Jin (2009)

Kdyby se odstřihl prostředek každého dílu, mělo by to spád a docela zábavnou akci. Naneštěstí je seriál především kecací. Ke každé drobnosti v ději se musí vyjádřit všechny postavy, čím emotivněji, tím lépe. Po tisících slzách Saki, tragických výlevech Nokaze, živelných exklamacích Ryomy a nekonečném sebe-lítostivém pláči doktora, by šlo místo kategorie drama klidně použít soap opera. Každému podle potřeb, ani telenovela není špatně, jen na můj vkus trochu přesycená.  Co už je ale na pováženou – technická stránka operací. Kdo by přežil pomalé prořezávání břicha za živa, aniž by A/neztratil vědomí nebo B/nenatáhl bačkory úplně? Doktor má vědomosti a zkušenosti z dnešních časů, ale svoje pacienty nechává trpět… nebo taky ne, podle příležitosti (nebo podle toho, kdo ho zrovna víc štve)? Ve starém Edu každopádně museli být lidé velmi zocelení, rány se jim hojí přímo warpovou rychlostí a taková trepanace lebky majzlíkem – denní pohoda. Ona to teda je doktorova specializace, takže to je svým způsobem pochopitelné. Starý Sova by Palackému taky hned koukal nasadit totálku.

Tohle dorama hezky těží z nápadu aplikovat moderní lékařství ve starém Japonsku období bakumacu (polovina 19. století) pomocí cestování časem. Sledujeme chirurga Minakatu Jina, jak se snaží dostát svému doktorskému přesvědčení a zachraňovat lidské životy s pomocí vědomostí z moderní lékařské vědy, a to i přesto, že tím riskuje změnu dějin (ať už obecně, tak i v jeho osobním životě). Sledovat tenhle jeho vnitřní souboj a dilema, zda může nebo nemůže zasahovat do běhu dějin (a případně nakolik) a poté jeho souboj s nemocemi, které jsou v dnešním světě už téměř vymýcené (cholera, syfilis, tuberkulóza...), jsou jedny z nejzajímavějších prvků seriálu. Věřím, že tohle bude přednost i samotné předlohy (mangy), podle které je seriál natočen. Zároveň je hezké sledovat Jinovo sžívání se s jeho novým životem v někdejším Japonsku a jeho budování vztahů s ostatními postavami. V rámci vývoje a prokreslení vztahů mezi postavami seriál funguje na jedničku a diváka nejedna scéna dojme. Obzvlášť se mi líbil vztah důvěry mezi Jinem a doktorem Ogatou. Skoro si říkám, že se seriál mohl soustředit pouze na ten Jinův život v minulosti a na to, jak se se svým údělem vyrovná. Bohužel je ale seriál trochu rozpolcený a stále divákovi předkládá náznaky, že jde o něco více. Zaprvé je tady linka týkající se historie pádu šógunatu v Japonsku a konkrétní postavy, která v tom historicky sehrála určitou roli - samuraj Sakamoto Rjóma. Zadruhé v pozadí stále leží ona záhada, jak přesně se hlavní postava vůbec přemístila do minulosti a proč se tak stalo. Seriál neustále předkládá náznaky, že jde o něco většího, o nějaké velké tajemství. Jenže bohužel, tyto linky jsou v seriálu nedořešené a neukončené. Spíš mě pak jako diváka pouze provokovalo to, že se na tu záhadu v pozadí neustále upozorňuje, ale přitom se divák v posledním díle nedozví nic víc, než se dozvěděl v prvním. Kazí to pak docela dojem. Jako by si seriál vzal větší sousto, než je schopný utáhnout. Jsem pak proto sice spokojená s dějovou linkou týkající se Jinova života v minulosti a jeho vyrovnání se s jeho údělem, ale naopak nespokojená v rámci jiných věcí, které seriál nakousl a nechal být. Naději mi dává pouze to, že vím, že existuje ještě druhá série, a moc doufám, že tam se mi dostane nějakých odpovědí. Tuhle sérii ale nakonec musím hodnotit sice čtyřmi, ale spíš slabšími čtyřmi hvězdami. Jak vidím, někteří jiní uživatelé to vidí stejně.~(3,8★)~

JIN nepracuje s nikterak akční zápletkou, při níž by se množil jeden zvrat za druhým, ale i přes to si po celý čas dokáže udržet vysokou kvalitu. Začínám milovat klidné tempo jímž se japonská dramata prezentují. Pro každou scénu je dostatek času a aniž by začala nudit, utvoří dokonalý celek, který funguje jak má. Musím vyzdvihnout chytrost s níž si tvůrci počínali, při zakomponování moderního lékařství do historie, což je jedna z hlavních sil seriálu. • Herecké obsazení bylo zvolené dobře a s mezilidskými vztahy v seriálu jsem spokojený. • Těším se, co za rozuzlení mi přinese druhá série.

Jin má velmi zajímavý nápad a působivé scény zejména v první epizodě, které u mě navodily dojem, že se celý seriál bude držet takové tajemné atmosféry, což se bohužel nestalo. Ačkoli mi celkové téma připadá originální a napínavé, jednotlivé epizody řešily spíše obyčejný život v 19. století, aniž by se tam dělo něco výraznějšího. Takto vyznívaly realističtěji, ale bohužel také nudněji. Druhá řada sice nabízí vysvětlení, jak celý příběh dopadne, což by mě opravdu zajímalo, ovšem sledování jednotlivých epizod mě ani trochu neláká. Neoceňuji ani to, že nám každá epizoda nabízí nechutné detailní záběry operací, na druhou stranu je však seriál i celkem poučný. Slabé 4 hvězdičky.

Bohužel kvalitu první sérii si dorama neudržela což je velká škoda. Ze schopného a vyrovnaného lékaře udělaly tvůrci přehnaně ubrečenou citlivku, který úspěšně splachuje všechny racionální myšlenky a rozhodnutí skrze vývodní koleno do záchoda. Naštěstí se oproti všem očekáváním Japoncům podařil konec, který je moc hezký. Skvělá hudba z první série zůstala, takže aspoň tohle. Druhá série je slabší, ale stále dobrá.(08.02.2020)