Znovu 17 (2009)

Už i na tu dobu vymírající stupidní komedie se spoustou trapných situací. Ačkoliv se považuji za polovičního nerda, tak scénky s jeho kámošem jsou nadmíru trapné a nevykouzlili mi ani náznak úsměvu natož smíchu. A transformace z Efrona na Perryho? Jakož to největší boss na škole, který je největší kamoš největšího ubožáčka na škole? Kluk s andělskou tváří a dokonalým chováním. Ach ta romantika... omlouvám se, ale tahle hloupá vykrádačka si u mně nezaslouží více než 30%

Tento film rozhodně není pro každého, ale mě osobně dokázal příjemně překvapit, i když jsem na něj šel s trochou skepticismu. Zac Efron mi v roli vyloženě sedl, což jsem nikdy nečekal. Jeho postava, kterou jsem měl vždycky za typického “frajírka”, se nakonec ukázala jako docela sympatická a jeho výkon je pro mě příjemným překvapením. K tomu solidní komedie, která je sice občas předvídatelná, ale vcelku zábavná.
 
Co se mi líbilo, byla i dynamika mezi postavami – ta teenagerovská jiskra a zároveň snaha o jakousi dospělost a vyrovnání se s problémy života. Možná bych to neoznačoval jako nějaký film s hlubokým poselstvím, ale pro odreagování to rozhodně poslouží. Navíc, soundtrack měl opravdu skvélé kousky, které celý film hezky podtrhovaly.
 
A přestože film nepatří mezi úplné zázraky, jeho schopnost bavit mě po opakovaném shlédnutí ukazuje, že má něco, co mě přitahuje zpět. Jasně, nejedná se o žádnou revoluci, ale rozhodně si zaslouží pochvalu za to, jak umí spojit humor s určitým druhém “nostalgického” kouzla.

Solídny tínedžerský film zo strednej okorenený omladnutím unavene pôsobiaceho Matthewa Perryho do idolu ženských (či skôr dievčenských) sŕdc Zaca Efrona. Sledovať ho ako v triede plnej nadržaných spolužiačok káže o sexuálnej abstinencii je dopopuku. Celkovo je to ale celkom predvídateľná rutina ktorú zachraňuje Efronov ultrageegovký milionársky kamarát baliaci riaditeľku školy. Nič prevratné, ale na príjemný nenáročný relax pred telkou dobrá voľba. 6/10

Žádné velká sláva, ten film, ale téma zajímavé, i když už trochu otřepané. Já, kdybych se mohl vrátit v čase, bych neměnil vůbec nic, ale lépe bych svého času využil. Přikládám záznam snu, protože minimálně jedna uživatelka tyto záznamy ráda čte. A jedna je už velmi mnoho, jak kdysi řekl Einstein. - - - Sen o Janě O. (v noci z 14. na 15. listopadu 2017) - - -     Je mi zase sedmnáct let. Nacházím se v bytě, který je směsí mého současného pražského bytu a někdejšího táborského bytu. Sedím na gauči s Janou O. Jana je svlečená do spodního prádla. Mazlíme se.      Najednou v zámku u dveří bytu zarachotí klíč. Rodiče se vrátili dřív, než jsem předpokládal. No to je překvapení. Jana zareaguje jako moudrá a zkušená žena. Hbitě vystartuje, přes druhý pokoj proběhne do kuchyně, postaví se ke sporáku a začne míchat guláš, který se na něm vaří. Každému musí být jasné, že si šaty odložila kvůli tomu, že jí při vaření bylo horko.      Rodiče vejdou do kuchyně a já se chystám představit jim svoji návštěvu. Jednu ruku položím Janě na rameno, druhou na bok, aby bylo jasné, že mluvím o ní, a řeknu: „To je...“ „Budoucí žena,“ dopoví Jana. Nechci její tvrzení vyvracet, ale aspoň je takto upřesním: „To je něčí budoucí žena.“ „Já myslím, že chtěla říct, že sem přišla z budoucnosti,“ poznamená otec. „Ať přišla odkud chtěla, umí se točit kolem plotny, takže by z ní jistě byla dobrá manželka,“ opáčí matka. Jana hlasitě polkne. Matka na ni vlídně pohlédne a pokračuje: „Koukám, děvenko, že jsi z toho vaření celá rozpálená. Nabídnul ti ten náš kluk aspoň sklenici vody?“ Jana přikývne, i když žádnou vodu nedostala. O tom, že vedle v pokoji má nedopitou sklenku s vínem, pomlčí. Protože rodiče k nálezu polonahé krasavice ve společnosti svého syna nemají žádné další připomínky ani dotazy a protože guláš bude ještě nějakou dobu muset probublávat, než bude hotový, můžeme se s Janou zase věnovat svým záležitostem.      Zamkneme se v ložnici. Najednou jsme spolu v posteli. Chystám se Janu obejmout, ale ona řekne „moment“, vyndá z kabelky náplast a přilepí si ji na podbřišek. Zeptám se, co to tam má, protože si myslím, že si přelepuje ještě nezahojený škrábanec, který si způsobila při nějaké performanci. „Zátěž,“ objasní Jana. „Při orgasmu mám sklon levitovat a nechci si rozbít hlavu o strop.“ Tázavě na ni pohlédnu. Jana vysvětluje, že než přišla na tenhle trik – přilepit si náplastí rybářské olůvko na těžiště těla – musela se při souloži zatěžovat kameny, což bylo dost nepraktické.      Milujeme se. Jana mě pohladí po vlasech a řekne: „Tak vidíš, ty ňoumo, jak je to pěkné.“

Mike O’Donnell je vyhořelý třicátník, kterému se život fakt nevydařil. Jeho žena se s ním rozvádí a děti už nějak nezajímá. Často se ve vzpomínkách vrací do doby, kdy mu bylo 17 let, byl na střední a byl velice úspěšný sportovec. Jednoho dne se ale vzpomínky stanou realitou… Vypadalo to docela zajímavě, ale ve výsledku mě to nudilo. Milionkrát ohrané téma a nesympatičtí herci. Děj byl nudný. Víckrát už to vidět nechci.