Bohové smrti (2008)

Už na začátku daleko vtipnější, akčnější, zajímavější a celkově dívatelnější než jistý jiný overhypovaný shounen (*coughFMAcough*), ovšem ani tady se nevyhneme nevyhnutelnému úpadku kvality na úkor přehnaného počtu epizod, který postihne každou dlouhou sérii, a konec je tak nemožně tupý, že se nejde nesmát. Moc se mi líbila originální animace a skvělý první opening, i postavy jsou hodně fajn (Maka!) a překvapivě mi tady nevadilo ani všudypřítomné fanservice, i když třeba taková Blair je tam úplně zbytečně a spíš otravuje než aby bavila.7/10

Soul Eater je animáciou, vtipnosťou a postavami veľmi zaujímavý počin. Animácia je šialená kde sa aj slnko smeje. Vtipné scénky sú v každom diely spôsobené nie len výzorom daných postáv (Excalibur ; Shinigami), ale aj postavami samotnými. Napriek tomu, že je všetko vtipné, zachováva si vážnu tvár pri boji proti zlu. Dobro reprezentujú Shinigami (bohovia smrti) a zlo sú čarodejnice a Kishin (forma démona). A teraz sa dostávame k tomu zaujímavému. Shinigami aka bohovia smrti majú každý svoje zbrane a tieto zbrane sú tiež dýchajúce bytosti (asi) a sú rovnocennými partnermi. Zbrane dostávajú približne rovnaký priestor a na ich myšlienkach tiež závisí a majú ľudskú a formu zbrane (premení sa na smrtiacu kosu atď). Je to síce umiestnené do školského prostredia, ale toto prostredie nemalo na úroveň žiadny vplyv. Čo ma tiež zaujalo sú hrdinovia ovplyvňovaný pôsobením zla a títo hrdinovia musia zvádzať vnútorný boj. Black Paper Moon je veľmi kvalitný opening a dosť dobrá pesnička (aj prvý opening celkom ujde). Päťdesiat dielov vôbec nevadí a zachováva si kvalitu od začiatku až do konca a hluché miesta vôbec nie sú. SPOILER : Chápem, že veľa ľudí nebavil ten koniec a povedali si čo to má znamenať, ale pre mňa bol takýto koniec dostatočne zaujímavý a lepší ako keby sa vyhralo nejakým super kombom.

Pokud by někdo se chtěl podívat na dobré anime, určitě by neměl minout anime Soul Eater. Čím si podle mě Soul Eater zaslouží místo ve vaší kartotéce anime je příběh, zpracování postav i zapojení některých epických postav (Excalibur, Frankenstein). Pokud by vás ani to nepřesvědčilo, určitě oceníte ty úžasné bitky. Ostatně, když se jeden uživatel ohání druhým člověkem, tedy zbraní, potěší vás pohled na to kolik různých komb může Maka a Soul udělat (spoiler: Souznění duší, proti-démonní frekvence či Hon na Kishiny). Vtip je zde samozřejmostí (první tři 'prologové' díly jsou toho ostatně důkazem). Trochu mě osobně zamrzel konec který, jak si myslím, je moc uspěchaný. Ale i přes všechny tyto nedostatky vás to stejně bude bavit protože jsou zde zvolený výborné, opravdu výborné openingy a endingy.

(P.S. - dlouho jsem neviděl tak dobré anime)

Poslední dobou je pro mě těžší zkousnout začátky. Tenhle byl taky tvrdým oříškem. Na první pohled - viděla jsem slunce, měsíc, bože, co to je? říkala jsem si. To nedám, to je děs. A taky ty jejich šílený nosy... tak taková jsem byla na začátku seriálu. Ale teď? Pohoda, klidně si to dám ještě jednou. Velký klad je, že tady nejsou takové ty dlouhé zdržovací scény, kdy se promítne celá minulost těch, co si čelí, a tím jejich boj trvá několik set dílů. Děj tu hezky plyne, udržuje napětí, dovolí se vám zasmát, předpovídat, pochybovat. Je to krásně zběsilý, BUM BUM rány, ze začátku taky tak trochu ecchi (dá-li se tak říct), ale naštěstí ničí kalhotky vidět nebyly :-D Každá postava má svou malou úchylku, svou jedinečnou osobnost. Třeba Kid je úplně skvělej, vždycky uprostřed boje... no, uvidíte/viděli jste. Jo, všech 51 dílů mě bavilo, jen ty první tři trochu míň, člověk se prostě musí trochu přizpůsobit - nebo aspoň já musim. Safra, málem jsem zapomněla zmínit Excalibra, ten by mě hnal - takže: "Baaka!". Akorát jsem děsně chtěla vidět Maky mamku a ono nic. Asi se vrhnu na mangu a budu mít třeba větší štěstí. To mi připomíná, že se musím zmínit o tom, že podle mé maličkosti, byl první opening prostě dokonalej :-D Prostě mě uchvátil, celej - hudba, ukázky, krásně to ladilo.

Soul Eater na první pohled upoutá oko divákovo především stylovým vzhledem, který zdařile kombinuje bizarní perspektivu (nepřirozené úhly, extrémní perspektiva), kresbu Tengen Toppa Gurren Lagann a (mnohdy roztomile) halloweensky pojaté prostředí Death City. Spatřit lze vlivy "skejťácké kultury", ale i Lynche a s trochou nadsázky i Tarkovského (prostředí Zóny, funkce BREW). V jednom díle se dokonce (byť lehce) zrcadlí Černobylská havárie. Volba stylu není úplně náhodná - není to pouhé "ať je to co nejvíc cool" - halloweenská stylizace koresponduje pěkně s často nevážným děním ve světě Smrťáků, "skejťáctví" s přebujelou (shounenovskou) sebedůvěrou a bezstarostností mnohých postav, které jsou, nepřekvapivě, též skvěle výtvarně vymyšleny. Celý tenhle sympatický slepenec se navíc nádherně pohybuje. Výtvarně se Soul Eater tedy povedl - zvukově a hudebně též - je to opravdová AV lahůdka mezi seriálovou tvorbou - lahůdka atmosférická, napínavá. Nadšení se ovšem přesto nekoná, protože i když se někde za polovinou série zdá, že zápletka je opravdu slušně zapletena, minimálně z tří vláken zuzlována, tak na konci - a bacha, bude to velmi lehký SPOILER - udělá se šmik, šmik, šmik a zápletení je šmytec. Temná minulost nebyla dost zajímavá, závěrečné filozofování dosti moudré, vítězství se dosáhlo silou dobrého srdce a správňáckého odhodlání a konec se přiblíží, jak říká Genryuusai, skutečně překotně a, jak říkám já, lehce se přitom překotne. KONEC SPOILERU. Své jistě nepřidá, že mnoho ze SoulEaterového dění lze popsat slovy Modelová Anime Situace, ba ještě spíše Shounenovská modelová situace (ale třebas i postava). Silné ***, ba skorem **** (váhal jsem).