Durarara!! (2010)

1. SÉRIEFantastická bomba a asi jedno z nejlepších anime, které jsem měl možnost poznat. První polovina se nese v duchu představování prostředí, postav a jejich motivací. Největší výhodou je, že v první polovině má každá epizoda svoji vlastní pointuSVĚT NĚNÍ TAK KRUTÝ, JAK SI MYSLÍŠ.Každá postava vám přiroste k srdci, ať už je to Simon Brežněv, svěrázný prodavač ruského sushi, Mikado Ryugamine chlapec, co chce zažít dobrodružství, plachá Anri Sonoharal, vtipný Masaomi Kida, otec a syn doktor, bezhlává Celty Sturlson a na závěr vynikající Kadotova parta. První série je poklidná, člověk se baví tím, co vidí.2. SÉRIEMnohem akčnější, spletitější a více osudová než série první. Hajzlík Orihara rozjíždí svůj master plan, odhaluje se minulost postav, jejich vztahy, depka by se dala krájet, úžasná atmosféra s brilantním závěrem, kdy anime je neuvěřitelné v tom, jak trefně a přesně dokáže srhnout několik životních pravd.NORMÁLNÍ ČLOVĚK NEEXISTUJENaprosto fantastické dílo, od kterého by se všichi ti Buzerutové, Sračko Tail a Pičimoni mohli učit, že jde vytvořit anime, které bez zabití jediné postavy dokáže být výborně kvalitní a prorpacovanými sympatickými postavami. Závěrečný souboj Izaya Orihara vs Heiwajima Shizou vstoupí do dějin. Dokonalé.

Obrovské překvapení ... je to něco jako spin-off Baccana (dokonce se tu v jedné epizodě objeví pár známých postav), takže tu najdeme jisté prvky nadpřirozena zasazené do reálného světa gangů v Ikebukuro. První díl člověku mírně zamotá hlavu, jelikož je tu představeno hodně moc postav a jeden neví, na co se soustředit jako první. Ale další díly všechno napraví a za chvíli se v ději orientujete s naprostým přehledem. Seriál je velice (a to opravdu velice) bohatý na dějové zvraty ... škoda jen, že v závěru se žádného nedočkáme. Ale tenhle seroš je hlavně o zajímavých postavách, kde jsem si hlavně oblíbil nadpřirozeně silného cholerika Shizua ... který nenávidí násilí, ale při každé příležitosti, kdy ho někdo nasere, tak mu dá strašně přes tlamu, a když je nasranej jen tak z plezíru, tak jde sejmout největšího hajzla v seriálu ... prostě proto, že ho jen nenávidí (bo je to hajzl). Jinak je to nejvěrnější kamarád a bratr v celém Ikebukuro .. prostě sympaťák jak cyp. Kresba a animace TOP NOTCH, k tomu není co dodat, soundtrack je opět perfektní (moje nej je The Sought-after Extraordinary) a atmošce "prdel na hrnec" sedící. Kdo viděl Baccano! a nesedělo mu, tak určitě doporučuji dát šanci Durarara!!, které je o dost stravitelnější a mám za to, že i lepší.

Jednou vypráví svoje zážitky nenápadný středoškolský nováček, příště uvolní prostor pohledu do života neblaze proslulého intrikána a jindy se do popředí dostane bezhlavý jezdec z dávných legend. A není to parodie. Anime s nejobtížněji vysvětlitelným názvem dokáže sloučit linky jak zdánlivě obyčejných hrdinů, kteří našim školním letům snad nemohou být bližší, s nadpřirozeným hledáním sebe sama tak, že obojí funguje zcela nenásilně, civilně a uvěřitelně. Navíc ve chvílích, kdy situaci vidíme z pohledu Mikada a úplně jindy zase z pohledu Celty, jsou sice relativně vypravěčsky průhledné, ale zas a znova dokonale působivé. O podrobnějších dějových zákrutách se mi vlastně ani psát nechce, protože v takhle komplikovaném vyprávěcím schématu je i to nejmenší překvapení důležitým střípkem mozaiky. Pro milovníky netradičního řazení scén a zásadních změn tempa vyprávění jsou osudy postav z Ikebukura povinností.

Nemyslel jsem si, že by mě povídání soustředěné okolo bezhlávého jezdce mohlo nějak zvlášt vyvést z míry, ale ono to skutečně fungovalo. Vyzdvihnout musím 3 věci: 1. Režie. Chvíli bylo pro mě problematické se vžít do nechronologického mozaikovitého vyprávění; o to větší důkaz, jak je mistrovsky děj veden, když jsem to vše začal chápat a mírně žasnout, jak se to prolíná a vysvětluje. Postavy nám jsou postupně dávkovány, každá má svůj prostor a necítíte se okradeni, že by někomu byla ukradnuta záře reflektorů. 2. Hudba. První opening i ending jsou jednoduše stylový, fajn na poslech, žádná ukřičená blbost. Jazzové kontůry během dílů podbarvují všeobecný silný nadhled k dění. 3. Postavy. Většina z nich je velmi dobře rozvinuta, každá má své typické charakteristiky a pohled na svět, takže dokážete mnohé z nich chápat a skamarádit se s nima. Žádná z nich není černobílá, což se jednoduše říká, ale o to hůře provádí na plátno. Nemůžu ale říct, že bych měl všechny v oblibě. Třebas prezenci diváky oblíbeného Shizua, respektive jeho samotnou existenci, jsem nedokázal úplně pochopit, protože zvlášť u něho nejvíc funguje ona neblahá Deus ex machina a objevuje se "náhodou" v pravou chvíli na správných místech, aby dramaticky způsobil to, co on umí nejlíp. Za to taková Celty či Izaya mají pro mě vskutku vymazlenější charakteristiky a hodně mě zaujali. Závěrem tomu nemůžu dát 5* kvůli tempu ztrácející 2. polovině a takový nemastný konec tomu taky úplně nepomáhá. Čas strávený nad tím ale litovat nemůžu. Pevné ctyřky jako má Anri.

Po prvních epizodách jsem měl problém pochopit, o co vlastně jde. Připadalo mi, že hlavní postavy jsou všichni, ale nevěděl jsem že je něco spojuje. Jak příběh pokračoval, tak začal dávat i více smysl. I když je příběh vyprávěn netradičně z mnoha pohledů, autoři si s tím dokázali poradit, takže ve výsledku vše do sebe perfektně zapadá a dává smysl.