Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru. (2013)

Byl jsem namyšlený, soustředěný na sebe a pointu seriálu jsem nepochopil. Cítím se ze sebe špatně, ale rozhodl jsem se odpustit sám sobě a své odpuštění musím dokončit touhle recenzí. SNAFU není romantický seriál, ale spíše psychologický, ale i tak je to peak, je to jeden z lepších anime seriálů. Hikki je úžasná postava, stejně jako Yui a Yuki, všichni spolužáci jsou absolutní cinema a ten samotný seriál se sleduje velice dobře, on má dobrý pace, celkem ok zápletky, není to ztráta času a když do dílu přidá Hikki nějaké své moudro, tak je to velice krásný seriál, ale určitě nepřijde mi jako nejlepší. I přes to, že v minulé recenzi jsem byl Yuki hater, zde se ji musím zastat, jelikož Hikki ji zachránil a má právo s ní zůstat, hell ať si Hikki dělá co chce, ale i tak po malé odmlce věřím, že tenhle konec byl dobrý, ne prefektní, ale dobrý. Také proto dávám čtyři hvězdičky a uzavírám arc SNAFU, který po dlouhá léta či již nikdy, znovu neotevřu.

Dospelé, Filozofické. Zádumčivosť a komplikovanosť hlavných postáv necháva anime vyznieť dospelo a hĺbavo. Napriek tomu sa riešia hlavne problémy dospievajúcich so sociálnymi deficitmi a sklonom k samotárstvu. Hlavné postavy môžu pôsobiť nesympaticky a dialógy pre-komplikovane. Vcelku to na mňa pôsobilo veľmi pohodovo a nuda prišla len zriedkavo. Hlavná mužská postava (Hiki) je samotár a klame. Učiteľka fajčí, sama má socializačné problémy, bije ho a usmerňuje. Hlavná ženská postava (Jukino) má problém s ľuďmi, nechce klamať a hlavná vedľajšia ženská postava (Jui) je ich pojítko s citovým putom na Hikiho. Podčiarknuté a sčítané som sa dobre bavil a vždy si to pozriem opäť rád.

Klasické anime zo školského prostredia, kde vlastne žiaci majú svoj klub a v ňom plnia priania iných spolužiakov? Wau to je anime, ktoré skúsilo ísť absolútne inou cestou ako všetky ostatné ...ok nie to bol sarkazmus. V školskom klube musíme zmiešať čo najviac divných postáv tak teda pridáme Hachimana typického "budižkničemu" zo zvláštnymi očami, ktorý je veľmi pesimistický a vo svojej podstate sa s ním ostatní ľudia ťažko zhovárajú, ale vo svojom vnútri je to dobrý človek. Takého hlavného hrdinu má skoro každé anime a teraz POZOR do toho dáme Yukinoshitu, ktorá je knihomoľ a ťažšie vyjadruje svoje city a potom trocha extrovertku Yuigahamu. Takže máme klasické prostredie, klasických hrdinov, klasický príbeh, klasické zasadenie...napriek tomuto všetkému anime Oregairu pôsobí dobre na diváka a je rozhodne zábavné.

Trhá mi to srdce, protožeOregairuby si za mnohé zasloužilo mnohem víc. Skvělými postavami, námětem, myšlenkami i formou je to seriál pyšnící se vysoko nad průměrem romantických anime, ale bohužel je přecpaný prázdnými pseudohlubokými kecy, fádními a nekonečně nudnými pasážemi o ničem, při kterých má člověk chuť to několikrát dropnout (ehm, prostředek druhé sezóny mě donutil dát si pauzu asi na měsíc) a občas hrozně nesmyslnými problémy, za kterými často stojí pár nicneříkajících vět některé z žen YukinoSHITových a které se vždycky vyřeší nějak hrozně random, ale má to vypadatmindbowinglydůvtipně. Díky tomu bylo pro mě sledování občas dost painful a i když mě to hrozně mrzí, tak mi to až příliš kazilo dojem. Charaktery postupem času nabydou větší lidskost a zranitelnost, ale zároveň skoro všechny ztratí svoji jiskru a zábavné, drzé dialogy se vytratí taky skoro úplně (Yukino s Hachimanem ke konci bohužel až moc "znormálnějí" a nejsou pak už ani trochu kousaví a to mě na nich v první sérii hrozně bavilo). A navrch jedno z hlavních děvčat se od druhé sezóny v seriálu skoro přestane vyskytovat a pro mě pak bylo hrozně těžké jí fandit. Nakonec se stalo, že svou lidskostí, živelností a citelně hořkou rozpolceností, mi nejvíc k srdci přirostla Yui. Její charakter v průběhu seriálů kolísá ze všech nejmíň a zůstává pro mě jako nejvíc main MC, bez které by to stálo už úplně za nic. Moc se mi ale líbila bromance Hachiman +Saikaa taky krásně ryzí, reálné a relatable přátelství Yui s Yukino.

Oregairumi jistým způsobem připomíná trilogii Matrixu. Pochopitelně ne žánrově, ale z hlediska výstavby ano: první část je nápaditá, zábavná a divácky snadno přístupná, ovšem se druhou částí přichází větší filozofování a výrazná proměna nálady a třetí část přináší závěr, který pro nemalou část diváctva bude znamenat vyloženě zklamání. ProOregairuje typický převážně epizodický děj odehrávající se na střední škole, v jehož středu je přemýšlivý a cynický Hačiman, jeho jízlivé komentáře a interakce s různými typy spolužáků. První řada je zaměřena pouze a jen na situační humor, který je nadmíru příjemný a zároveň inteligentní, a nabízí i dobře napsané postavy. Poté však záleží, jestli budete chtít do králičí nory proniknout hlouběji. Druhá řada totiž odhazuje komediální charakter první řady, mění se vzhled postav a ze seriálu se stává regulérní drama o dospívání, kde se sice stále dá najít několik komediálních okamžiků, ale prim zde hraje psychologický vývoj postav a jejich vztahy. V tomto ohledu chápu ty, kteří byli touto změnou rozčarováni a očekávali další jednoduchou, avšak inteligentní zábavu, a druhou a třetí řadu považují za nudné tlachání o ničem. Pokud ale přistoupíte na pravidla hry a budete každou řadu brát jako nedílnou součást velké mozaiky o dospívání, kdy hrdinové postupně vyzrávají a s přibližujícím se posledním ročníkem si uvědomují životní priority, můžete si to náramně užít jako já – a to včetně závěru. Právě závěrečnou, třetí řadu považuji zpětně za tu nejzajímavější část a celé anime můžu vřele doporučit. Lepší 4*.