Černá kočka (1981)

Neřekl bych, že Fulci si vzal z Poeovy povídky jen základní motiv, nechybí třeba ani obraz oběšené kočky, ale přidal ji další temná zákoutí a  černý kocour na malém městě roztočí spirálu záhadných úmrtí. Sice má trochu motivační problém, ale to Fulciho nikdy moc nezajímalo, Zlo je prostě zlé, protože chce. Původně záhrobní povídka se tak rychle mění v hypnotickou vybíjenou, kde se kocour stává pánem situace. Fulci se pak až překvapivě drží vcelku konvenčního způsobu vyprávění, dočkáme se mnoha očních detailů, škrábanců i děsivých úmrtí. Zejména uhoření bylo nepříjemně působivé. Spokojenost.

Na začátku 80. let Lucio Fulci opustil své krvavé excesy a ponořil se do klasičtější hororové kinematografie. Jak lépe to udělat než volnou adaptací příběhu mistra gotického hororu Edgara Allana Poea? Dokonce nabídl roli profesora Mylese Peteru Cushingovi, který ji odmítl. Film, strukturovaný jako giallo, je protagonistou okouzlující černá kočka, která způsobuje smrtelné „nehody“ a zasévá hrůzu v poklidné malé vesničce na venkově Anglie. Jill Treversová (krásná Mimsy Farmer), fotografka, tyto nehody vyšetřuje a jejím hlavním podezřelým je tajemný profesor Myles, starec s jasnovidectvím a majitel černé kočky. Fulci, věrný svému stylu, zmírňuje krvavost, ale stále nám ukazuje muže nabodnutého na kůl, dívku upálenou zaživa, hnijící mrtvoly v chatě a kočku, která opakovaně trhá maso ze svých obětí.

SPOILERY: Černá kočka je Fulciho horor (či spíš mysteriozní film, dnes už nikoho nevyděsí) volně inspirovaný povídkou Edgara Allana Poea. Děj se odehrává v malé anglické vesnici, kde dochází k sérii záhadných úmrtí, která vypadají jako nehody. Americká fotografka Jill Trevers a detektiv Scotland Yardu Gorley vyšetřují tyto případy a zjišťují, že na místě každého incidentu je přítomna černá kočka. Kočka patří Robertu Milesovi, bývalému profesorovi okultních věd, který má schopnost komunikovat s mrtvými a ovládat mysl své kočky. Miles využívá kočku k pomstě, když hypnoticky manipuluje zvířetem, aby zabíjelo jeho nepřátele. Napětí roste, když Jill objeví Milesovy nahrávky hlasů mrtvých v hrobkách, což ji přivádí do jeho domu. Film graduje v děsivém odhalení Milesovy temné moci a jeho spojení s kočkou, přičemž Fulci využívá hlavně gotickou atmosféru a téměř žádné gore efekty. Snímek kombinuje tajemství, nadpřirozeno a typický Fulciho styl s temnou hudbou a znepokojivými záběry.Zamyšlení: Film svým vyzněním silně připomíná Cronenbergovy Mláďata. Pokud film pojmeme jako psychologickou alegorii (přestože Fulci to tak nezamýšlel, alespoň ne vědomě), tak mne napadá asi toto. Černá kočka, která zde slouží jako nástroj pomsty Roberta Milese, by mohla symbolizovat temné, potlačované aspekty podvědomí (Stín v terminologii Junga) – například hněv, zášť, agresi nebo touhu po kontrole. Tyto temné impulzy a emoce se nemohou projevit přímo, a tak se projevují nepřímo skrze démonickou kočku. Miles kočku zpočátku ovládá, jenže postupem času nad ní ztratí kontrolu a ovládne ona jej, tj zpočátku má své vnitřní démony pod kontrolou, ale nakonec je jimi pohlcen, což je vidět na konci filmu, když nad kočkou ztratí kontrolu. Jill a Gorley, jako vyšetřovatelé, ztělesňují racionalitu a vědomé úsilí pochopit iracionální impulsy, ale jejich boj ukazuje, jak obtížné je čelit nevědomým silám. Fulciho temná atmosféra a hypnotické obrazy evokují pocit vnitřního zmatku, kdy lidská mysl balancuje mezi realitou a iluzí. Celkově film alegoricky zkoumá, jak nevědomé či potlačované emoce či impulsy mohou ovládnout člověka a vést k sebezničení.

[Text obsahuje opis zápletky]Fulciho snímka Gatto nero je voľnou adaptáciou rovnomennej poviedky amerického spisovateľa Edgara Allana Poea. Z pôvodnej poviedky si Fulci berie len niekoľko kľúčových motívov, s ktorými ďalej pracuje v rámci vlastných inovácií. Dej zasadzuje do prostredia anglického vidieka 80. rokov 20. storočia, pridáva postavu zvedavej fotografky, snaží sa o rozvinutie vedľajšej milostnej zápletky a na rozdiel od Poea, ponecháva démonickému kocúrovi obe oči. Ďalšou Fulciho inováciou je taktiež trochu odlišná interpretácia samotného symbolu čiernej mačky. Kým u Poea je zviera skôr stelesnením dôsledkov vplyvu démona Alkoholu na ľudskú psychiku a s tým spojeného prepadu do šialenstva, u Fulciho symbolizuje predovšetkým potláčané negatívne emócie – nenávisť, hnev či frustráciu – ktoré nad človekom postupne získavajú prevahu proti jeho vôli. Snímka je zaobalená do estetiky béčkových hororov, s čím súvisí aj použitie motívu komunikácie s mŕtvymi ako typický nástroj filmovej ducháriny a prostriedok k vytvoreniu postavy šialeného vedátora. Tento motív sa však v rámci plynutia deja nikdy nestane dominantným. Slúži najmä ako zámienka pre vyobcovanie jedinca zo spoločnosti, ktorá ho pokladá za príliš excentrického. Mizanscéna je prepracovaná. Film oplýva vysokou štylizáciou, atmosférou gotického hororu, početnými detailnými zábermi na oči a častým použitím subjektívnej kamery. Postrehol som tiež dve možné referencie na filmy Alfreda Hitchcocka, a to jednak v scéne, kedy Jill Treversová bojuje s netopiermi, ktorá silne evokovala vtáčí útok na Melanie Danielsovú v podkroví domu matky Mitcha Brennera vTheBirdsa tiež v hudbe Pina Donaggia, ktorý v jednom mieste použil podobný triolový motív, aký sa dá nájsť aj v predohre Bernarda Herrmanna kPsychu. Z Donaggiom skomponovaného soundtracku stojí za zmienku aj predohra sprevádzajúca úvodné titulky s použitím (pravdepodobne elektrifikovaného) cembala v inštrumentácií evokujúca sound šesťdesiatkového popu.

Tento Fulciho film nebude proslaven hrůzou, ale nadstandardně dobře natočenou specificky italskou demencí o děsivé kočce. Kvalitní kamera tradičního vizuálního vylepšovače Fulciho děl Sergia Salvattiho a nečekaně téměř hollywoodský soundtrack pro absurdní vraždy a vynikající herecký výkon drsné černé kočky. Vážně jsem se už dlouho tak nepobavil, jako u hašení požáru polštářem nebo opilcův útěk ruinami před nemilosrdným pronásledováním drsného minipantera. Anglický dabing je tentokrát nechtěně komický jen minimálně skřehotavým hlasem profesora (ve volném čase nahrávače hlasů mrtvých a hypnotizéra). Ještě bych rád pochválil z dnešního hlediska úvodní scénu prvotřídně ilustrující vynucený sex s výhrůžkami, že se z místa láskyplného činu slečna nedostane. Ideální černá komedie pro smutný večer.