Nabari no ó (2008)

Tohle je jasná vykrádačka Naruto. Hlavní postava je něčím posedlá a "zlí lidé" to chtějí. Mohu pochválit to, že autoři nešli do většího počtu epizod.

Laciná napodobenina Naruta. "Hodně omáčky ale málo masa." Kdo si rád přijde na anime, kde se víc řeší vztahy a mluva než akce, tomu se to dozajista bude líbit. Já zůstávám u svého Naruta.

Bylo krásné nevědět. Za Mihara a Yoiteho. Za dlouhý konec. Za to, že to nebylo jednoduché předvídat, jak se to vyvrbí. Jen je škoda, že nedopletl. Jo, líbilo se mi to. Jinak pro přesnější představu viz Subjektiv a Genryuusai.

Proč? Proč jen mě ten seriál tak vytáčel? Bylo to tím, že měli všichni příliš mnoho vlasů? Nebo tím, že vypadali jak reklama na koncentrák? Nebo snad proto, že se to všechno točilo kolem zbytečných konfliktů, před nimiž, během nichž a po nichž měli zúčatnění bolestně mnoho monologů? Proč si připadám jako masochista kvůli tomu, že jsem to dokoukala do konce? Našla jsem to slovo. Emo. Ten seriál je emo. Závěrečné srdceryvné rozuzlení je snem každého hrdiny shounen anime. Všichni se usmívají. A stejně, proč si dokážu tak snadno představit, že si za rohem řežou zápěstí? . . . . . Nakousli krásnou myšlenku, kterou místo jejího rozvinutí a dotažení pošlapali jako nějaké nepochopení krásy života plného sluníčkových odpolední se sugoi přáteli. Závěrečný supermonolog bych nahradila slovy Silénovými: „To nejlepší je pro tebe zcela nedosažitelné: Vůbec se nenarodit, nebýt nebo být ničím. Druhá nejlepší věc však pro tebe je brzy zemřít.“ Jediné okamžiky, kdy jsem netrpěla byly ty, kde se v záběru objevil Raiko. Příští seriál hledám podle jeho hlasu.(♥ω♥ ) ~♪(31.01.2014)

Šla jsem do toho s představou, že půjde o temnější shounen s nindžama žijícími inkognito v reálném světě. Jaké překvapení, že se tam skoro nebojuje a to, že jsou postavy nindžové se pozná podle toho, že čas od času vytáhnou kunaie, kterými někam (zpravidla mimo cíl) pro efekt hodí. V ušetřeném čase se hodně "konverzuje" a "rozvíjejí charaktery postav". To znamená, že se hodně fňuká, sebeobviňuje, sebelituje, vzpomíná na dávné křivdy a zranění a bezcílně bloudí ulicemi co noha nohu mine. Jako co to je? Postavy jsou divné a "obestřené tajemstvím" natolik, že si je člověk ani po x dílech neoblíbí a je mu v celku jedno, co se s nimi děje. A chcípáček Yoite je dalším příkladem hlavní postavy, kterou divák pro její slabošství a rádoby "tough" uzavřenost nenávidí od první chvíle, co se v seriálu objeví. (A nebo je to jenom můj osobní dojem? Mě z něj bylo na zvracení - navíc ten jeho debilní ohoz a čepice!!!) No zkrátka... Kdyby se Nabari no Ou netvářilo jako zajímavé akční ninja-anime, nenapadlo by mě na něj koukat a ušetřila bych si veliké zklamání, rozčarování a několik hodin strašné nudy (nejdřív, když jsem čekala, kdy se začne něco dít... poté, když jsem tedy čekala aspoň na nějaké rozuzlení...)(11.05.2011)