Nobunaga no Chef (2013)

Už někdy kolem druhé epizody se mě zmocnil neodbytný pocit, že období válčících států byla vlastně jedna velká kulinářská soutěž. A když pak na kulinářskou soutěž opravdu došlo ... Na jednu stranu si to říká o to, aby to člověk nebral moc vážně, ale tuhle teorii nabourávají ty naučné výklady historie, kterými je to prošpikované. I když to svojí informační hodnotu asi má, tak já se nějak nedokážu dostat přes ty kulinářské "zázraky", které tam Ken předváděl. Jak mohl Nobunaga bez Kena přežít, než ten se tam záhadně objevil, to nechápu. Trochu paradoxně síla tohohle seriálu leží v postavách, které jsou sice absurdní, ale nějak mě bavily. I když víc jak 2* tomuhle s čistým srdcem dát nemůžu, na druhou sérii se určitě podívám.(15.02.2015)

Cestování v čase mám rád, pokud se autoři alespoň trochu snaží. To bohužel není tak docela případ Nobunaga no Chef. Celý seriál působí až příliš nízkorozpočtově, herecké výkony za moc nestojí a celý seriál spočívá na opakování jednoho konceptu devětkrát prakticky nastejno. V podstatě mě tak ke sledování motivovala jediná věc - zvědavost, jakým dalším způsobem ovlivní jeden kuchař dějiny národa. Uznávám, že takovéto propojení dějin a kuchyně bylo zpočátku zajímavé, občas i překvapivé, ale po většinu seriálu pro mě osobně až příliš absurdní, jelikož zde byl až nad míru uplatňován princip hluboké (v některých dílech až filozofické) myšlenky skryté v jedné porci servírovaného jídla. A já nad jídlem nepřemýšlím, já ho jím. Druhá hvězda je pak trochu paradoxně za přístup, který bych jinému seriálu nejspíš vytýkal. V některých okamžicích se totiž seriál přepne do poučného módu a hlas vypravěče divákovi objasní politickou i geografickou situaci, včetně mapky. V jiném seriálu by mi to nejspíš vadilo, tady mi tento pseudodokumentární styl trochu vylepšil dojem, protože jsem měl alespoň pocit, že se dozvídám něco o japonské historii.(20.03.2013)

Přeloženo. (Minimálně pár slovy ohodnotím, až to uvidím.)(27.03.2014)