Rudé pole (1988)

Vínko z červeného poľa, chutí hlavne revolucionárom. A keď hrozno pestuje superkrásna ženská, každý si po dúšku hneď pomyslí svoje. Do boja, alebo do lona. To šťastie má však len jeden z nich, pričom v ústrety sa to stalo ešte pred kysnutím. Film, ktorý má určité pravidlá, nieje nudný, ale zase nie pre každého a ktorý sa kladie do čínskej kinematografie bok po boku diel, ktoré neponúkajú roznožky a kopance, alebo iné bojové chvaty, ale príbeh ktorý má chytiť za srdce.

Jako komedie to nefunguje, protože vtipy jsou patrně určený publiku po lobotomii (opilýho nápadníka hodili do kádě, z níž mu koukají nohy, kterýma kýve sem a tam, no to je ale bžunda, asi mi smíchy praskne bránice). Romantiku v únosu a borderline znásilnění taky nevidím. Jako drama to taky nefunguje, protože přerod z vesnické pohody do válečnýho pekla na zemi je strašně zkratkovitej, mechanickej a komunistická agitace z toho cáká velmi itenzivně a nepříjemně. Otravný písničky tomu nepřidaly. Ve výsledku jsem se střídavě nudil, vyvracel oči nad dementníma slap-stick vtipama, skřípal zubama nad propagandou kolektivního zemědělství a z frustrace si opakovaně kladl otázky jako proč při nalívání té červené břečky vždycky půlku vycákají bokem, když je to jejich jedinej zdroj příjmu, proč oblíkají malý děti zásadně od pasu nahoru a jak odlišná musí být kultura, ve které nachčiju ženě do vína, následkem čehož se ona zhroutí jako pytel brambor, nechá se ojet a zamiluje se do mě. Ne, tenhle film jsem fakt nedával.

Veľmi silný film, ktorý stojí na dvoch pilieroch, a to na uhrančivom pohľade pôvabnej Li Gong (touto rolou odštartovala svoju hviezdnu kariéru) a na vizuálnej kráse (pôsobivé obrazy krajiny, vlniaceho sa cirokového poľa). Film má spočiatku lyrický a ľahko humorný tón, ktorý sa ale niekde v druhej polovici nečakane prepne do tónu dramatického a riadne drsného. Hudba vo filme, väčšinou predvádzaná priamo účinkujúcimi, sa veľmi dobre počúva, v istých momentoch prekvapujúco pripomína naše ľudové piesne. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Zvláštne rozprávanie vnuka o príbehu jeho starých rodičov. Nie že by to nebol príbeh, ktorý by stál za vyrozprávanie, no na rozdiel od sympatickej starej mamy, dedo moc sympatií nevzbudzuje, väčšinou sa chová ako riadne hovädo a dlho som nechápal, prečo mal jeho vnuk chuť sa o to s niekym podeliť. Trochu inú príchuť to dostane v záverečnej pol hodinke, kedy nastúpia na scénu Japonci a brutálnejšie scény. No aj tak mi z tohto filmu ostane v hlave len jedno - ak chcete mať dobré víno, tak doňho naštite. :)

Jak se dělá ( vaří či destiluje) "čirokové červené" mi i přes určité zkušenosti sice není moc jasné, ale autor knihy "Rod rudého čiroku" (anglicky Red Sorghum Clan") Mo Yan (umělecké jméno, v překladu něco jako "mlčení zlato") rozumí asi čínskému alkoholu více (viz též Země alkoholu, česky 2015). A samozřejmě také čínským zvykům, obyčejům, tradicím a vůbec čínské letoře (možná je kniha v tomto přístupnější). Pozn. 1: Co (alespoň) mně filmový příběh zpřístupňuje, jsou nádherné písně (a jejich interpretace), které vystupují všemi jeho fázemi, až to tíhne k muzikálu. Pozn. 2: Scéna "znásilnění v čirokovém poli" a následné "chlubení se opilého násilníka", patří asi k těm málo pochopitelným, ovšem (pro Evropana) ke krásným a žádoucím. Pozn. 3: Charakteristika "kaoliangu či gaoliangu", který se tam pije a do kterého se chčije: silný destilát z fermentovanoho čiroku, takže s tím vínem prr.