Hranice stínu (2011)

Hranice stínu umí být místy napínavé, místy dobře pracují s atmosférou a především nastinují příběh, který slibuje divácký zážitek. Spousta seriálových postav má skvělý potenciál a těšíte se na sedm žánrových delikates, jenže s přibývajícími minutami to začne tu a tam skřípat. Tvůrci rozehrávají až příliš ambiciózní konspirační hru a přestávají být důvěryhodní. Je to, jak to jen říct, moc přepálené. Postava Gatehouse by se vyjímala spíš na stránkách komiksu než v kriminálním seriálu. Některé momenty, a jsou to přesně ty, které považují seriáloví tvůrci za klíčové, jsou nedůvěryhodné, zvraty přemrštěné a dovolím si tvrdit, že v reálném životě by Gatehouse volil úplně jiné řešení - jeho volba byla vzhledem k povahovým rysům nových šéfů extrémně riziková. Líbilo by se mi, kdyby zůstali tvůrci při zemi a šlo "jen" o klasické dilema kdo z koho při řešení nástupnictví po smrti vůdce klanu. Zamlouvalo se mi obsazení, snad s výjimkou Kierston Wareing, která mi s napuchlými rty připadala, jako by právě vyšla z kosmetického salónu po aplikaci kolagenu. Celkový dojem: 60 %.

Spoiler alert!Tak neuvěřitelně špatné, že se mi nechce věřit místnímu ani IMDb hodnocení. Převelice natahovaný seriál se sáhodlouhými dialogy o ničem (v každém díle alespoň jedna úvaha nad tím, zda je hlavní hrdina dobrý nebo zlý polda). Komplikovaná zápletka, ze které nakonec v podstatě vyleze, že policejní penze nejsou dostačující a je proto třeba vypomoci si prodejem drog!? Nikdo není tím, kým se zdá, ale ve výsledku to vůbec nedává smysl. Úplně zbytečná postava policistky, jejíž závěrečným činem má zřejmě vyvrcholit série "překvapení". A vzpomínáte si, jak Joey v Přátelích předváděl, jak hraje přemýšlení? Tak přesně takhle hraje představitel hlavního hrdiny. Člověk neví, jestli se u toho smát nebo brečet a nakonec se jenom nudí. Není to ani dobrá detektivka, ani společenská kritika a dokonce ani napínavý thriller.

Hodnocení pro třech dílech: Docela dost ukecaná městská postmoderní detektivka. Ne, že by to nebylo poutavé (ústřední zápletka), ale důraz, který se klade např. na hyperkorektní černobílé rasové párování (muž - žena) působí slizce. Slabší výprava a nezbytný pohled na rodiny, ve kterých je vždycky hlavní problém...to kazí dojem. 60%.

Hranici stínujsem koupil ve výprodeji městské knihovny Jablonce nad Nisou za 5 Kč, seroš začal sledovat bezprostředně potom.
Pokud mohu soudit, série sdílí s klasickou novelou jen tu zneklidňující metaforu titulu, membránovitou a nejistou linii, kterou její velezajímavé postavy frekventovaně * jako my všichni * v několika úrovních křižují.
I když mám s kriminálními seriály BBC již bohatou zkušenost a všechny do jednoho mne baví,The Shadow Linemožná nebaví, ale fascinuje určitě nejvíc. Na rozdíl odSherlock / Wallander / Lutherpostrádá ústřední charismatickou postavu [osud Ejioforovy postavy sice příběh pojí, ale neopanovává jej ve stylu Idrise Elby], každý charakter je v tom nicméně dokonale sám za sebe. Sedm epizod pojí jeden jediný příběh, mysterium udělení královské milosti narkobaronovi, který opustil brány věznice jen proto, aby si vyzvedl svou smrt. Pakliže někdo září temným světlem víc než jiní, je to Stephen Rea, který od prvního dílu trousí hlášky z množinywake up Mr Freeman and smell the ashes.
Nejčistší noir posledních let, zdaleka nejen ve škatulce televizních produkcí. Viděno poprvé, ale určitě ne naposledy. Netrpělivě vyhlížím BlickovuCtihodnou ženu.

BBC a Británie obecně v poslední době nabízí slušnou porci mimořádně kvalitních seriálů a minisérií. Shadow Line partu kvalitou rozhodně netrhá. Neo-noir jak má být s plejádou silných charakterů. Scénář se většinu času drží osvědčeného receptu, ze kterého těží maximum. Avšak ve chvílích kdy to nejméně čekáte jde Shadow Line buď o kus dál nebo odbočí na opačnou stranu než bývá zvykem. Většina děje se odehrává za bílého dne, bez kdovíjakých triků kamery či střihu, atmosféra je přesto temnější než u většiny konkurence.