Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000)

Vihanové na poli hraného filmu nebylo přáno. Někdo by samozřejmě mohl namítnout, že jí v dokumentu bylo lépe. O povaze jejího filmuZpráva o putování studentů Petra a Jakubanapoví mnohé pracovní názevSvár vody s vínem. Filozofické podobenství v té době lákalo i mnohé jiné autory, stejně jako obecná proměna světa kontrastující (jako v tomto případě) například s primitivním romským stylem života. Takto nám zůstává vzpomínka na typický dobový film, srovnatelný s celou řádkou podobným námětů, které přicházely s přelomem milénia. S odstupem je to docela úsměvná bilance filmů reagující na různé frustrace, které snad chtěly řešit velké věci, ale nakonec jen zestárly a staly se až směšnými ve své naivitě nastolovat základní biblické otázky o stavu věcí.

Váhal jsem mezi třemi, či čtyřmi hvězdičkam, ale nakonec to asi bude o tom jak film vnímáme. Pakliže si řeknu, že je to snímek realistický tak se mi jednající postavy po chvíli začnou jevit jako poněkud toporné (takže tři hvězdičky a dost). Přistoupím-li na myšlenku, že se jedná o podobenství topornost přestává vadit (dám čtyři hvězdičky). Po delší úvaze se přikláním k druhé variantě. Rozhodně jsem se nenudil :-) Téma je dobré, je o čem přemýšlet.

Jak mám paní Vihanovou rád jako člověka i jako režisérku třeba Pevnosti, tohle je takové klišé, takové multikulti natvrdo, že nemohu jinak. Postavy se žel nechovají životně, jsou jen plakáty k jakémusi ideálu, jsou jen symboly na šachovnici idealistických představ, jak by asi věci měly fungovat, ale nikdy nebudou, protože realita je už několik století někde jinde.

Film oscilujúci medzi drámou hovoriacou o právnych dôsledkoch vraždy mladej ženy a lyrickým pohľadom na zvykové právo i morálne hodnoty cigánskeho etnika. Rozhodne nie špatný nápad (ale ani originálny), avšak formálna stránka snímku je pomerne netradičná a pre diváka náročná na sledovanie (lyricko-epická stránka). Oceňujem však snahuD. Vihanovejpridŕžať sa presných reálií (napr. liturgia, cigánsky slovník, právne poučky a pod.). V konečnom dôsledku ma ale film veľmi neoslovil. Podobne sociálne ladený film o cigánoch je napr.Cigán(2011) aleboMarian(1996).

Konflikt moderního psaného práva s právem zvykovým není špatný námět. Ale ani nový. Právní věda, etika, etnografie a další vědy se problémem běžně zabývají, a každý studentík daných oborů si rychle osvojí kromě základních znalostí i terminologii, která se v odborné literatuře a diskusích na dané téma používá. V tomto filmu ji nezná ani univerzitní profesor teorie práva. To fakt bolí. ---
Podobně tvůrci filmu dopadají, když zobrazují práci policie a justice. Neznalost a amatérismus jsou evidentní. A stejnou úroveň mají jak odkazy na křesťanskou etiku, tak úsudky a postřehy o problémech romského etnika - chybí jak odborný základ, tak vyzrálost získaná životní zkušeností. ---
Historie nám jasně říká tři věci: Za prvé, mladí intelektuálové odhalují nové obzory a myslí si, že na něco přišli. Za druhé, jejich objevy jsou součástí jejich osobního růstu, nikoli růstu poznání jako takového. Za třetí, něco špatného je v každé společnosti, která rozumy mladých intelektuálů bere vážně. ---
Jurodivý student umění Jakub je modelovým příkladem. Není nikoho, koho by nebyl ochoten coby blbce poslať do rici. Sám se však jasně vyjádřil jen jednou, a to filmovou koláží nejkrvavějších a nejnechutnějších záběrů, jaké se daly sehnat. Jak objevné! Jak pronikavé! Hraje-li taková osoba ve filmu zásadní roli, dokonce má snad představovat jakýsi klíč k pochopení „něčeho“, podává velmi nelichotivé svědectví o intelektuální a mravní úrovni režisérky. ---
Bohužel žijeme v době, kdy je jakákoli slátanina o Romech pokládána za přínosnou a patří k dobrému tónu o ní hovořit moudře a pochvalně. Přesto si dovolím optimisticky doufat, že s odstupem pár let budou i samotní tvůrci filmu vděční, že jim Zpráva o zmateném putování sedmdesátileté studentky Vihanové nebude připomínána a upadne v milosrdné zapomnění.