Zimnice (1995)

Vlastně bych tomu neměl moc co vytýkat. Je to pohodové, pobaví to, jednotlivé postavy které Hirato po cestě potká mě zaujaly a celý ten příběh má své kouzlo a závěr pak i svoji sílu. Jenže i tak mě tahle road movie úplně nepohltila a i přes svou krátkou stopáž místy nudila. A i ten začátek mi přijde hrozně nahodile udělaný. Ale i tak, čím víc nad tím filmem přemýšlím, tím víc se mi líbí, takže si podle mě ty čtyři hvězdy zaslouží. Navíc jsem konečně viděl nějaký islandský film, který se mi fakt líbil. 4*

Fridrik Thor Frikriksson tymto natocil svoj suverenne najlepsi fiilm - o japonskom uradnikovi, ktory navstvivil Island, a riesi tu svojich rodicov. Obycajne dialogy prevladaju, to dodrzuje aj tento film, k tomu nadherna, drsna, a dost surova islandska priroda, rezisersky vycibrene. Nie je tu ani jeden strhujucejsi okamih, skor nieco pre artove hnedopichy : 100 %

Milý zajimavý film, zápletka malá...
Asi jsem čekala trochu víc. Velmi jednoduchý děj, o japonci, který se vydá na island, kde mu zemřeli rodiče a ta jim udělal řádný obřad. Muž z japonska se humorně a bez nadějně protlouká islandem, ten mu chystá samé překažky. Záběry plné chumelenice a japonce v kabátu. Neustále řeší problemy s autem a setkává se s místními lidmi.

Zvláštní a zajímavá road movie, kde se Hirato setkával s různými situacemi od sběratelky pohřbů, které objíždí fotit, country zastávky až třeba k poznání toho, co je Brennivin. Nezáviděla jsem mu jeho dlouhou cestu v té třeskuté zimě přes Island, ale jeho odhodlání splnit slib daný dědečkovi, pohřbít své rodiče tradičním japonským způsobem. Mrazivý, studený, ale lidsky teplý Island, kde je víc ovcí než lidí. Já bych to pak osobně vzala zkratkou na tu Havaj.

Tak tenhle kousek mě neoslovil. Dějově o ničem, psychologicky jakbysmet, chybí mi jakýkoliv ponor do Hiratovy vnitřní motivace. Dialogy žalostné. Troufám si tvrdit, že road movie by měla - aspoň bazálně - obstát v jakémkoliv čase a místě. A to tady ani omylem, protože bez magie Islandu je tenhle snímek ještě o dva body dolů. Vpodstatě jej drží dohromady jen krajina a to je málo. Anebo - když tak projíždím zdejší nadšené komentáře - prostě Fridriksson není tím, jehož vidění světa jednoduše konvenuje s mým.