen dokazala vzpomenout co to bylo.. jedine co podvedome vi je, ze se za kazdou cenu musi stat vznesenym princem, jinak svuj dluh nebude moct nikdy splatit. Zmateni? Budete jeste vic az to uvidite. RGU jsem ze zacatku temer zatratil jako jakesi podivne (cti: poradne japonsky ujete) "stredoskolske drama" s velicem svebitnym zpracovanim. Co me u tehle show drzelo, byli komedialni vstupy za ktere muze predevsim dabelska skolni primadona Nanami (ten studiini vecirek se sneky, hady a chobotnici je genialni) a uzasne kratke minihry stinoveho divadla Kachira. Lehka nota zacne byt ale casem nahlodavana vsemi temi zuricimi emocemi, neopetovanymi laskami, zradami a v pozadi se pomalu zacne risovat i temny stin tragedie z minulosti. RGU je dejove dotazene (coze dejove dotazene anime? svatokradez!), velice originalne umelecky zpracovane a i prekvapive promyslene kdyz tomu date sanci. PS: soundtrack (jeho klasicistni/instrumentalni cast + par jazzovych experimentu) je za ***** !! Podobnou hudbu sem snad nikdy neslysel (sem hudebni barbar, asi nic divneho) .(10.11.2009)

Utena Tendžó chodí na podivnou střední školu. Jde spíš o tradicionalistické univerzitní městečko, které sice není výslovně odloučeno od zbytku světa, ovšem fakt, že se děj odehrává výlučně v něm a ani studenti o světě mimo (nebo o svých rodičích či dřívějších přátelích) nehovoří, takovému dojmu napomáhá. Ba dokonce se zdá, jako by ani jiný svět neexistoval a odkázání studentů jen na sebe sama je vedeno nějakým záměrem. Kromě vyučování šermují, jezdí na koni, odpočívají v parku, utužují přátelství a splétají intriky proti sokům, zažívají první milostná dobrodružství a několik privilegovaných příležitostně bojuje ve zvláštní aréně o zdánlivě nedotkutelnou dívku Himemiji a o sílu „přinést světu revoluci“. Souboje uvádí stále tatáž (byť mírně obměňovaná) znělka, což zdůrazňuje jejich spíše obřadní charakter, a navzdory letitosti seriálu jsou výborné; choreografií už neohromí, ale výtvarně jsou krásné. Doprovází je značně trhlé písně – hudební doprovod je žánrově mimořádně bohatý a představuje pro mne filmový vrchol -, ale ještě zmatenější než z jejich textů bude divák zpočátku nejspíš z magického stínového divadla, které tu více, tu méně alegoricky glosuje seriálové události. Desítky dosud zhlédnutých anime mě dostatečně nepřipravily na Utenu, její svérázný přístup, a měl jsem nezřídka pocit, že s něčím takovým jsem se ještě nesetkal. Tenhle školní areál je prostě podivné místo plné podivných lidí, v němž se dějí věci důvěrně známé, ale mezi nimi probleskává jakási směs snových vzpomínek a náznaků, že se zde jedná o cosi víc. Na tvorbě se podílelo mnoho režisérů a je to znát. Každý látku pojímá jinak a jednotlivé epizody se liší způsobem vyprávění i atmosférou, ovšem dokud se drží určitého základního rámce, ke světu Uteny se tahle různorodost hodí. Žel vyskytuje se zde několik excesů (zejména epizoda 8), jež svým charakterem vybočují opravdu extrémně a seriálu škodí. Největší prostor je věnován postavám, zpravidla se každý díl zaměří na jednu z nich a přiblíží nějakou její vnitřní obavu či vztah k někomu jinému. V psychologické propracovanosti patří Utena mezi nejlepší anime; charaktery jsou napsány dobře a nejednoznačně a v jejich příbězích se stále připomíná červená nit celého příběhu, tedy obtíže související s dospíváním, jako poznávání své sexuální identity či touha po něčem věčném, oč by bylo lze se opřít. Právě u „vážných témat“ se nejsilněji projevuje další Utenin klad, výtvarné zpracování a jeho schopnost zprostředkovávání různých pocitů či stavů (např. děvče odmítající opustit rakev, v níž se skrývá). Nápaditá výtvarná řešení jsou ale na každém kroku, např. černé-chybějící obličeje ve vzpomínkových pasážích nebo místo pro dušezpyt pojaté jako výtah, který sjíždí stále hloub do podvědomí. Jak se seriál odvíjí poměrně poklidně, tak závěrečných devět dílů se promění v jízdu na splašeném oři, během níž není skoro čas ani rozhlédnout se okolo. I proto bude po jeho vyvrcholení dost možná panovat v divákově hlavě z tétopostmoderní pohádkyurčitý zmatek. A touha podívat se na ni znova.10/10(24.12.2008)(méně)(více)

Když si čtu svojí synopsi,vidím, že jsem asi příliš neozřejmil, o co vlastně v Uteně jde. Pokusím se to trochu napravit. Základ jsem popsal správně. Utena nastoupí na Ootori Academy, zachrání Anthy před výpraskem a je vyzvána na souboj , který vyhrává, načež se stává snoubenkou Anthy. V mnoha dílech dojde k nějakému souboji mezi Utenou a někým dalším. To zajímavé jsou důvody, proč se ony "další postavy" soubojů účastní. Soubojům tedy předchází poměrně podrobné vykreslení povahy a vztahů duelistů. Samotné souboje jsou pojaty, spíše než se snahou o realističnost, výtvarně a hudebně zajímavým způsobem, významnou (a pro diváka IMHO pozitivní) roli v nich hrají nadpřirozené prvky. Scéna příchodu Uteny na kolbiště a tasení meče je velice zdařilá, a obě jsem si vychutnával, i když jsou víceméně stále stejné. Příchod Uteny navíc doprovází skvěle padnoucí skladba "Zettai Unmei Mokushiroku" (Absolute Destiny Apocalypse). Během vyprávění se samozřejmě postupně dozvídáme i něco o minulosti jednotlivých postav, celé akademie a původu a smyslu soubojů o Anthy. Originální je i výtvarné pojetí seriálu, které v sobě kombinuje záměrnou "kýčovitost" (uvozovky jsou namístě) se surrealismem (např. schodiště vedoucí na kolbiště, vzhůru nohama z nebe trčící hrad nad ním atd.). Dokonce samotné pohyby postav jsou podřízeny této zvláštní, ale rozhodně zajímavé estetice. Zde uvedu opět scénu tasení meče, uléhání Uteny a Anthy do postele v posledních dílech či vyvrcholení jízdy vytuněným bourákem též v závěrečných dílech. Do tohoto zdařilého slepence jsou často zakomponovány různé symboly - růže, výtah či schodiště (cesta na vrchol), trny, rakev, auto, věž, hrad atd. atd. Utena se nevyhýbá ani sexuálním scénám (sexu samotnému ovšem ano), nicméně je zapracovává tak decentně a skrytě, že o nějaké explicitnosti nemůže být ani řeč, jde spíš o náznaky. Jak to shrnout? Wikipedie popisuje Utenu jako postmoderní pohádkový příběh, který si půjčuje tradiční motivy, prekoncepce atd., a převrací jejich význam. Souhlasím. Z hlediska specifických anime žánrů, patří Utena bezpochyb k shoujo, nicméně toto zařazení, ač přesné, může být pro leckoho zavádějící a od Uteny odvádějící. Vyskytují se i komediální prvky, ovšem označení seriálu jako komedie bych se bránil. Utena je prostě a jednoduše jiná, originální ve svém výtvarném pojetí, prostředím i postavami. Každý z ní jistě nadšený nebude, ale já jejího zhlédnutí ani na okamžik nelituji. Lepší ****.(21.08.2007)