Kontakt (1997)

Tak ano, je to scifi, a technoidi nemohou nicmoc  namítat, ale důraz na mystično  posiluje tu intelektuální vrstvu tak, že na ty přístroje a vědecké metody snadno zapomenete.Děj se trochu vleče, ale ta odbočka (pozor! spouler na 1 řádek) k všemocnému miliardáři, stojícímu nad všemi státy světa, se dá vydržet. Hlavně, že hrdinka zůstává ve hře. Závěr filmu vyznívá tak, že cílem bylo ukázat, jak relativně snadno se vědecké myšlení může překlopit do víry nerozlišitelné od té náboženské, Ale je to podáno nenásilně, přesvědčivě a optimisticky. Aneb film nemusí provokovat nebo přinášet katarzi a přece o něm (a po něm) budete přemýšlet.

som veľký milovník sci-fi žánru, no toto ma nejako neuchvátilo. Je to film o tom či veríte v cudziu inteligenciu mimo našu planétu alebo nie a je to postavené na tom či veríte v boha alebo nie. Tu nám to bolo pekne ukázané, že aj keď nie sú dôkazy o existencii imaginárnej entity - všemohúceho, tak je normálne ba priam až žiaduce v túto entitu veriť, no keď hlavná hrdinka bola na sekundy prenesená strojom na druhý koniec vesmíru a stretla sa s inteligentnou bytosťou, tak jej nikto neveril, lebo nemala dôkaz.

film, ku ktorému sa pravidelne a rád vrátim. podľa knihy môjho obľúbenca Carla Sagana, s vynikajúcou Jodie Foster. a konfrontácia 3 postojov a prístupov: vedy - citov (láska) a - viery.  "mali ste poslať básnika". Sagan zomrel v roku 1996, a keby ešte žil, zrejme by sa čudoval, čo všetko z vedy je dnes negované (a asi aj tomu, že NASA musí v roku 2026 odložiť opätovný let k Mesiacu pre technické problémy..). film s toľkými zaujímavými myšlienkami a "postrehmi". napríklad aj tie Palmera Jossa v rozhovore pre Larryho Kinga ("nakupujeme cez tv, surfujeme po internete, ale sme vyprahlejší a osamelejší.. .. nakupujeme na úver, dovolenky prežívame v horúčkovitom zhone" a to bolo pred 30timi rokmi).

(Zhlédnuto dne 08.02.2026). Když jsem procházel již nepříliš dlouhým (vzhledem k prahbídné kvalitě kinematografické tvorby posledních pěti let) seznamem filmů čítajícím asi šedesát vícenémě zajímavých snímků, jež mám v plánu v blízké či vzdálenější budoucnosti zhlédnout, naskytl se mi, mimo mnoha jiných sci - fi či fantasy snímků jednadvacátého století, i tento starší s přiléhavým názvemKontakt. Poměrně dlouhý film s mnoha vývojovými linkami mne osobně velice nadchl. Jak ho však zhodnotit nestranně? Docela jednoduše (...). Dle mého názoru se sice jedná z velké části o naprosto skvěle zpracované dílo, avšak pouze do přibližně druhé hodiny stopáže. Po ní bohužel následuje chvíle, kdy se nám tvůrci snaží podat myšlenku, již sami neokáží dobře uchopit, a tedy prudký pád kvality (...). Herci a děj: máme možnost sledovat bez zbytečných průtahů dětství hlavní hrdinky. Není nic vynecháno, ani nudně opakováno. Samotná představitelka mladé Ellie Jadie Malone mi přijde opravdu dosti sympatická, a to nejen na pohled, ale především díky jejímu mistrovskému hereckému výkonu, díky němuž se do její postavy dokážeme velice dobře vcítit, poznat její emoce i myšlenky. Děj jako takový se vyvijí sice pomalu, ale o to intenzivněji následuje množství zvratů. I v dospělém podání skrze Jodie Foster nám hlavní hrdinka přijde dosti přesvědčivá, ačkoliv v některých okamžicích musíme přimhouřit oči, například u jejího setkání s životní láskou, s níž ulehne do postele po necelém dni. On sám své partnerce bohužel nijak výrazně nepomáhá, ani ostatní postavy. Jistě, některé dokáží zaujmout, například velice otravný až nesnesitelný Palmer v podání Matthewa McConaugheyho, jemuž dokáži poroumět i coby "záporné" postavě (jelikož mnohým dnešním už nikoliv). Též mne tak trochu dojmul i Kent v podání Williama Fichtnera. Kdo však vůbec ne, a kdo mi připadal až příliš nesnesitelný, především v myšlence zbytečného natahování děje, jest David Drumlin (hraje ho dnes už dvaadevadesátiletý Tom Skerritt). Jeho výkonu si cením, avšak postavu musím zavrhnout. A to z jednoho důvodu (SPOILER!): ačkoliv celou dobu plnil svoji roli, v závěru se mu dostalo dosti nehodné smrti, z níž nutně vyplynul spád děje. Tato fáze snímku totiž začala dosti pokulhávat za předchozí, v níž ještě mnohé dávalo alespoň částečnou logiku. Avšak po nastoupení Ellie do vesmírné lodi mne už začala přepadat nuda a nesnesitelná otupělost. Onen cíl předvést nám mimozemské bytosti, cestu k nim, a následně vysvětlit, k čemu došlo, a k čemu vlastně ne, to vše mi připadalo jako jakýsi druhý díl snímku, nikoli jeho součást. Zkrátka, nedokázal jsem si oba tyto "kusy" spojit (...). Efekty, hudba a ostatní: technické podáníKontaktumi poměrně dobře sedlo. pobavila zejména chvíle s momentem z olympiády v Berlíně v roce 1936. Též zaujaly i vědecké budovy, satelity a přítomnost jisté naivní a povzbuzující atmosféry, tolik v dnešní době scházející (ve filmech i ve skutečnosti). Magická devadesátková hudba samozřejmě všemu dodala správný tón. Prostředí, jak už zmíněno, ale nyní uchopeno v přírodním smyslu, jako například výhledy z výšky, dodallo snímku jistý pocit "solidnosti", jenž se dá najít jen u dobře finančně zásobených filmů (...). 75 procent.Kontaktrozhodně patří mezi snímky, jež byste si měli zařadit do svého seznamu. Jestli jste je již spatřili, doporučuji možná i zopakovat. Osobně však tak spíše neučiním. Jistě, jedná se o dobré dílo, jež dojme i nadchne. Avšak, v mém subjektivním pohledu vždy rozhoduje až závěr. A ten mi vůbec nevyhovoval. Bohužel, i přes mnoho skvělých postav a zajímavý příběh je v samém závěru stopáže tohoto filmu cítit velké zoufalství.

Tento film ve mě zanechal nejvíc emocí, co se týče vesmíru, posmrtného života a mimozemského života. Záblesk jedné z posledních generací filmů, které měli skutečnou hloubku. Nechybí ve filmu absolutně nic, jeden z nejlepších filmů na světě. Proč jsme na planetě Zemi: naše duše musí prozřít a klíč k tajemství je ve filmu. "Já jí věřím".