Ao Haru Ride (2014)

Klasické shoujo anime, neurazí, ale asi ani výrazně nenadchne. Obyčejná hlavní hrdinka, obyčejný hlavní hrdina, obyčejné zápletky a konec, který vlastně není koncem, ale má nás diváky donutit akorát tak ke koupení mangy, protože žádná romantická a ani jiná dějová linka nemá uspokojivý závěr, snad jen ta o minulosti hlavního hrdiny (a ta se taky nedá považovat za kdovíjak povedenou). Asi se nedá říct, že bych byla vyloženě zklamaná, ale žádný zázrak to taky nebyl.6.1/10

Ao Haru Ride, dvanásťdielne anime štúdia Production I.G z roku 2014, je na prvý pohľad typickým slice of life počinom z prostredia strednej školy s prímesou romantiky. A aj keď je toto zdanie nakoniec v mnohom pravdivé, nepredstavuje seriál, vychádzajúci z manga predlohyIo Sakisaky, úplne stereotypný počin, aký by niekto mohol očakávať. Anime v tomto prípade kladie dôraz predovšetkým na prácu s jednotlivými postavami (dominantne si všíma hlavných predstaviteľov Futabu Yoshioku a Koua Mabuchiho) a rozvíjanie vzťahov medzi nimi. A to nielen vzťahov medziľudských ako takých, ale aj tých romantických. Práve rozvíjanie romantického vzťahu (aj keď skôr jednostranného) sa ťahá naprieč celým anime, pričom sa naň postupne nabaľujú ďalšie dejové skutočnosti, ktoré rozvíjajú príbeh. Romantický aspekt diela je v tomto prípade zaujímavý aj preto, že nesmeruje k možno úplne očakávanému záveru. Ale práve to je jednou z vecí, vďaka ktorej je príbeh celého seriálu v konečnom dôsledku osviežujúci, vymykajúci sa zaužívaným romantickým slice of life normám. Plusom anime sú aj postavy. O tých možno povedať, že sú obyčajné (v dobrom slova zmysle) - obyčajní stredoškoláci prežívajúci svoje každodenné problémy. V jednoduchosti je krása. A také je v podstate aj celé animeAo Haru Ride. Zbytočne nič nekomplikuje, ale divákovi ponúka príjemný príbeh, ktorý v sebe šikovne kombinuje drámu s romantikou a komédiou. Vyváženie jednotlivých prvkov v rámci príbehu je veľmi dobré a nič z toho, čo sa v rámci neho objavuje, nepôsobí rušivo, prípadne pretláčané nasilu. Pozitívami sú tiež dobrá animácia a príjemná hudba.

Můj názor se asi bude vymykat většině komentářů tady. Ao haru ride je za mě docela masterpiece. Neříkám, že přináší nějaké převratné myšlenky, které jsme ještě nikde jinde nemohli vidět, ale vážně mě to vrátilo o pět let zpátky do mých 16 let. Puberťáci se chovají opravdu jako realističtí, někdy nelogičtí puberťáci. Kao s Futabou mají mezi sebou dokonce i normální fyzický kontakt, jako dva mladí lidi, které to k sobě navzdory všemu strašně moc táhne (je tady větší koncentrace romantických momentů než v jiných deseti shoujo seriálech dohromady), což se v anime až tak často nevidí a mně je to mnohem sympatičtější než obvyklá nepřirozená, do extrémů dotažená ostýchavost. Právě to, že mezi nimi není žádná umělá, dva metry široká bariéra, umožňuje tvůrcům budovat pro mě velmi příjemné napětí, gradaci a vývoj postav, díky kterému mi celý seriál za svých dvanáct dílů celkem přirostl k srdci, ačkoliv jsem si jistá, že by byla spousta věcí, která by se mu dala vytknout. Já jsem se zkrátka rozhodla je nevidět. Líbí se mi přirovnání Futaby k bouřce. Líbí se mi hudba - hlavně skladba I will (a to jak od Chelsy, tak v klavírním podání), která je opravdu krásná a má podle mě zásluhu na dobrých osmdesáti procentech atmosféry některých momentů. A moc se mi líbí něžná animace ze vzpomínek, která vypadá jako vybarvená vodovkami.

Nudné. Nejde o tom, že je to předvídatelné a v žánru generické. Takových šódžo je spousta a člověk je zbožňuje. Jenomže Aoharu je prostě nuda – nezajímavé charaktery, příběh, který možná zaujme v prvních třech epizodách, ale pak se točí v kruzích a zájem se vytratí, nezapamatovatelná huba. Nemluvě o tom, že v osmém díle jsme se naučili to, že by holka neměla být v pohodě v klidu s klukem, protože by na ni přece mohl zaútočit (samozřejmě ústy, poté klidně jinými nástroji)! Prostě běžná praxe. Ani animací to nezaujalo, prostě standard. Vtipem... minimálně. Já celkově nemám moc ráda práci Sakisaky Io a tohle není výjimka. Neumí pořádně pracovat s charaktery, zázemím postav a vztahy a jejich (přirozeným) vývojem. Pokud si pustím první díl, dva kdekoliv uprostřed a poslední, o nic nepřijdu (největší bonus je u toho nepromrhaný čas) a naprosto budu vědět, co se děje. Čili za 12 dílů se nic zásadního nestane. Jsou lepší žánrové seriály.

TOTO anime Ao Haru Ride zdá sa vôbec nesadne každému, alebo polovica ľudí je z neho nadšená a druhá nie. Premisa príbehu je naozaj veľmi jednoduchá a jej prvky sú teda niektoré predvídateľné a tak zostáva len romantika. Nehovoriac o tom, že animácia je naozaj svojrázna a nie veľmi okázalá a tak tu zostáva tiež priestor na to, aby sa niekomu páčila a inému vôbec. Mne sa to po vizuálnej stránke páčilo malo to svoju dušu a myslím si, že to chceli dosiahnuť. Hudba je veľmi jednoduchá a hudobné pasáže samé o sebe nezaujmú. Tak čo zostáva? Veľmi jednoduchý príbeh zasadený do školského prostredia a romantika medzi hlavnými postavami. Bude stačiť niečo takéto? Pre mňa nakoniec áno, aj keď existujú lepšie počiny mňa tu zaujalo veľa situácií a hlavné postavy síce boli generické, ale mali svoju dušu. Ak chcete len čistú romantiku tak toto anime odporúčam nie je stratou času a mne ulahodili situácie hlavne romantického charakteru...aj keď by sa mohlo nakoniec stať viac bol som spokojný.