Igby (2002)

První polovina definitivně na pět hvězd, perfektní dialogy mezi postavami, skvěle zahraná hlavní role v podání Kieran Culkina (budu ho od teď více sledovat) a objevila se zde i moje oblíbená Amanda Peet. Co už jsem více či méně nepochopil je druhá polovina filmu. Přišlo mi to hodně mimo realitu na to, že ten film byl ze začátku jako vystřižený z reality. Vyvstalo mi v hlavě spoustu otázek, především vůči vztahům mezi postavami. Proč se mezi sebou vůbec nebaví? To tam nikdo nemá rád nikoho? Celé to trošičku nedávalo smysl a asi bylo na divákovi, jak si to vše vyloží sám. Moc jsem nechápal nějakou motivaci hlavní postavy (jestli nějaká byla?) od té doby, co byl v tom studiu u Amandy Peet. No dohromady to vytvořilo téměř výborný celek vybočující z řady podobných filmů především humorem a scénářem.

Kieran se celkem brzy vymanil z Fullerova stínu a udělal si velice slušnou kariéru v nezávislácích jako je Igby, což ho dostalo až k jedné z hlavních rolí v oceňovaném Boji o moc. Igby je hořkosladká nezávislárna amerického střihu, která ničím nepřekvapí ale vlastně ji ani není moc co vytknout. Jen záleží jaký máte k podobně laděným filmům vztah. Zde navíc překvapí hvězdné obsazení.

Zajímavý film, který mi doteď unikal. Hodně rozporuplný. Kieran Culkin je ve své roli vynikající a i ostatní jsou velmi dobří. Pravda je, že hudba byla velmi dobrá. Co se mi nelíbilo byl konec na začátku, úplně zbytečně. A příběh by mohl být i lepší. Zlatý střed a doporučení, za shlédnutí rozhodně stojí. Vzhledem ke stáří snímku je to spíše nadprůměrný počin. 70%

Asi mám moc náročné období, ale víc jak 2* nedám. 55%. Mladý, svěží, originální ... píše Matty. Tudíž se starý, unavený a konzervativní občas ztrácí v ději a pohnutkách postav. Ano, Igby se nakonec vydá do Kalifornie, aby se konečně našel, ale přínos žádný. Jinak tři klíčové herečky, napadá mě Amanda Peet se super křivýma nohama, Claire Danes plochá, jak prkno a Susan Sarandon .... v netypicky záporné roli.

Příběh nejen o mladém nihilistickém bezcílném flákači, který je jedním ze dvou zklamání své movité bezcitné rodiny. Místo, aby dospíval v rámci školského vzdělávacího systému, tak utíká před odpovědností, prokrastinuje, přátelí se s nekonvenčními jedinci, nebrání se kontaktu s drogami a žije ze dne na den v cizích bytech a na ulicích velkoměsta. Jeho jednání však není zcela bezdůvodné - žije v obavě, že skončí jako jeho schizofrenní otec. Svým chováním tomu však jen napomáhá a podřezává si větve, na kterých sedí. Závěr filmu přináší vlastní řešení o tom, jak by člověk měl zemřít, ale ne vše musí být takové, jak si to pamatujeme. Mohou nakonec nová poznání otevřít lepší cestu nebo i lepší pohled na minulost?