Ženy 20. století (2016)

Hodina a dvacet sedm minut a ...a DOST!!! Delší dobu jsem tuhle snůšku nesmyslných blábolů sledovat nevydržel. To bylo utrpení, to se nedalo, vždyť to nemělo hlavu ani patu. Mně osobně se hezky kouká na Gretu Gerwig, ona je taková svá, bezprostřední. Ovšem velmi špatně se s ní hledá film, na který se jako na celek dá koukat, který není podobná krávovina jako tohle.

Ženy 20. stoletíjsem poprvé viděla asi před 7 lety a od té doby se k tomuto filmu pravidelně ráda vracím. Film opravdu chytrým způsobem ukazuje, jak se na svět dívají ženy v Jamieho okolí. Zajímavý kontrast není tedy pouze vidět jen ve světě mužů a žen, ale také mezi názory různých generací žen. Obsazení za mě nemá chybu, Anette Bening, Greta Gerwig i Elle Fanning postavy ztvárnily jako nikdo jiný. Je to jeden z mých nejoblíbenějších coming of age filmů.

Na film jsem se chtěla podívat už před pěti lety, kdy vyšel a bojoval o Oscara - ale nakonec je dobře, že jsem na něj počkala až doteď. Přišel totiž přesně ve chvíli, kdy jsem něco takového potřebovala a vím, že před pěti lety bych ten film nedocenila tolik, jako teď. Citlivý, jemný příběh o jednoduchosti a složitosti života a dospívání a veškerého zmatku a krásy, které jsou s tím spojené. Plus krásný soundtrack. Na film jsem se podívala poté, co jsem byla okouzlená z nejnovějšího filmu režiséra, C’mon C’mon, a vůbec nelituji.

Film vlastně vypráví Jamie, je mu patnáct, žije jen s matkou, která je poměrně starší, chce s ním zažívat mnohé, vychovávat jej, formovat jej, jako svobodnou, znalou, orientovanou bytost, k tomu jí mají dopomáhat dvě další ženy, které figurují, sedmnáctiletá Julie, která odchází často z domu jen tak přespávat k Jamiemu a nájemnice Abbie, ne moc šťastná fotografka. Vytváří zvláštní domácnost. Všichni mají dramatické charaktery. Jamie vypráví jejich všech životy a mamince, která prožila celé dvacáté století vlastně ten film dedikuje, aby poznali všichni, jaká to byla skvělá žena. Oceňuji skvěle vyprávěné charaktery, jednoduché a přitom důležité epizodky, scénář, který stále hledá, není šablonovitý, miluju Annette Benning, skvělá je Greta Gerwig.

Film jsem zapla tak před rokem a asi po 20ti minutách zase vypla :D Má to hodně pomalý "nájezd" a myslím si, že každému to nesedne...Za mě to není rozhodně v sekci "komedie", ale bylo to hodně melancholické, depresivní a hodně těžké a ani bych se nedivila, kdyby se u toho někdo pořádně opil. Je to hodně o zamýšlení se, o budoucnosti, o tom, co dělat teď, jak zkoušet nové věci a jaké to je být ženou. Ženou v různém věku a době...Hodně se mi líbilo, že tam hlavní postava v jedné fázi mluvila, že oni nevědí, že za 20let zemře na to a to, a že je čeká to a to..To jsem v žádném filmu ještě nezažila a to se mi hodně líbilo. Billy Crudup pro mě byl tahounem celého filmu - to je prostě Fešák nad Fešáky. Vidět to znovu nepotřebuji, ale myslím si, že to pro mě bylo hodně inspirativní v rámci otázek, které tam hlavní postavy řešily, ten dům je nádherný a lehkost, se kterou užívaly život mě bavila a navnadila ;)