Zlatá svatba (1972)

Hlavně v druhé polovině strašné. Zoufale nudné hledání dědka se prolíná s těžce nevěrohodným zadržením holky v teplákách na SNB. Pátrání po dědovi se mi podařilo přežít jen silou vůle. Když kóónečně došlo k obřadu, obrovsky jsem si oddychl. V závěru pěkný rozhovor Šejbalky s „Olgou“, ale na zvýšení hodnocení už to asi nestačí. Tak dejmetomu: 30 %. Nářečí mi nevadilo. Nejsem odborník na ostravský dialekt, ale jako laikovi se mi to zdálo docela věrohodné. Oceňuji snahu českých herců mluvit ostravštinou. Nejlepší se mi zdála Šejbalová. V paměti mi asi zůstane děsivé zvedání židle zubama, které předvedl Filipovský.

Není moc snímků z doby socialismu, v nichž můžeme vidět Ostravu, byť jen v pár záběrech. To ale není důvod, proč jsem poslednímu filmu Jaroslava Macha udělil čtyři hvězdy. Film je hvězdně obsazen. Tentokrát musím souhlasit s oficiálním textem distributora. Jaroslav Mach opravdu natočil snímek, který připomíná komedie z let 30. a 40. Vidíme zde spousty figur, chvíli mi to připomíná předchůdce Chalupářů. Je plná zábavných nedorozumění, konverzačních vtípků. Vše se točí kolem zlaté svatby a příbuzní a známí se hrnou ze všech stran. Tentokrát se hercům povedlo i mluvit místně, což je ve filmu téměř vždy problém, ale zde to působilo hodně přirozeně. Pozorovat legendy jak baví mě vážně bavilo.

Příjemná situační komedie se skvělými výkony Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, který byl na vrcholu svého umění právě v rolích vesnických dědků (viz Náš dědek Josef, též s Jiřinou Šejbalovou). Jedna komická nebo aspoň veselá situace se střídá s druhou, nádherný propletenec různých nedorozumění, který se zase jen těžko rozplétá, příjemná vesnická atmosféra, to všechno jsou nesporné klady této veselohry. Jenom člověku napadá, jak se všechno mohlo tohle všechno stát během jednoho dne zlaté svatby, vždyť to se prostě nedalo stihnout (včetně výletu slečny dcery do Ostravy a zpět).

Ještě v 50. letech točil Mach filmy, které fungovaly alespoň v rámci nějaké kategorie. Později už to více méně nestálo za řeč a toto je jeho labutí píseň. Lépe nevidět. Kohorta pražských herců s podivným dialektem ve vesnické grotesce na téma rodinné soudržnosti, která je nad vším. Bohužel strop byl vysoko.

Veselá komedie z rázovitého ostravského kraje rozhodně stojí za shlédnutí. Sešla se zde plejáda skvělých herců. Jediné co lze filmu vytknout je snad jen to slezské nářečí, které se k některým hercům hodilo asi jako hluchý k houslím, např: Sovák, Effa, Lukavský, aj. Naopak herci, kteří ve filmu hovoří spisovnou češtinou (Remunda, Lír) jsou jaksi přirozenější. Ať tak nebo tak! Je to prostě povedený snímek. A za ty skvělé hlášky ( Já ti ten kalendář spravím, tak vy stě spolu žehlili, žehlili, aj) si zaslouží 75%. Jako vždy skvělá Šejbalová i Záhorský. To je bez diskuzí!