Bludičky (2010)

Co se týče uvěřitelnosti, seriál docela věrně kopíruje osudy mé exmanželky a jejich sourozenců, a to se ještě scénárista k hlavním protagonistům zachoval velmi milosrdně, takže jsem neměl problém se do děje ponořit a vnímat ho jako příběh skutečných dětí. Všichni tři herci zvládli své role velmi dobře, Simona Stašová zazářila, zbytek herců zanechali uspokojivý dojem.

Protloukat se životem bez rodičů, bez zázemí, bez rodinných známých, bez praktických znalostí fungování tohoto složitého světa, nadto s nějakou psychickou nemocí nebo dědičnou zátěží, to není handicap. To jsou stovky a tisíce handicapů na každodenní bázi. Ať mi pak někdo vykládá, že jsme všichni strůjci svého štěstí, a že jsme kdysi všichni stáli na stejné startovní čáře. Bludičky tuhle nikdy nekončící nespravedlnost vystihly precizně. P.S.: Jana Pidrmanová byla pro hlavní roli skvělou volbou a poradila si s tím partem výborně. Celkově se mi moc líbil casting.

3/3 Na první dobrou velmi divácké. Sourozenci z děcáku zmítaní osudem prožijí během pár let úplně všechny strasti, které si lze představit. Trauma spojené s matkou alkoholičkou, svobodné mateřství nezletilé, opakované vyhazovy z práce, podnájmu, neúspěchy ve vztazích... Samozřejmě vězení, různé závislosti, mediální aféry, setkání s vírou. Je to zkrátka přeplácané. Solidní herecké výkony se ztrácejí pod nánosem neuvěřitelných událostí, po autorském stylu Pavláskové tu není samozřejmě ani památky. Klasický sterilní televizní film z produkce ČT zdánlivě splnil hlavní zadání, ale reálně jen utužil stereotypy, které se k příběhům dětí z dětských domovů váží.

Česká minisérie ze života v dětském domově se všemi strastmi a radostmi, přičemž ty strasti trochu převažují.  Sice to ukazuje zápory z ústavní péče české reality, ale tak nějak devadesátkově nažehleně nesyrově. Otevírá témata, ale tak nějak neautenticky, jinak zajímavý nápad. V hlavní ženské roliJana Pidrmanová,což je snad krom pár pohádek jediná výraznější role, že je vlastně škoda, že nebyla víc obsazovaná.

I přes nepříliš povedený závěr, kdy se divák nedozví odpovědi na všechny nastolené (nebo i jen z děje vyplývající) otázky, dávám plný počet. Musím vyzdvihnout všechny hlavní (i některé vedlejší) postavy od Jany Pidrmanové až po Hanu Seidlovou. Trilogie má atmosféru a nenudí. Příběh má sílu pohltit a zaujmout. Velice zajímavá a poutavá exkurze do života "dětí" vstupujících do "normálního" života (světa) z dětského domova.