Mahó šódžo Madoka Magika (2011)

Madoka se na první pohled tváří jako další typickej přírůstek do mahou shoujo subžánru, od prvních minut je ale cítit že zde něco neni v pořádku a jakmile dojde k celkem brutálnímu odšpuntování jedný z postav tak je jasný co je tohle dílo zač, je to jako když vám někdo začne vyprávět klasickou pohádku načež si uvědomíte že to je ta německá verze plná brutality a psychologickýho teroru. Vzniká tim tady docela zajímavej kontrast mezi typickou roztomilostí MS a bezútěšně depresivní skoro až hororovou atmosférou. Postavy co si oblíbíte zde trpí a nebo mají hodně krátkou životnost a i přes několik pokusů o pozitivitu vám u toho moc veselo nebude. Kresba taky neni pro anime úplně typická ale i přes netradiční různotvarost postav jsem si zvykl rychle, a scény s čarodějnicema kde to přepne do surrealismu připomínající českou animaci minulýho století se v tomhle žánru jen tak nevidí. Nejlepší část Madoky je ovšem soundtrack, stejně jako v Kara no Kyoukai tomu Yuki Kajiura dává hodně specifickej zvuk kde se mísí viktoriánská gotika a chorály s moderním ambientem (další zajímavej kontrast) a zejména hlavní soubojovej song (Magia) od Kalafiny je nářez. Rozhodně doporučuju tomuhle anime dát šanci, jak jsem řekl tak první dojem může bejt zavádějící, ale ostatně hodnocení tu mluví za vše.

Konečně jsem dohnal svůj největší anime rest, zkrátka seriál, u kterého mi i mí kamarádi neustále říkali, že ho musím vidět, že patří mezi klasiku, co by měl znát každý fanoušek japonských kreslených seriálů a o kterém jsem toho slyšel mnoho, nevyhnul se i některým drobným spoilerům, a tak měl jistá očekávání. Počítal jsem, žeMadokabude přesně ten seriál, který mě bude psychicky ničit podobně jako třebaMade in Abyss, že u něj budu prolévat potoky slz jako kdysi uClanadua až ho dokoukám, tak to bude jeden z těch nezapomenutelných zážitků, který si ale v další dekádě asi radši nebudu chtít zopakovat. A po pravděMadokaje opravduneskutečná horská dráha emocí, kde se střídají nádherné pocity s milými chvilkami, jen aby je pak nahradila deprese neskutečných rozměrů a vygradovala občas až do situací, kdy mi jako divákovi bylo až lehce nepříjemně. Po emocionální stránce to funguje velmi dobře, včetně samotného finále, které je sicehodně přepálené, dosahuje až Biblických rozměrů, ale zároveň vše důstojně uzavírá, i když má silněhořkosladkýnádech jako celý seriál.Madokamá navíc i obrovské štěstí, že se při její tvorbě sešel tým lidí, kdekaždý naprosto přesně věděl,co děláa je to vidět nejen z celé myšlenky, jednotlivých velkých překvapení, kde však pořád všechno dává smysl, ale i z mnoha záběrů, nebo i hudby. Vysoké produkční hodnoty a vůbec celkové provedení seriálu spojené sneuvěřitelnou dávkou představivostiautorů hodně pomáhá k tomu, aby vás seriál zaujal, chytil a vy si to celé užili jako jednu šílenou, intenzivní a neskutečnou jízdu, kde vaše smysly občas působí jak pod vlivem drog. Že je za animací seriálu studioShaftvám dojde hned během prvního dílu, všimnete si totižpráce s kamerou, toho že tu někdo umí pracovat s atmosférou záběrů za pomoci barev, světla a stínů, ale třeba i díky zobrazenému prostoru (jeho hloubce), že se autoři zamýšleli nad pozadími a jejich detaily, že kamera umí zachytit pohyb, tak aby byl to udělalo dojem, že i ta akce hned během prvních pár snímků vypadá hodně dobře, ale naprostou jistotu získáte hlavně díkyikonické práci se střihem, která zde sice není až tak intenzivní jako třeba vMonogatarisériích, ale je opět natolik výrazná, že si jí hned všimnete a prostě víte. No a do tohopsychedelické soubojes čarodějnicemi, u kterých si na jednu stranu říkáte, na co se to sakra koukám, ale při lehkém zaměření na detaily vám najednou dojde, že je tu ukrytá spousta drobností a významů. A k tomu všemu hrajevynikající a geniální hudbaJuki Kadžiury, tentokrát ovšem jakoby trošku ztlumená (oproti třebaNoirunebo.hack//SIGN), přesto ale pořád nádherná a dostatečně výrazná, abyste se do ní zamilovali už u první proměnyMami. A po pravdě je to všechno potřeba, protože i když má seriál jen dvanáct dílů, tak ještě během těch prvních tří (nebo spíš dvou a půl) silně "klame tělem", nebo spíš vás prostě jen pozvolna vyváží na vrcholek té pomyslné horské dráhy, aby nabral výšku na pořádný sešup. Proto za sebe doporučuji každému, kdoMadokunezná, hned říkat, žeje třeba se dostat na konec třetího(ideálně čtvrtého)dílu, i když se vám třeba nelíbí animace postav (která je dělaná takhle roztomile zcela záměrně, protože v kontrastu je síla) a přijde vám to jen jako další roztomilé anime o holčinách co zachraňují svět – takže nic pro vás. Tadekonstrukce žánru, změna z roztomiléhomahó šódžona depresivní hutné drama plné silných témat a symboliky (prostě to, o čem skalní fanoušci tak vehementně mluví) totiž doopravdy začíná až tam (i když pozorný divák si určitě všimne jistých náznaků mnohem dřív).Madokaje tedynezapomenutelnýseriál, kde úplně všechnofunguje tak jak má, je zde spousta aspektů, na kterých by se dala vysvětlovat skvělá práce s režií, kamerou, střihem, zvukem, hudbou, plus i scénář ví co chce říct, kam chce diváka dovést, co si má odnést. Tím, kolik dostali tvůrci prostoru je vše, kromě již zmíněného klidnějšího úvodu,velmi svižné, pořád se něco děje, přesto je idostatečné místo na prokreslení důležitých postav, což je ale způsobené i tím, že jich v příběhu zase až tolik není. Zkrátka není tu moc co kritizovat, bylo to náležitě silné, v mnoha ohledech naprosto perfektní, a to já dokážu po zásluze ocenit.9,5/10

[Spoilery] V podstatě celý tenhle seriál na mě působil jako neuvěřitelně dlouhý úvod a když se konečně začne něco pořádně dít, přichází takový závěr, že i takové souboje ve Fairy Tail vyhrané jen silou přátelství vedle toho působí naprosto realisticky. Závěr vlastně pohřbívá úplně všechno, ze seriálu, který celou dobu směřoval skoro až k hororu, je najednou absurdní pohádka, Kyubey, celou dobu prezentovaný jako bytost uvažují ryze logicky, najednou souhlasí s něčím pro něj naprosto nevýhodným, proč proboha? Proč musí mít seriál nutně dobrý konec, když k němu ani v nejmenším nesměřuje?

Bolo to super, ale s nedostatkami. Tento seriál je jedna veľká filozofia. Predkladá veľa životných otázok a pohľadov na svet. Neskutočne som sa v tom vyžíval. Krásny príbeh priateľstva, vytrvalosti a tragédie. Nespokojný som so slabším vývojom vzťahov. Problém bol päť hlavných postáv na ktoré sa striedalo zameranie deja počas seriálu. Nebolo tam konzistentné prehlbovanie väzieb medzi nimi. To čo som dostal mi prišlo moc stručné a skákavé. Keď sa začal vzťah medzi nejakými postavami divákovi viac otvárať, tak sa príbeh posunul zase na iné charaktery.***SPOILER***Vyzdvihnúť by som chcel zase vývoj postavy Homura Akemi. Prototyp tragického hrdinu. Od naivných začiatkov, cez drinu a cieľavedomosť, až po mentálnu premenu z neprestajného boja a samo vnútenú apatiu. Nesmú chýbať zvratové odhalenia. Naozaj skvelé. Ďalšiu výhradu mám voči vizuálnej reprezentácii čarodejníc. Môj odhad je, že sa tvorcovia snažili ušetriť na efektoch. V tom ale nie je môj problém. Toto abstraktné poňatie malo svoje čaro. Lenže to platilo iba na začiatku, keď čarodejnice boli iba nejaká reprezentácia zla. Keď sme sa však dozvedeli pravý pôvod čarodejníc, tak už moja spokojnosť opadla. Toto je vec ktorú si asi nie všetci uvedomujú, ale vo všeobecnosti, humanoidné a silno personifikované postavy vyvolávajú oveľa silnejšiu citovú odozvu ako postavy ktorým tieto vlastnosti chýbajú. Ak je antagonista robot v tvare plechovej skrine a nevie rozprávať súvislou peknou rečou, tak pri jeho zničení slzu nevyroním. Akonáhle je to ale android s tvarom ľudského tela, vlasmi a tvárou, ktorý po smrteľnej rane povie: „Nič z tohto som si neželal, ale nemohol som sa priečim príkazom mojich stvoriteľov.“, tak emócie hneď zapracujú inak. Bol tam teda problém stotožnenia sa s nejakou čarodejnicou, hlavne keď sa na ňu premenila Sayaka Miki. Nič som necítil keď proti nej bojovali, lebo z nej neostalo už nič čo by sa podobalo ľudskému. Tretia výhrada sa trochu spája s prvou. Na konci som totiž nedostal to vzťahové utuženie hlavných postáv, ktoré som očakával. Po tom, čo sa Madoka premenila na inú entitu a dostali sme sa do nového prepísaného sveta, bola nám ukázaná iba jedna scéna kde boli všetky štyri postavy pokope. A to Sayaka hneď zmizla a v nasledujúcich scénach už bola Homura sama bez Kyoko a Mami. Chýbalo mi tam aspoň nejaké rozlúčenie medzi týmito postavami, alebo hocijaké uzavretie.***END SPOILER***Všetky tieto nedostatky ktoré som opísal na mňa nepôsobili nijako negatívne. Spôsobili to, že ma tento seriál emočne nezasiahol svojim plným potenciálom a následne preto nedávam plný počet. Čo je veľká škoda. Napriek tomu sa mi to dosť páčilo a budem pokračovať filmami.

Seinen mahó šódžo. To je najkratšia definícia tohto počinu. Nemyslím ale, že je to až tak svetoborné, ako sa ľudia všade rozplývajú, tá psychológia, symbolika, tradičné anime dejové prvky, zvraty atď. atď. môžete nájsť aj v iných anime seriáloch, ale v rámci žánru dajme tomu tie 4*. LSD svety čarodejníc a hutná atmosféra sú celkom zaujímavé, zato je to ale ďaleko menej akčné, než som čakal/chcel. Našťastie mámeFate/Kaleid Liner Prisma Illyasériu.