Fairy Tail (2009)

Vizuálne sympatická a hudobne perfektná show, ktorá má však viac obsahových dier, než akékoľvek iné nekončiace battle shounen anime. Ono by mi ani tie súboje, nad ktorými vždycky zvíťazí priateľstvo a silnejšie emócie nevadili, avšak nikdy som nevedel prísť na chuť tým skokom z komédie do akcie, z akcie do "hlbokých" motivačných rečí a naspäť do komédie, apod. Občas, akoby seriál sám nevedel, čím chce byť, čo chce vlastne povedať a pre koho je určený. Dobre, na to posledné už odpovedali zaryté násťročné fanúšičky, ale aj tak. Občas to malo svoje cool momenty a nespochybňujem potenciál toho stále želaného konceptu, lenže tá zbytočná vata okolo toho, nelogické súboje, oživovanie postav a nevtipný humor čo ide ruku v ruke spolu s fanservisom celkový zážitok strašne kazia a nenapomáhajú tomu ani doplnkové epizódy a stále sa opakujúci dej. Škoda, pretože ten výborný soundtrack si zaslúži omnoho viac.

Fairy Tail. Tolik jsem o tomhle anime slyšel dobrého, že mi to nedalo a začal jsem ho taky sledovat. A musí se mi nechat, že jsem vydržel dlouho, 78 dílů! Ale myslím, že pro mne to teď na nějakou dobu stačilo. Tyhle nekonečné seriály s dalším nekonečnem pokračování... Aby mohly běžet dál, vždycky se musí objevit něco nového a většího, co do té doby ultrasilné hrdiny překvapí a naznačí jim, že vlastně nejsou ultrasilní, maximálně tak supersilní, i když proti tomu novému zlu jen tak lehce silnější, že ano, naštěstí hrdinové se nezaleknou a během několika dílů zjistí, že jsou opravdu ultrasilní a ... zííííív. U prvních pár desítek dílů jsem oceňoval třeba i to neustálé bourání čtvrté zdi a komentáře přímo k divákům nebo parodické momenty, kdy se postavy přímo vyjadřují k nesmyslnosti toho, co dělají, ale i to se za chvíli přejedlo... Takže díky, Natsu, Grayi, Erzo a další, ale bohužel se asi nedozvím, jestli mají víly opravdu ocasy.

Mám rádFairy Taila zatím mi neušla jediná episoda. Jistě, za tu dobu co to sleduji jsem postřehl pár názorů na to, že to vlastně není ani moc vtipné, že je to jen hloupý příběh s hromadou levného fanservisu, že je to kopírka nejrůznějších anime jako třebaOne Piecea že zde jsou ty nejhoršífillery, co spatřily světlo světa. S názorem nafillerybych se v některých případech dokázal sžít a některéfiller arcyjsou opravduúmorné. Na druhou stranu i u těch nejhorších mi to bylo vynahrazeno tím, co mám u tohoto konceptu rád. Mám rád jednotlivé charaktery, které jsou sice poměrně šablonovité a člověk už po nějakých sto dílech přesně ví co které postava v který moment udělá, alemě to pořád baví. Spousta vtipů se dá předvídat a některé seobjevují až moc často.Opakovaný vtip přestává být vtipem, ale pokud se umí i při stém převyprávění dobře podat, stejně dokáže vyloudit úsměv na tváři. Příběh není na první pohled nijak hluboký, ale mě se líbí a z dlouhodobého hlediska se ukazuje, že první pohled může někdy klamat . Některé motivy jsou určitě převzaté z jiných konceptů, ale proč se rozčilovat, když to funguje. Co se fanservisu týká, ano je tam a kolikrátskoro až zbytečně, že to až působí, jako by se autoři chtěli zavděčit všem, ale mě osobně nijak neruší. Když si to shrnu, vlastně jsem ani jednu z výtek, které jsem v úvodu nastínil nepopřel, ale zároveň chci jen naznačit, že mě osobněpříliš nezajímají.Fairy Tailje pro mě osobněsympatická hezká pohádkas velmi pěknými souboji, u které se víc jak jednou za díl pousměji a kde se především v těch velkých příběhových sekcích těším na každý díl. Mám zde své oblíbence i postavy, bez kterých bych se obešel, ale nikdo mi tam vysloveně nevadí a i taLucyje pro mě mnohem lépe snesitelnější, než třebaSakurazNaruta, neboOrihimezBleache. Takže já si to pořád užívám ana názory ostatních nehledím...  9/10

Při zhlédnutí prvních dílů mi bylo jasné, že tohle asi není nic pro mě - pohled na nějaké rádoby namakané postavy (typuji tak věkem pohybující se kolem 14 let) a děj, který nevypadá, že by k něčemu spěl. Teda hlavně celá myšlenka anime mi přišla jak Slayers přes kopírák - parta mágů někam furt jde, má neustále hlad a kam příjde, tam půlku města srovná se zemí,ale Slayers je moje srdcovka, tak těch 20 min čas od času obětuju. Rozhodně to není však něco, co bych vyhledávala, ale je to nakresleno dobře a je to takové ztělesněné milé "nekonečné" anime, kde jsou všichni sympatiční a v podstatě diváka ničím neštvou, ale také ničím neohromí.

Po zhlédnutí prvních třech dílů jsem Fairy Tail odsoudil jako hloupou záležitost čistě jen pro náctileté dívenky okouzlené světem anime, která pro každou dívenku nabízí alespoň jednu klučičí postavu schopnou pravidelně ji přivést do stavu vrcholné blaženosti a touhy ventilovat všemožné topic i off-topic fóra obrázky a žvásty o oné oblíbené postavě, nastavit si na plochu její tapetu etc. Přemíra rádoby vtipných momentů a klišé tomu taky zrovna moc nepřidala, proto jsem seriálu moc nevěřil a k dívání se na další díly přistupoval s lehkou skepsí. Podobně smíšené pocity ze začátku jsem měl například uSoul Eatera, kde jsem taky nějak po třech dílech odsoudil seriál jako magořinu určenou pro těžko popsatelné publikum, ovšem později jsem si jej docela oblíbil. U Fairy Tailu sice počáteční skepse postupem času začala pozvolna opadávat, nikdy však neodpadla úplně. Potěšilo mě, že Fairy Tail nabízí hlavní postavy, které sice nejsou po stránce vlastností a významu kdovíjak výjimečné, avšak dokáží si získat divákovy sympatie a umí seriál táhnout. Co zvlášť oceňuji je fakt, že žádná z postav netrpí komplexem méněcennosti, jenž by postupně odbourávala (z úplného loosera na začátku, který se ustavičně utápí v nešťastných vzpomínkách z minulosti, se postupem seriálu stává za pomoci přátel prvotřídní hvězda), ani příliš otravným egoismem à la Black Star z výše zmíněného Soul Eatera, ba dokonce jsem zatím nenarazil na typ otravné a neschopné slepice à la Sakura nebo Orihime (Lucy je bez problémů snesitelná). Postavy jsou sice sebevědomé, ale sebevědomé takovým docela příjemným způsobem, že jsem si je dokázal oblíbit a vlastně jen kvůli nim i dokoukat seriál do konce. Nejraději jsem měl Nacua a Graye (heh, zajímavý to paradox; nejdřív jsem je odsoudil jako postavy ryze stvořené pro natěšené dívenky, ale ve finále jsem si je sám oblíbil... pche!), ale líbíly se mi i Happyho glosy. Co se humoru a hysterických výlevů týče – na to je potřeba si stejně jako u Soul Eatera zvyknout. Nebo alespoň já jsem si musel zvyknout. Jinak musím ještě vyzdvihnout hudbu, kde se jednak mísí různé motivy – keltská hudba, variace na různé klasiky (Offenbachův Orfeus v podsvětí mě snad ještě v žádném provedení nezklamal), pro Takanašiho tolik typické chorály, rock, mixy tohoto všeho... a dokonce ještě motivy ze soundtracku k Heroes IV. Ano, fajn, fajn, tak to by byly klady. Teď však přichází na řadu zápory, které v mém dojmu bohužel nad klady převažují. Začněme příběhem, který je značně rozkouskován, není celistvý a chybí mu nějaká sjednocovací linka, byť sebevíc tenká. Najít One Piece, stát se hokagem, porazit Arrancary – ne, něco takového tu prostě chybí.„V tomto složení zažívají při plnění různých úkolů mnohá dobrodružství”, píše se ve zdejší synopsi, ovšem spojení "zažívají mnohá dobrodružství" je moc málo. Zkrátka tu postrádám nějaký nadrámec, který by dával diváku významný důvod dívat se na seriál dál, případně nějaký příběhový domino efekt, kde by na sebe události jasně navazovaly a tvořily do sebe zapadající články řetězce. Ne. Děj Fairy Tailu vypadá asi takto:událost(ta předchozí je putna) –pauza–událost(ta předchozí je putna) –pauza. A tak dále. Příběh je natolik schematický, neoriginální a nepropracovaný, že bych si dokonce dovolil tvrdit, že při troše času a fantazie bych byl schopen vyjádřit obecným vzorcem náplň jednotlivých částí příběhu. A stejně jako stagnuje příběh, stagnuje i vývoj postav. Co vidím jako další problém, jsou souboje a záporáci. Je mi sympatické, že souboje nejsou natahované jak guma ve One Piece, ovšem jejich provedení je vyloženě tristní. Má se jednat o bojový seriál (rozuměj japonsky: šónen), ovšem pokud je cenzurována krev (při soubojích, kde se mydlí aktéři hlava nehlava, je vidět vždy jen pár škrábanců a odřenin), bojové klišé je přítomno v míře více než malé („... když jsem pořádně nasranej, porazím hravě úplně každého!”) a všechno zlé porazí síla přátelství, pak je prostě o napětí a poutavost soubojů nouze. Stručně a jasně, příběh a vývoj postav jsou hodné kvalit telenovely. Naprosto vážně. Když si pustíte třeba 5. a 120. díl, uvidíte jediný posun v tom, že přibyly nové postavy, jinak se nikam nic neposunulo. To je prostě špatně. A nebo ne, pozor,posunulo! –– 2* dávám za hudbu, hlavní postavy a humor. Zdejších 82% opravdu není moc adekvátních.