Eli Roth: Historie hororu (2018)

První série za 3/5. Eli Roth má kontakty a sehnal řadu zajímavých lidí. Hlavně to ale konceptuálně fungovalo, protože se vezme hororvý subžánr a pak se interpretuje, případně ukazuje, jak se v čase měnil. Bohužel to není ani ze třetiny tak intelektuálně stimulující jako třeba ŽižkůvPerverzní průvodce. Sám jsem většinu jmenovaných hororů viděl, ale musím dodat, že jsem se u hororu bál jen jednou - když jsem v 8 letech vidělTexaský Masakrz roku 2003. Pak jsem získal imunitu a už na mě nic nefungovalo děsivě. Baví mě ale vizuálně, konceptuálně a filmové násilí považuji za zábavnostní aspekt. Přizvaní hosti však nešetří se superlativy a vypráví, jak tehdy horor nemohli snést, nebo jím byli poznamenaní anebo jak tehdy po Exorcistovi vzali lidi kostely útokem a ptali se herečky, jestli vážně byla posedlá... Asi proto nám důchodci vyčítali, že hrajeme videohry. Nejspíš z vlastní minulosti soudili, že nedokážeme rozlišit videohru od reality. Člověk si ale říká, jestli ti lidé nejsou útlocitní a hloupí. Na druhou stranu uznávám, že já vyrůstám v době, kdy už těžko budu jakýmkoli obsahem vyveden z míry. ___Druhá série za 2/5. Už mi více přišlo, že se v dílech jen prolítne žánr a hosti k tomu řeknou pár zajímavostí, načež se závěrem pronese, že oblud se děsíme proto, že je konstruujem z toho, čeho se děsíme na sobě nebo že zabijáckých děsí se děsíme proto, že každej rodič se bojí toho, že se jeho dítě nevyvede. Už to začal být takový plytký průlet filmů z daného subžánru. ___Třetí sérii jsem už těžko dokoukával, takže 1/5. Fakt ji lze už brát jen jako takový lehký průlet filmů z daného ranku. Opravdu si totiž nedokážu představit, že by se v roce 2015 někdo mohlo začít obávat Vánoc po shlédnutíKrampusáka, jak naznačil Joe Hill.

Jde spíš o dojmy než pojmy. Partička kamarádů průvodce a režiséra hororů Eliho Rotha vypráví všehochuť vzpomínek na natáčení, vlastních zážitků se strašidly a jen někteří se pokoušejí o trochu serióznější rozebrání žánru. Je to takové letem světem, ale použili dost ukázek a hororový fanda si přijde na své. Ostatní můžou čerpat inspiraci, na co se podívat. Či čemu se vyhnout – pokud k milovníkům hororů nepatříte.

Dá sa hodnotiť veľmi kladne, výborne štruktúrované, obsahovo naplnené, len niektoré časti sa až príliš sústreďujú na jeden konkrétny film alebo seriál, ale inak ok. Najviac ma bavili duchariny a démoni, tak ako to hodnotím aj u hororov samotných. Pritom samotný Eli Roth je pre mňa jeden z priemernejších hororových režisérov vôbec. Dokumentom sám seba preskočil o dve triedy.

Plusom je jednoznačne prítomnosť viacerých legiend hororového žánru, ktorých sa podarilo Rothovi do dokumentu dostať. Ich rozhovory a pár behind the scenes zaujímavosti z natáčania je to jediné čím ma seriál obohatil. Inak je to len také rýchle opakovanie najzásadnejších filmov a scén z jednotlivých hororových podžánrov, pri ktorom najviac zamrzí že ak patríte medzi hardcore hororových fanúšikov tak sa príliš nového nedozviete. Aj tak však za mňa spokojnosť. 75%

Osobne sa mi dokument celkom páčil, až na pár detailov. Niektoré snímky dostali veľa priestoru (možno až moc), iné zasa podstatne menej. Čo ma dosť prekvapilo a nebol som z toho zrovna nadšený, že niektoré snímky, ktoré by som osobne až tak nezaradil do takéhoto typu žánru a dokumentu, tam boli a dostali slušný priestor, no iné, svetovo podstatne známejšie a dnes už doslova veľké KULTY - nič. Možno sa z nich na sekundu mihla nejaká fotka na obrazovke a to bolo všetko. A to, ako sa nad niektorými, povedal by som, že dosť nepodstatnými snímkami až rozplývali, mi prišlo tiež trochu zvláštne. Takže niektoré, skutočne žánrové klenoty svetovej kinematografie, úplne vynechali (ťažko povedať, prečo..?) a iné, žánrovo podstatne slabšie, tam mali celkom vo veľkom "zelenú".. Nebolo to tak objektívke, akoby som čakal a predpokladal, ale ok, zasa sa takéto nevidí každý deň..