JoJova prazvláštní dobrodružství (2012)

"Even against the fate of God, fly the flag of rebellion…Gangster"JoJo's Bizzare Adventure je anime, ktoré... má zaujímavý ažbizarnýpríbeh. Keď som o tomto anime zistil pred niekoľkými rokmi, tak som veľkú časť tohto anime nechápala, či už príbeh postavy a tak. O anime som si nič nezisťoval a ma celkom ani popravde nezaujímalo, ale pred pár mesiacmi som si povedal, že by som to mohol vyskúšať.A o môj bože!Bola to jazda. Skoro každá časť ma držala mi obrazovke a pozeral skoro každú jednu sekundu toho, aj napriek k tomu, že väčšina vecí tam bola, že zbytočná a vyzerala ako filler epizóda. Strašne sa mi páči, že každá časť má tzv svojho Joja s iným backstory, záporákom a príbehom. Najlepšia časť (ktorá bola zatiaľ zadaptovaná), je buď Diamond Is Unbreakable alebo Golden Wind. Ďalšia vec, ktorá sa mi páči, je tá že niektoré Standy sú pomenované buď podľa pesničiek alebo kapiel. (Such as:Killer Queen,Pearl Jam,Black Sabbath,Dirty Deeds Done Dirt CheapaWonder Of You) Postavy mi prišli buď vpohode alebo naprosto skvelé, tak ako ich character development, ktorý je dosť vidieť u Jotaro Kuja, ktorý zo začiatku sa spravá ako naprostý nevychovanec, ale neskôr sa z neho stane zrelý muž. Záporáci, tí sú asi tá najlepšia časť v celom Jojovi, či už Dio, Kira alebo Diavolo atď. Každý záporák je silnejší každým partom, či už fyzicky, inteligenciou alebo dokonca aj standom. Soundtracky a openingy sú, že skvost tohto anime, mám na to aj playlist, lebo tie songy sú úžasné. Celkovo napriek tomu, že Jojo je anime s najviac divným a bizarným príbehom, tak dokáže človeka pobaviť alebo aj dokonca chytiť za srdiečko.Moje hodnotenie: 5/5

Is this JoJo reference? Yes, everything is.Definitivně jeden z těch případů velmi, velmi specificky šité látky, která nemá ve své finální podobě šanci padnout zdaleka každému. Nicméně v případě Arakiho díla došlo s rozmachem internetu a sociálních sítí k zajímavému, leč vlastně z povahy jeho unikátního přístupu k příběhu, vyprávění i postavám ne úplně nečekanému úkazu, totiž (abych zůstal u počáteční metafory) k masivní a vesměs dobrovolné úpravě tělesných parametrů/váhy u relativně velké části internetové komunity, zcela jistě v návaznosti na adopci obrovského množství dílčích prvků pro všeobecné potřeby internetové meme tvorby, toho důležitého vyjadřovacího jazyka globalizované a propojené společnosti 21. století. A to jen proto, aby jim extravagantní, bláznivý a ano, vskutku pořádně bizarní kostýmek, vytvořený Arakim, jehož třpytivé záblesky mohli v rámci memíček vidět, sednul. Ne každý se o to pokusí, a ne každý má dostatek vůle, ale málokdo, kdo vydrží prvotní nepohodlnost, neobnošenost a nepříjemnou přiléhavost (o té divné děravosti raději nebudeme zatím mluvit…), odejde na konci neuspokojen. Dokonce bych se odvážil hádat, že to některým lidem možná otevře mysl i v určitých důležitých záležitostech a velmi reálných otázkách, které stále hýbou i současnou společností. Ale samozřejmě, JoJo je v první řadě čirý, nefiltrovaný a mohutný výstřik z vnitřku jedné absurdně fungující a absurdně kreativní mysli, jenž oblažuje komiksové čtenáře již skoro 40 let (!!) a díky brilantní adaptaci v režii studia David Production i anime diváky již 13 let. Přičemž zrovna nedávno byla oficiálně oznámena adaptace sedmé části série (k částem série viz dále), všeobecně považované za jeden z vrcholů manga tvorby, takže JoJo (ať už kterýkoliv), jeho společníci a jeho nepřátelé se budou nadále stylově světem mangy a anime ještě nějaký ten pátek pohybovat. V čem konkrétně však tedy spočívá ta unikátnost, kreativita a absurdita, co je na dobrodružstvích JoJa kromě jejich úctyhodné délky tak bizarní? Na všechno by se dalo odpovědět asi nejlépe třemi slovy, které jsem již zmínil na začátku – „přístup k vyprávění“. Araki se rozhodl prakticky ve všem úplně pustit uzdu své šílené fantazii, bez toho, aniž by se nějak příliš zamýšlel nad příčinami a důsledky, nad tím, nakolik něco funguje v rámci klasické ověřené struktury příběhu nebo tradičního chování, motivací a vývoje postav, dokonce se mnohdy nenechal ani omezovat takovými otravnými věcmi jako je smysluplná, resp. uvěřitelná a logická výstavba scén, včetně těch, které byly zásadní pro řešení nejdůležitějších příběhových dilemat, konfliktů a problémů. Místo toho vlil úplně všechno do rozumem nespoutané a s konvenčním vyprávěním si zadek často vytírající bouře absurdní přepálenosti, přehnané dramatičnosti, zábavné fascinace reáliemi našeho světa (to množství encyklopedické expozice, to množství hudebních odkazů!) a v neposlední řadě samozřejmě bizarní, často (chtěně či nechtěně) velmi černé/morbidní komičnosti. A všechno pak ještě okořenil šíleně dokonalou stylovostí, která je zároveň mnohdy velmi badass (postavy a jejich pózy, pózy, pózy; hudba obecně, ale zvlášť tematická hudba při prakticky pokaždé extrémně uspokojivém, vynalézavém a pro nepřítele řádně bolestivém vyřešení jednotlivých konfliktů/soubojů) a zároveň velmi... homoerotická. V tom nejlepším smyslu. Tohle vše funguje bezpochyby dost pěkně i v manze, ale jestli existují různé úrovně kvality a potřeby adaptací, v případě JBA došlo k perfektní fúzi kvality i potřeby, zdaleka ne každá manga dokáže těžit z rozpohybování do takové míry, v jaké to bylo tady. A dává to samozřejmě smysl, protože jestli je JoJo postavený celý na značné nadsázce, přepálenosti, šílených mechanikách (ať už u vývoje příběhu, postav nebo samozřejmě mnohočetných soubojů, které tvoří absolutní jádro vyprávění) a nápadité práce s designem a vizuálními prostředky (kompozice, rozmanité a originální používání onomatopoií, už zmíněné absolutně ikonické pózování postav), je logické, že v pohybu, v barvě, s ozvučením, s hudbou a dabingem to teprve může dosáhnout svého plného potenciálu. Tedy v případě, že neselže režie, kamera a navržení a posloupnost/gradace scén/storyboarding. Což se David Production naštěstí snad nikdy nestalo (nepočítaje občasné šetření na pozadí a pár dalších zaškobrtnutí, což ale někdy vlastně dopomáhalo tomu pocitu velmi osobitého vzhledu), a tak anime vskutku celý tento bláznivý příběh o mnoha dějstvích dotahuje k dokonalosti. Jestli tedy dávám jenom čtyři hvězdy, je to kvůli existenci určitých slabin v Arakiho přístupu k tvůrčímu procesu a jeho znatelné, ale pochopitelně jen postupné evoluce jako tvůrce a vypravěče, ne kvůli celkovému příběhu a rozhodně ne kvůli postavám nebo problémům s adaptací. Tento autorův vývoj a základní výstavba velké části jednotlivých příběhů je poté, co se čtenář/divák dokáže úspěšně navléct do láskyplně přichystaného přiléhavého trikotu tím hlavním „bodem odporu“, kvůli kterému může být trikot i přes překonání počátečního šoku vyhozen do popelnice jako Spideyho kostým v Raimiho dvojce (nečekané cameo! J. Jonah Jameson rudne vzteky!). V praxi to každopádně znamená, že kvalita, propracovanost a soudržnost Arakiho vyprávění se s každou další částí JBA znatelně vyvíjí, přičemž Araki navíc pokaždé zkouší něco trochu jiného, experimentuje se subžánry, s estetikou a designem, s postavami a mechanikami (proto se postavy a linky, na které autor úplně zapomene nebo úplně nesmyslné a za vlasy přitažené řešení některých situací objevují postupně stále méně a méně, tedy s výjimkou případů, kdy to je použito čistě samoúčelně pro účely bizáru či pro zvýraznění dramatu absurdním kontrastem). Nicméně kvalita příběhu a postav tam přes určité problémy je od začátku, jde podle mě spíše o to, které postavy vám v které části sednou více a které méně.

⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⡿⡛⠟⠿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿                                                                    ⣿⣿⣿⣿⣿⣿⠿⠨⡀⠄⠄⡘⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿                                                                    ⣿⣿⣿⣿⠿⢁⠼⠊⣱⡃⠄⠈⠹⢿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿                                                                    ⣿⣿⡿⠛⡧⠁⡴⣦⣔⣶⣄⢠⠄⠄⠹⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣤⠭⠏⠙⢿⣿⣿⣿⣿⣿                                                                    ⣿⡧⠠⠠⢠⣾⣾⣟⠝⠉⠉⠻⡒⡂⠄⠙⠻⣿⣿⣿⣿⣿⡪⠘⠄⠉⡄⢹⣿⣿⣿⣿                                                                    ⣿⠃⠁⢐⣷⠉⠿⠐⠑⠠⠠⠄⣈⣿⣄⣱⣠⢻⣿⣿⣿⣿⣯⠷⠈⠉⢀⣾⣿⣿⣿⣿                                                                    ⣿⣴⠤⣬⣭⣴⠂⠇⡔⠚⠍⠄⠄⠁⠘⢿⣷⢈⣿⣿⣿⣿⡧⠂⣠⠄⠸⡜⡿⣿⣿⣿                                                                    ⣿⣇⠄⡙⣿⣷⣭⣷⠃⣠⠄⠄⡄⠄⠄⠄⢻⣿⣿⣿⣿⣿⣧⣁⣿⡄⠼⡿⣦⣬⣰⣿                                                                    ⣿⣷⣥⣴⣿⣿⣿⣿⠷⠲⠄⢠⠄⡆⠄⠄⠄⡨⢿⣿⣿⣿⣿⣿⣎⠐⠄⠈⣙⣩⣿⣿                                                                    ⣿⣿⣿⣿⣿⣿⢟⠕⠁⠈⢠⢃⢸⣿⣿⣶⡘⠑⠄⠸⣿⣿⣿⣿⣿⣦⡀⡉⢿⣧⣿⣿                                                                    ⣿⣿⣿⣿⡿⠋⠄⠄⢀⠄⠐⢩⣿⣿⣿⣿⣦⡀⠄⠄⠉⠿⣿⣿⣿⣿⣿⣷⣨⣿⣿⣿                                                                    ⣿⣿⣿⡟⠄⠄⠄⠄⠄⠋⢀⣼⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣶⣦⣀⢟⣻⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿                                                                    ⣿⣿⣿⡆⠆⠄⠠⡀⡀⠄⣽⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿                                                                    ⣿⣿⡿⡅⠄⠄⢀⡰⠂⣼⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿⣿5/5

Opravdu to je bizarní a líbí se mi, že obrovský prvek tohohle skvostu je v názvu, který vystihuje snad všechno, co o tom potřebujete vědět. Když jsem se dozvěděl, že vůbec něco takovýho existuje, tak jsem si na první pohled řekl, že se na to nikdy nepodívám a jak se na to někdo vůbec může koukat, a když jsem se po dlouhém přesvědčování podíval na prvních pár dílů, tak jsem to strašně odsoudil a poslal do dalekých krajin, ale potom přišel part 2 a ten mě namotal na prst a už jsem nemohl pustit. Určitě to dokáže zaujmout už jenom svým vizuálem, který je barevný a bizarní (heh). Musím taky zmínit, že z tohohle anime je nejvíc memes na světě a z těch bizarních a divných situací, které se v anime a v manze objevují se dá toho hodně vyždímat. V prvních partech jsou velké téma upíři a combat systémem je Hamon, který nevidím jako nic hroznýho, ale od 3 partu jsou dominantní Standy, což je jeden z nejvíc originálních combat systémů, co jsem kdy viděl. Co se openingů týče, tak nejlepší z nich za mě je Bloody stream ze 2. partu a taky nesmím zapomenout na hudbu, která je taky dost meme ale objektivně musím říct, že je fakt božská. Taky podotknu originalitu, že se příběh netočí kolem jednoho člověka, ale kolem členů jedné rodiny v rozsahu spousta let.

JoJo's Bizarre Adventure je něco, u čeho musíte upustit jisté serióznosti a prostě si užít ty občas naprosto debilní a zároveň vtipné momenty. Občas ale dokáže hitnout jako truck se silnými momenty, nebo naprosto epickými chvílemi, především v závěrech každých z partů. Postavy a art style jdou ruku v ruce s tím, že ve valné většině jsouvelmi výstřední(pořád potřebuji vysvětlení toho, jak naprosto vymakaný, 195 cm měřícíJotarozpartu 3aNaranciazpartu 5oba mají 17 roků). Anyway, seriál začíná vcelku špatně,první partje vcelku nezáživný a jen u konce se to trochu změní k lepšímu. Je celkem smutné, že nejlepší část na něm je naprosto skvělýopening. Další party už jsou záživnější, delší, mají lepší postavy a "techniky" boje - hamon/ripple v prvních dvou partech vs. standy ve zbytku série. Záporáci jsou většinou také vcelku dobře napsaní, nejlepší ze všech bych řekl, že je Yoshikage Kira zpartu 4, ale mým nejoblíbenějším, již od třetího partu, zůstává Dio. Hudba je konsistentně naprosto fenomenální, jak od openingů, tak po hudbu v pozadí. Kvalitou bych je přirovnal k dalšímu mému oblíbenému anime,Fullmetal Alchemist: Brotherhood. Žánrově jsou ale přirozeně vcelku jiné. Příjemným zpestřením byly reference na kapely, alba a písně skupin z minulého století, jelikož několika z nich jsem velkým fanouškem. Také jsem si zvykl dělat reference a narážky na tento seriál, které jsou většinou vcelku cringe, ale co už. JoJo's je tedy velmi netradiční anime a to je asi důvod, proč se mi tak líbí. Tyčí se nad kupou ostatních, většinou průměrných shounenů především kvůli naprostošíleným scénám, u kterých jsem se nekontrolovaně řechtal. Araki má ode mne naprostý respekt, nejen kvůli tomu, že zvládl něco takového vytvořit, ale taky, že to od roku1989postupně zlepšoval a nezastavuje. Tedy, JoJo's asi není úplně pro každého, ale když se dostanete přes první part, tak toho (snad) nebudete litovat. Taktéž jsem si odnesl, že létat s někým z Joestarů, především s Josephem je špatný nápad. I za předpokladu, že absolutně není perfektní, tak i tak tomu dávám z pozice velkého fanouška stoprocentně subjektivních100%.