Okno do hřbitova (2011)

Mám rád hororové poviedky pána Švandrlíka a čítal som všetky, ktoré kedy napísal, ale z tohto seriálu som dosť sklamaný. Tie chabé herecké výkony a dieravý scénár by sa snáď dali prehrýzť keby sa jednotlivé poviedky držali svojich predlôh. Už len treba "Králíci se nedočkali", "Vzkaz od nebožky" či "Filmová zkouška" sa predlohy vôbec nedržia a takto by som mohol pokračovať. Jednotlivé epizódy v rámci akejsi pochybnej atraktivity prekrúcajú predlohu naruby. Pre mňa je tento seriál premárnená šanca.

Soubor krátkých horrorových povídek M. Švandrlíka, které bych doporučoval před spaním. Jsou zábavné, lehké a zaberou asi dvacet minut. Některé jsou lepší, některé nestojí za moc. A co se týče hereckého obsazování – v některých příbězích mi připadalo, že tam hrají ochotníci. Nicméně dávám tři hvězdy, protože ty dávám skoro vždy, když se jedná o soubor horrorových povídek. A zábava před spaním je to obstojná. Osobně se mi nejvíce líbila povídka „Králíci“.

Mrazivé a zajímavé pásmo hororových povídek. Některé překvapily svojí invencí, některé nebyly tak úplně k pochopení a některé byly strašidelné. Klady: velké překvapení v režijním pojetí Vladimíra Michálka, kvalitní a nepříliš okoukané herecké obsazení, invence, vypointované závěry povídek, netradiční pojetí, sympatické lokace a prostředí, snaha o hororovou atmosféru a tajemno. Zápory: povídky jsou kvalitativně dost rozdílné až nevyrovnané, obtížně se v našem prostředí daří napodobovat americký styl, některé povídky byly překombinované a pro nehororového diváka těžko uchopitelné. 60%

Mám rád takovéhle příběhy, mám rád tento žánr, rád se podívám (a dívám) i na tento cyklus, jen trochu více nepobírám, proč je to celé, tedy snad vyjma námětů, tak nehorázně amaterské. A to jsem teď urazil amaterský film. Rozhodně doporučuji mnohem starší záležitost, ovšem, řekl bych již použitou a přívětivou mluvou, nehorázně lepší. Draculův švagr...

Martin Bezouška a Dušan Kukal jsou zkušení, jde jim spojit Švandrlíkův svébytný satiricko-záhadný svět s naší současností a vytvořit povídky, které nejsou ani přehnaně šokující, ani pietní a mohou stát samy o sobě. Navíc má Vladimír Michálek filmové, ne televizní vidění. Problém pak zůstává klasicky s adaptací, od výtečné (Milenka mrtvého) až ke zpraseným koncům (První casting). Výsledek je víceméně průměr, ale zase nic, co by vyloženě urazilo.