Zenit (2023)

Trošku mám také negatívne zimomriavky, keď niekde vidím pojem "experimentálny film", ale v tomto prípade to na mňa celkom fungovalo. Asi to bude aj tým, že mám celkom rád contemporary tance a v tomto snímku tá choreografia pekne ukázala iným spôsobom vyobrazenú túžbu po slobode. V zásade artový snímok, na ktorý musíte mať chuť a musí vás to tanečné poňatie baviť. Takže za mňa celkom spokojnosť. 60 %(01.08.2025)

Keby nebolo zaujímavých tanečných filmov tak málo, kritizoval by som. Takto je to ale skoro skutočná umelecká udalosť. Celkom by ma zaujímala genéza tohto projektu, keďže sa vyznačuje tým, že za relatívne veľmi skromným dejom sú podpísaní až 4 scenáristi, pričom tvorca toho najpodstatnejšieho, čo si diváci odnesú, teda pohybovej choreografie, medzi nimi nie je. A nie je ani spolurežisérom. Meno ANTON LACHKÝ nefiguruje ani tu, takže považujem za dosť podstatné uviesť ho - už len preto, že je jediným slovenským Slovákom, podieľajúcim sa umelecky na tomto filme - hoci pôsobiacim v zahraničí. Všetky tanečné/pohybové scény sú brilantné, eklektický štýl pracujúci so všetkým možným od contemporary dance po bojové umenia musí uhranúť každého, kto má pre to trochu cit... Práca so psychológiou a charaktermi postáv je na "nemý" film šokujúco výborná, predovšetkým ústredné postavy sú s ohľadom na to, že ide o tanečníkov, nie hercov, stvárnené doslova démonicky dobre. Aj obrazovo je ZENIT zaujímavý, pôsobivá, minimalistická scéna s parádnym nasvietením a kamerou evokuje skôr sofistikovanú divadelnú scénu, než komplexný filmový svet, čo ale neprekáža, práve naopak - zdôrazňuje pohybový výraz predstaviteľov. Ten je v krásnych detailoch prispôsobený kamere a preto celkom prekvapuje, že drvivá väčšina filmu pôsobí tak staticky divadelne, zrejme pre kontrast s pohybom protagonistov... Keby takých vecí vznikalo viac, nie je to také skvelé, takto ale bodík navyše aj za prínos. Kvôli všetkým zmieneným kvalitám napokon najviac zamrzí ten dosť riedky dej, ktorý síce dokáže veľmi silným spôsobom povedať to, čo chce (aj keď nemusí byť úplne ľahké poskladať si to), ale na tak krátky film občas dosť drhne tempo, až príliš sa zaoberajú niektorými motívmi a niektoré veci zbytočne naťahujú... napr. hru s konzervami a ich obsahom. Proti tomu potom zapôsobí úplný koniec filmu pracujúci výlučne so zvukom ako ďalšie zjavenie - a je to záver (či záber) z umeleckého pohľadu extrémne nápaditý a silný.(12.09.2024)

Ach, na tanečný film som sa veľmi tešila. Zenit mal potenciál stať sa mojou srdcovkou, spájal totiž mnohé z toho, čo ľúbim - contemporary tanec, film, krásny obraz, podmanivú hudbu, jemné sci-fi, archetypálnu symboliku... Práve toho, čo ho však malo robiť výnimočným - tanec, pohyb - bolo však vo filme akosi málo. Aspoň na mňa. Choreograf dokázal jednotlivé myšlienky a deje nádherne opísať pohybom, na mňa ako tanečnú nadšenkyňu sa však film viac sústredil na ľúbivú estetiku obrazu, než na samotný dôraz na pohyb a tanec. Vo chvíli, keď sa to už rozhýbalo, vybudovala sa nejaká choreografia, bola odrazu scéna vo svojom vrchole ustrihnutá a divák ostal bez uspokojenia. Veľká škoda. Vo výsledku to bolo zbytočne zdĺhavé, pomalé a miestami nezáživné, kvôli čomu sa moje hodnotenie pohybuje niekde medzi 3/4*. Malo to potenciál dosiahnuť viac... (IFF Art Film Košice)(29.06.2024)

Art Film Fest Košice 2024- Být to třeba francouzský nebo britský film, nebo aspoň původem ze země, která sci-fi netočí jen svátečně, víc jak tři hvězdy nedám, ale jelikož je slovenských sci-fi ještě mnohem míň než českých a tahle vypadá vizuálně solidně a ambice jí nechybí, rád nadhodnotím. Největší škodou tohoto filmu je, že zatímco vizuál poutá pozornost, scénář je dost předvídatelný dopředu a celá myšlenka o zrodu totality, posedlosti mocí a cesty ven sice funguje, ale stejně jako narativ je jasná předem a zbyde z ní jen čekání na to, která ze dvou nejočekávanějších možností bude tou, která celý příběh uzavře. Přitom ten film na to měl, skrze tanec a pohyby se zde mnohé vyjadřuje dostatečně, včetně charakterů některých postav (byť jsou samozřejmě zjednodušené a bez psychologie, ale to se zde dá čekat), jen z toho mohlo být opravdu hutné podobenství, které by šlo víc do hloubky a nevěnovalo se všemu tak zjednodušeně. Jinak to ale chválím - jak výběr herců a lokací, tak i práci kameramana a jestli mě něco nadchlo obzvlášť, je to perfektní soundtrack, který bych si někdy rád poslechl znova. Hlavně díky němu to má tak působivou, až lehce mystickou atmosféru, která mě na tom naprosto fascinovala. O to víc mě zase mrzí, že to ve svém námětu nešlo víc do hloubky, protože momentálně je toMassebapro 21.století, která exceluje v tom, co se v Massebě nedařilo, ale selhává v tom, v čem měla excelovat Masseba (ale tam to nějak nedopadlo už vůbec). Sice ne zrovna dokonalý nebo výrazně nadprůměrný, ale rozhodně pozoruhodný projekt, jehož projekcí jsem viděl za účasti režiséra Kristófa.(Kino Úsmev, Košice)Slabé 4*(26.06.2024)

Spojení filmu s tancem, jak jsem se už párkrát s překvapením přesvědčil, mi zas jako divákovi není úplně cizí, líbí se mi osmdesátkové počiny Carlose Saury (Carmen) a Ettore Scoly (Tančírna), nedávno mě zaujal i taneční horrorClimax– a naZenitjsem se obzvlášť těšil, jelikožtaneční sci-fijsem snad ještě neviděl... resp. jen dodatečně jsem si vzpomněl na švédskouAniarucoby baletní operu se sci-fi námětem, jenže ta je dobou vzniku a televizním původem zcela jinde. Teď už konec malých rozhledů, bohužel mě tenZenitneoslovil. Překvapily mě asi dvě scény ze začátku (včetně té s jakýmisi digitálními virtuálními tlačidly), díky nimž tento film jako sci-fi s netradičně podanou vizí blízké budoucnosti určitě vnímat lze. Postupně se rozjela alegorie na totalitní režim, v rámci níž na mě zapůsobily scény s několika marnými pokusy jedinců o útěk. Lokace s hlubokou propastí byla navíc skvěle zvolena a prvek žebříku s nejedním zničeným stupínkem, přičemž při pokusu o útěk se zlomí i některé další, dokonale ztělesňuje nesnadné útěky z totality či vězení, které se vyznačují nebezpečím a v případě neúspěchu posléze ještě drtivějšími následky. Účinek z podnětného poselství, byť zpracovaného xy-krát v různých žánrových formách, se však pro mě vytrácel v příliš jednoduše vyvíjeném narativu v kombinaci s hodně abstraktní formou. Vnímám zde výraznou formální kreativitu, skvělé kamerové záběry, několik atmosférických scén, ale celek až na těch pár scén ke mně nepromlouval, závěr nestrhl a sledování filmu často nudilo, příp. míjelo potenciální další skrytou, těžce uchopitelnou symbolikou...[50%][Art Film Fest 2024, Košice](26.06.2024)