Porotce č. 2 (2024)

Clint Eastwood už po dlouhou dobu předsedá americkému podžánru psychologických krimi a thrillerů, což jen opět dokazuje v Porotci. Jedná se o velmi jednoduchý, byť dost hloubavý a drásající příběh. Vlastně se v něm vůbec nic neděje, rozuzlení se dozvíme na začátku, ale přesto (a částečně i díky tomu) se jedná o inteligentní studii svědomí a morálky. Přemýšlivé 4/5

Tak trochu jiných 12 rozhněvaných mužů. Přímo delikátní morální dilema o vině a trestu, ceně jednoho života, o sobectví a odvaze. Fajn je, že hlavní hrdina je opravdu normální chlap a řeší toto dilema jako normální člověk. Jenom ta druhá půlka se vydá takovými již lehce známými dějovými cestičkami, které nepůsobí úplně uvěřitelně, ale konec filmu se nakonec nenechá strhnout. Aneb jak americký soudní systém složený z porotců, které často místo případu nejvíce zajímá to, jak dlouho tam budou muset ještě tvrdnout, má také do dokonalosti daleko.

Naja to že ten americkej systém "spravedlnosti" je úplně uchylný už snad ví každej, ale dobré připomenutí. Jak může někdo poslat někoho do vězení nebo na křeslo (kdejaký trouba) na základě blábolů a lží (neboť právníci nic jiného neumějí) je neskutečný! Nejlepší byla ta tlustá černoška tvl a takovýto bezmozky tam rozhodují o lidských životech 🤮

Typicky eastwoodovská variace na legendárních Dvanáct rozhněvaných mužů. Ve věku, kdy je většina lidí dávno mimo tento svět, nebo alespoň příčetnost, natočil Clint Eastwood strašlivě zajímavé komorní a v podstatě soudní drama, které ale vychází ze silně nepravděpodobné premisy. Ta ale pochopitelně slouží k závažnému morálnímu dilematu hlavního hrdiny, jehož motivací pak tím pádem není snaha o objektivní pravdu, nýbrž o záchranu vlastního krku. Eastwood nemá potřebu a ani důvod uchylovat se k nějakým laciným gestům, ale celou dobu jede v pomalejším tempu, klade důraz na velké množství dialogů a rozehranou příběhovou situaci a všechno skládá dohromady tak samozřejmě, až je to neuvěřitelné. Mohl si dovolit obklopit se výtečným obsazením, v němž hraje prim solidní Nicholas Hoult, který sice nijak neexceluje, ale zcela přesně uhraje, co je potřeba, vedle něj pak nejvíc upoutají Toni Collette a J.K.Simmons, jehož role je ale o dost menší, ale v podstatě důležitá. Potěší i účast Kiefera Sutherlanda, který by také zasloužil větší prostor. Je dobře, že tvůrci zvolili nejasný konec, který nechává interpretaci na jednotlivých divácích, protože doslovný konec by snímku jen a jen ublížil. Juror #2 možná není nijak výrazný počin, ale rozhodně jde o poctivou staromilskou podívanou, kterou už dnes opravdu umí snad jen Clint Eastwood. A pokud by tohle mělo být rozloučení s jeho kariérou, o moc lépe dopadnout nemohlo. 70 %

Procedurální dramata bývají nepřehledně zamotaná, zdlouhavá a nudná. Tohle takové není. Plot je naprosto jednoduchý a je postavený na (ne)uvěřitelné náhodě. Scénář je vynikající a výborně staví na confirmation bias. A stejně tak je dokonalá i režie v podání 94letého (!!!) Eastwooda. Ten člověk je ryzí génius. Každá scéna je vypiplaná do detailu a je přesně tam, kde má být. Výsledkem je drama, které na začátku chytne a nepustí až do konce. Téměř dokonalý, mnohovrstevnatý film. Představuji si stařičkého Eastwooda, jak sedí s kamarády filmaři (o dvě generace mladšími) v hospodě a někdo z nich prohodí, žeDvanáct rozhněvaných mužů (1957)byl dokonalý film, který nelze překonat. Načež Eastwood typicky přimhouří oči a tiše procedí mezi zuby: "Hold my beer..."