Zvuky temna (1977)

Po filmuLe porte del silenzio(1991) což byl vlastně Fulciho poslední film kterej natočil a nutno říct, že né vydařenej, vybíral jsem z Fulciho snímků kterej ještě neviděl a kterým bych si popřípadě spravil chuť. A vybral jsemSette note in nero. Tady už mě L. Fulci o5 přesvědčil, že umí. Atmosferický a napínavý až do poslední chvíle. Navíc jde o film s krásnou herečkou v hlavní roli. 4hvězdy.

Ono to napínavé je, ale jen do určité chvíle, protože pak víme, co víme, a vlastně jen trpně čekáme na konec, kdy se projeví to, co víme, že víme. Navíc mi tam vadilo pár logických nesrovnalostí a mohlo to mít i temnější atmosféru - dalo se z toho vydojit daleko víc. Škoda, že to nenatočil Luigi Bazzoni. A to závěrečné vysvětlování bylo až moc překotné a zamotané, takže jsem si to musel pustit víckrát, abych aspoň zhruba pochopil, oč šlo.

Ale áno, mám rada, keď sa vo filme nachádza takáto mystéria, vždy ma to nejakým spôsobom lákalo. O to viac v takýchto giallovských filmoch, pretože to prináša mnohé obohatenie. Páčila sa mi aj výprava a ako tradične hudba, ktorá je tiež podarená a výrazná. Má to svoj Fulciovský charakter, čomu vďačíme za rôzne detaily na oči a podobného.

Fulciho filmy jsou většinou sledovány kvůli nadměrnému množství gore. Já takový nejsem. Abych se přiznal, moc gore nemusím. Ale takovéto atmosférické horory s dobrým dějem? To chci! Zvuky temna sice nebudou tím nejlepším hororem který jsem viděl, ale mou pozornost si zaslouží. Je to výborný horor, a když nad tím přemýšlím, tak je to vlastně Fulciho nejlepší film hned po filmu Aenigma. A také je to můj nejoblíbenější italský horor. Bravo Fulci!

Tvorba Lucia Fulciho pro mě zatím představuje jednu velkou neznámou, oproti často zasvěceně píšícím kolegům v jejich komentářích vůbec nemohu soudit, nakolik seZvuky temnavymykají spomezi Fulciho jiných žánrových filmů. Ale mohu říct, že jsem si užil skvělý detektivní thriller s originálním mysteriózním prvkem. Neznámý byl pro mě i kompletní ansábl herců, ale proti jejich výkonům nemůžu nic namítat, zvláště hlavní herečka (Jennifer O'Neill) skvěle ve své roli ztělesnila vedle půvabu na jedné straně odhodlanost a na druhé zároveň stále více propuklou zranitelnost a narůstající strach. Vedle základní detektivní linie s objasňováním nejen záhady kolem záhadné mrtvoly, ale i problému viny či neviny zadržaného podezřelého, překlopené v poslední třetině do ještě více napínavého horroru, mě tu hodně bavilo s očekáváním sledovat i postupně stále více do celku zapadající výjevy z podivných prorockých vizí v mysli hlavní hrdinky. Na základě celkového dojmu po skončení bych řekl, že si tvůrci s těmito výjevy, z nichž se mnohé ve střípcích pravidelně opakují, pohráli opravdu pečlivě, protože nejenže ztělesňovaly všechny zásadní scény a později odhalené motivy, ale zároveň byly vybrány tak, že žádnou z okolností předem nevyspoilerovali, naopak buď dýchaly až do kýženého momentu tím správným tajemstvím nebo nejednou se zdály nějakou dobu už jakoby vyjasněné, když tu náhle došlo k dalšímu zvratu či objevu. A proč právězvukytemna a nikoliv jen výjevy? Inu, podívejte se na film a dozvíte se. Své hodnocení vidím kdesi na hranici plného počtu, ačkoliv misterzem zmíněný snímekTeď se nedívej(1973) s podobně mysteriózní výstavbou je u mě přeci jenom taky výš, i díky vytříbenějšímu vizuálu a emočně silnějšímu zážitku.[85%]