Překonat sám tisíce mil (2005)

Shlédnutí jsem odkládala, jedná se přece o road movie, ty dobře plynou a často stojí na vodě. Tato však zanechala silný dojem. Hlubokou myšlenkou (o hledání a odpuštění) a velmi svéráznou zápletkou, která se neustále dotýká humoru, i když téma ke smíchu není. Na cestě je těžké to, že nás často zavede jinam, než kam chceme, ale i v tom spočívá kouzlo života... A umění žít.

Nevím, mně ten film ze všeho nejvíce připomínal pohádku o slepičce a dusícím se kohoutkovi. Aby dostala slepička vodu, musí splnit tucet dalších přání a úkolů - a tady je to podobné. Jen motivace mi poněkud haprují. Osobně bych rád věděl, co otec se synem měli, už od začátku - takhle ani jednomu nic moc nevěřím. A také nějaká videokazeta s čínskou operou a jedním zpěvákem mi přijde jako nedostatečný motiv jet do Číny a tam se chovat skoro jako blázen - ostatně, jak otec mohl vědět, že natočení opery syna potěší? Vždyť ji chtěl natočit on sám... Asi jako kdybyste začali stavět doma loď v láhvi, pak šli do nemocnice, a otec vám mezitím loď dostavěl... Nevím, no. Nijak mi to nic nedalo, přišlo mi to prázdné a ponaučení nebo nějaké třeba duchovní povznesení se nekonalo. Že když se mají dva lidé rádi, měli by si to dávat najevo? To by snad mělo být samozřejmé, i když občas není. Ale na druhou stranu, pokud si to nedávají najevo, je v tom vztahu možná problém ještě někde jinde. Bylo by to na delší psychologický rozbor - zkrátka, podle mne sice chce film říct něco upřímného, zvláště Japoncům, pro něž dát najevo cit je spojeno s jistým ponížením sebe sama (a pak pochopíme tu Čínu jako protiklad, kde lidé se navenek emotivně projevují), ale stejně mi to přijde jako klouzání po povrchu.

Velmi hezký, poetický film, s tou zvláštní asijskou melancholičností. Klasická naturalistická výprava i kamera, slušné herecké výkony, krásné (čínské) lokace. Cesta za klidem srdce mezi otcem a synem, jenž se dávno hluboce odloučili, může být občas náročnější než jakýchkoli tisíc mil. Zejména pokud se vám cesta mění před očima a cíl e v podstatě nedostižitelný. A proto jde spíše o formu cesty a přístupu k ní, která má význam. Qian li zou dan qi je moc pěkná filmová záležitost, ač na někoho by to mohlo být poněkud komorní a zdlouhavé. A je hezké se dojmout něčím přirozeným, nenásilným, než plánovým citovým vydíráním ala Hollywood.

Častokrát až choroba v rodine spojí jej členov rozdelených nenávisťou, odcudzením či nepochopením. Nezhody vyplývajú primárne z odmietnutia komunikácie a pocitu hrdosti. Dôvodom môžu byť hádky v oblasti delenia peňazí (dedičské spory, potomok, cítiaci sa znevýhodnený voči súrodencom), domáce násilie alebo hnev rodičov, ktorí majú pocit nedostatočného naplnenia ich ambícií vlastnými deťmi. Nech je ako chce, v posledných štádiách choroby sa každý snaží robiť veľké gestá a naprávať stratené roky mlčania a odlúčenia. Aj tu sa postarší tata vyberie do Číny vybehať pre syna nesplnenú veľkú túžbu. Popri rozjímavej rovine sa do filmu dostala aj propagandistická. Ukazuje Čínu ako krajinu kde sa miesi modernosť s tradíciou a prísny režim s ľudským pochopením. Kolektívne rozhodovanie vládne dedine i mestám, no zároveň sa rešpektuje individuálna požiadavka a ústup z prísnych regulí v mene pomoci blížnemu v ťažkej životnej situácii. Emócie a ochota pomôcť v Číne tak vždy dokážu zvíťaziť nad neochotou otvárať cudzincom pribuchnuté dvere do vnútorného chodu čínskych inštitúcií. 69%

Je to celkom dobrá dráma od Yimou Zhanga. Má dobrý príbeh o mužovi z Japonska, ktorý sa pred mnohými rokmi v zlom rozišiel so svojim synom, čo ho veľmi mrzí a nanešťastie sa dozvie, že je práve v nemocnici, keďže má ťažkú chorobu a zostáva mu len pár mesiacov života, no aj tak ho syn stále odmieta vidieť. Keď sa od synovej manželky dozvie, že miluje čínsku operu a túži natočiť spievať jedného uznávaného speváka, rozhodne sa odísť do Číny zoznámiť sa s jeho záľubou a urobiť to za neho, ale na mieste si uvedomuje, že natočiť speváka až tak ľahké nebude. No aj tak urobí všetko preto, aby sa mu to podarilo, no musí to stihnúť čo najskôr. So spracovaním som spokojný, síce na moje prekvapenie o chémiu medzi otcom a synom, čo má v podobných filmoch vždy výrazný priestor tu vôbec nejde, ich minimálny kontakt je len prostredníctvom synovej manželky, ale s tým nemám problém, filmu to aj tak nijak neubližuje. Hlavne, že postava muža a jeho cesta za svojim cieľom si ma získali, až na trochu rozporuplne pôsobiaci útek chlapca, ktorý sa ale v kontexte tiež dá chápať to pôsobí úplne realisticky a prirodzene, oceňujem to zoznamovanie sa s kultúrou a bežnými ľuďmi, pričom sa to nesie v takom príjemne pomalom tempe a veľmi musím pochváliť aj vzťah s tlmočníkmi, toto bolo výborne zvládnuté. Jedine ma mrzí, že hlavný hrdina si cestu k tejto kultúre vlastne nevytvoril, keďže neustále pôsobil dojmom, že ho to vôbec nezaujíma a ide mu len o splnenie svojej úlohy, ale nad to sa dokážem povzniesť. Záver ma síce trochu prekvapil, očakával som niečo klasickejšie, ale aj toto sa mi páčilo a možno ešte viac, než ten očakávaný. Takže ešte sa to mohlo trochu doladiť, ale aj tak mi to dosť sadlo. Herecké obsadenie je na tom dobre, Ken Takakura tu podáva výborný výkon, jeho herectvo je na jednej strane dosť minimalistické, ale aj tak z neho cítiť všetky tie emócie, príjemná postava chlapca, ktorá osvieži svoju časť filmu a ešte dostatok zaujímavých vedľajších postáv, hlavne dvojica tlmočníkov, alebo spevák. S réžiou a technickou stránkou som dosť spokojný, Yimou Zhang zvláda veľmi dobre veľkolepé, ale aj takého malé filmy a to dokázal aj tu, chválim to prostredie, kultúru, atmosféru a taký až realistický citlivý prístup. Takže Yimou Zhang má samozrejme za sebou aj lepšie filmy, ale aj toto sa mi páčilo, podobný štýl mi sedí.72%