Ginga eijú densecu (1988)

Naprosto geniální scifi anime, jaké jinde nenajdete a které naprosto vyčuhuje v záplavě klišé stupidní shounen produkce, jaká se většinou valí z japonska. Dospělá military scifi sága s výbornými knihami, mangou, anime i aktuálním remakem. Máte rádi military scifi, baví vás komplexní intriky spousty postav, baví vás knihy jako honor harringtonová, dokážete udržet pozornost a chcete scifi, které nad technologiemi přemýšlí trochu víc jak běžná space opera ala star wars... jo toto je pro vás. Navíc výborná stylizace a design Imperia, parádní bitvy, spousta materiálu k debatě s přáteli o technologiích v settingu, luxusní hudební doprovod a pohled z obou stran barikády, rozhodně doporučuji lidem co chtějí dospělé scifi a nevadí jím ponořit se do masivního lore.

I já bych rád přispěl svou troškou. Se spoilery. O animaci už tu bylo napsáno dost, ale přes všechny mouchy mi příjde zajímavější a osobitější, než ta, kterou zvolil remake nebo jiné modernější anime. Je vidět, že je v tom umění a snaha. A teď k tomu podstatnému. Seriál, pokud se v něm chcete orientovat, musíte sledovat dost pozorně. Rozhodně nejde pustit si ho k nějaké práci a pak čekat, že budete vědět, která bije. Má neskutečné, ale doopravdy neskutečné, množství protagonistů a ještě větší množství postav, které mohou poněkud splívat. Bitvy upřímě nejsou nic extra skvělého. Nejde o to, že by vypadali špatně, ale taktiky nejsou vždy tak geniální, jak se snaží působit. V čem seriál odvádí naopak výbornou práci je politika. Sledujeme dlouhodobý střet mezi Svobodnou republikou a Impériem. Impérium věnuje válce obrovské prostřetky, Republika kontruje obecně kvalitnějšími veliteli. Z počátku je nám jako ta sympatičtější strana představena spíše republika než císařství, ale to se s postupem času a průběhem seriálu mění a seriál velmi obstojně porovnává výhody a nevýhody absolutní monarchie/tyranie s demokratickým (či rádoby demokratickým?) systémem vlády. Toto porovnání je krásně vidět na válce samotné, kdy republika ji považuje doslova za něco otravného, co dostává jen minimum zdrojů, čímž si sama válku takřka prohrává po příchodu prvního trochu schopnějšího císařského velitele v podobě Reinharda. Krásně to reflektuje moderní svět. Dnes válku ani nemáme a stejně se společnost tváří, že trpí válečnou únavou. Takže pokud máte čas, energii, prostor a odhodlání vidět a zapamatovat si jeden epický příběh, který jde do daleko větší hloupky, než byste si z jednoho komentáře dokázali představit, pusťte si Legends of Galactic Heroes.

Je to fakt nedocenitelné a ¨úžasné, ne fakt lepšího nic moc nenajdete a z tohohle žánru určitě nic lepšího nenajdete. Jednu věc bychom měli vědět. Tohle není anime. Ano je to japonské, animované, manga atd. Ale nemá to ani jednu chybu, ani jeden styl a to některá stará anime už měla. Další věc je, že docela dost věřím, že by se mohla civilizace ubírat tímhle směrem jakým tady naznačili. Proboha vždyť dopodrobna popsali víc jak 550 let, povězte mi, kde tohle najdete a klidně hledejte i v hraných filmech, či animovaných celosvětových. Nic nikde. Pod tímto nebem, pod tohle zemí, rozloženo na jedničky a nuly, koluje tenhle velký podklad. A teď ke mě. Moje nejoblíbenější postavy: Yang Wenli, Oskar von Reuental, Dusty Attenborough a další (prakticky všichni od republiky). Koho jsem nesnášel je Mariendorfová, jestliž mám rád republiku, tak asi každý, kdo to viděl, pochopí proč. Zvraty, strategie, taktika, cíl, účel, filosofie, snaha, kamarádství, stovky mrtvých, teroristi, atentáty, vesmírné stanice, bomby, náboženství, fanatici, rozkol, historie, chytrost, dynastie, Republika. Mnohem víc. Nemám rád dynastie, nemám rád císařské, nemám rád rakousko-uhersko, mám rád první republiku. Můžu pokračovat dál, ale mé názory se dají odvodit z tohoto na ten seriál krátkého textu. Závidím těm , co to ještě neviděli. Nenávidím, miluji, jsem lidstvo, jsem člověk.

Legend of the Galactic Heroes je monstrózní projekt, který (alespoň o tom nevím) nemá v dějinách animovaných seriálů obdoby. Asi první věc, kterou bych chtěl říci: neházejte tuto sérii do hlubin "odpadu" před 22 dílem, právě ten je pro seriál v určitém slova smyslu zlomový. Celkový vývoj děje je zpočátku skutečně velmi pomalý, ale to, co následuje později je skutečně výjimečné. Tedy lepší by bylo říci inteligentní než výjimečné (ikdyž tyto dvě veličiny se vzájemně nevylučují). Když zmiňuji "inteligentnost" díla, tak nezbytně nemám na mysli, že se před zraky diváka odehrává něco, co tu dosud nebylo - umělecké pojetí světa, které by si nikdo nedovedl představit. Stejně tak nemyslím, že jsou zde nenadálé změny příběhu, který se skládá jako mozaika (třeba to, co jsme viděli u Serial Experiments Lain). Ne, LotGH je něco úplně jiného. Je to pomalý, velmi hutný příběh, který popisuje politiku a teorie, na kterých je postavena. Tohle není žádný klasický příběh hrdina svobody bojuje proti tyranii. Seriál se snaží ukázat (byť ne vždy je to 100%) klady i zápory obou zřízení - a nastínit možnost, že dobrá autokracie může být lepší než dobrá demokracie, zatímco špatná autokracie je ve svých důsledcích daleko ničivější než špatná demokracie. To je teoretický základ seriálu, o kterém dlouhé minuty rozpráví jednotlivé postavy, které zároveň prezentují svoje názory. Příběh se snaží ukázat všechny možné varianty, že všech možných úhlů pohledu (terorismus, náboženský fanatismus, Machiavellismus, vojenská diktatura, obchodní společenství, ale i v bitvách se mění strategie a byť ne vždy jsou tak geniální jak vypadají, já jsem se u nich bavil, stejně jako u "vyhrávání" bitvy ještě před jejím začátkem - tedy jakoukoli špionáž a vytváření dezinformací). Vrcholem bitev je snad "dobijme stejnou nepřátelskou pevnost dvakrát za sebou". Prostředím je budoucnost a celý příběh se prakticky odehrává jen ve vesmíru - což zní u politického dramatu trochu zvláštně. Ovšem LotGH opět dokáže překvapit, žádné cizí modré rasy (ha-ha) místo supermoderních lodích se zde pohybují "plavidla" (a to bez nadsázky), které připomínají obrazy ze začátku století. To také pasuje do celkového pojetí, kdy vidíme autokratickou část galaxie, která jakoby vypadla z oka Pruským, Rakouským nebo Ruských šlechticům z 19. století. Během bitev, ve kterých umírají tisíce vojáků a při kterých se rozhoduje osud stovek planet, hraje vážná hudba Dvořáka, Wagnera, Beethovena nebo Mozarta. A osobně si myslím, že je to nejlepší soundtrack, jaký kdo mohl zvolit. Pokud jde o hlavní protagonisty, tak jsem byl velmi spokojen, byť se občas typizovalo. Sledovat snažení jednotlivců na pozadí gigantického konfliktu bylo neskutečné, zvlášť když si uvědomíme, že se tvůrci skutečně vyvarovali nešvaru, který osobně nenávidím: ano, v LotGH postavy JSOU smrtelné a umírají. Pomíjivost slávy si člověk uvědomí, ve chvíli, kdy vidí, že muži, kteří dobývají půlku galaxie, jsou naprosto nechránění před jednoduchým terorismem. Kdybych měl své povídání shrnout - tento monstrózní příběh se naprosto vymyká všemu, co jsem dosud viděl a nelze na něj uplatňovat klasickou kritiku, kterou dalece přesahuje určitou vnitřní sofistikovaností. Pro mě 93%

Dokonalé. Nemám co vytknout, snad až na logické chyby, které už někteří zmiňovali. To ale nemění nic na tom, že to je jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Je tu obsažen téměř každý žánr, tudíž každý si přijde na své. Můj pohled na kousky jako Death Note a hlavně Code Geass (které se očividně nechaly inspirovat právě LOTGH) se rázně změnil, protože todle je překonává ve všech ohledech - žádné bitvy se tady nevyhrávají pomocí kouzelného oka či nejnovějšímu modelu robota, tady jde jen o geniální mysl hlavních aktérů. Za těch 110 dílů (bez jediného filleru) se seriál skvěle vybarvil, přinesl nespočet nezapomenutelných postav a do obrovské hloubky propracovaný svět s vlastní historií. Vznikla tak epická "space opera", která nemá konkurenci. Ať už mezi anime nebo kdekoli jinde.10/10