Modrá krev (2017)

Nejlepší ČTV seriál posledních dvou dekád, troufám si říct. Povzbuzující je vidět, kolik nádherných architektonických/kulturních/uměleckých památek díky šlechtě v téhle zemi máme. Po dlouhých letech komunistického zmaru se probudily a stále ještě se probouzejí k životu. Hlavně díky navrátivším se potomkům  šlechtických rodů, vyhnaných kdysi ze země zideologizovanými a převážně primitivními spoluobčany. Sledovat jednotlivé epizody je jako vidět postupné vzkříšení naší země po době její násilné separace od vlastních dějin a přirozených svazků s Evropou.  Dovolím si ocitovat závěrečná slova z dílu (III/10) věnovaného Habsburkům.  Platí však obecně:„V minulém století se v českém myšlení zafixovala mylná představa Habsburků, jako úhlavních nepřátel českého národa. Dnes si můžeme s odstupem času upřímně přiznat, že do naší země přinesli mnoho dobrého.“

Tak tady máme pohromadě všechny Trautenberky, Lomikary a knížepány z Jičína. I naší generaci za totality vtloukali do hlavy, že aristokrat rovná se cizák, nejspíše Němec, a vykořisťovatel poddaných. Jenže historie je obecně složitější a nedá se vměstnat do zjednodušených šablon i v případě šlechtických rodů. Také šlechtici byli lidé, někteří více, jiní méně charakterní, často čelili pohnutým osudům a tragédiím. A mít velký majetek není jen privilegium, ale také odpovědnost a starost. Je zásluha tohoto seriálu a osobně i Františka Kinského, který jím provádí s noblesou a humorem, že zdejší pohled na aristokracii se snad trochu změnil. Před diváky totiž nedefilují primitivní poživačníci, spíš podnikatelé, manažeři, majitelé rodinných firem, nezřídka odborníci na zemědělství či lesnictví. Jejich předci si zachovali důstojnost, i když je komunisté o vše okradli a poslali k lopatě...  Seriál se lehce dotýká i tématu konfiskací po druhé světové válce, které postihly ty aristokraty, kteří měli německou národnost. Jenže i to mohlo mít různé příčiny, někdo třeba podlehl nacistickému nátlaku, jiný spíš chápal vlastenectví v “zemském” slova smyslu. Seriál toto citlivé téma nerozvádí, nebere to jako svůj úkol, což je rozumné. Samozřejmě kvalita tolika dílů nemůže být naprosto vyrovnaná, postupem času snad může omrzet i určitá zavedená osnova, i když ta na druhou stranu dává sérii pevný rámec, včetně závěrečné otázky “Máš modrou krev?”. Pokud si vzpomínám, nejvtipnější odpověď zněla: “Jen po modrém portugalu.”.

Už 4 série nás hrabě Kinský s doprovodným hlasem M. Etzlera provází historií české aristokracie a nutno dodat, že kvalita dokumentu nijak neupadá. Od těch nejznámějších v prvních sériích až po ty v podstatě už zapomenuté nebo rodiny, které si svého titulu moc dlouho nestihly užít. A možná právě ta čtvrtá série v tomto byla nejzajímavější. Nahlédnutí do běžného života současných šlechticů zároveň boří různé mýty a představy o tom, jak vypadá pan hrabě, že vlastně mají pohodu atd. Omyl, většina z nich se nadále o své majetky, často navrácená po soudruzích, pečlivě stará ne z pozice manažerů, ale přímo přikládají ruku k dílu. Z většiny z nich jsem cítil  pokoru a úctu, nejen ke svým předkům ale obecně i k okolí. Povýšenost či pocit něoho lepšího, v podstatě nikde. Opravdu povedená série dokumentů.

Tenhle dokumentární seriál je opravdu dobrý počin. Je poučný, ale občas i dojemný, když člověk slyší mnohdy nelehké šlechtické osudy. Člověk si připomene naši divokou historii a seznámí se s místy, která všechna ani neviděl. Pan Kinský je výborný průvodce, chytrý, elegantní a vtipný. Neviděla jsem všechny rody od začátku, ale 4. sérii si užívám celou. Většina šlechtických potomků vystupuje civilně, což je příjemné, a určitě zde hraje roli i dobrá režisérská práce paní Činčerové.

Tak se nám tady natáčejí oslavné dokumenty o takzvaných šlechticích (kteří ovšem byli zrušeni před více než 100 lety). A tak můžeme sledovat sebeprezentaci potomků těch, kteří si mezi sebou rozdávali tituly, majetky a výsady ne za to, že by něco vytvořili, ale za věrnost vrchnosti, potlačování odporu a udržování ostatních dole. Kdo uměl být tvrdý na poddané a uměl je držet pevně pod krkem a a kdo byl loajální k cizí moci, ten se měl dobře. Když dnes člověk vidí potomky těchto rodů mluvit o tradici, cti a historii, nelze to nazývat ničím jiným než arogantním povýšeným výsměchem. Jedni celý život dřeli, aby přežili, druzí z jejich práce žili. Jedni makali, druzí sklízeli. Jedni měli erby, druzí měli robotu a daně. V touhách těch s erby ale stále setrvává, aby se tyto časy vrátily. Odporný televizní projekt.