Cesta domů (1999)

Velmi pomalý (!!!), ale vizuálně krásný a citlivý poetický romantický film. Film se odehrává ve dvou časových rovinách, jedna z nich v přítomnosti, druhá v minulosti. V té přítomné linii se mladý muž Sun Honglei vrací do rodné vesničky v provincii Chej-lung-ťiang (nejseverovýchodnější konec Číny), protože se dozvěděl o smrti svého otce. Jeho matka Zhao Di chce otci uspořádat tradiční pohřeb, a tak mu tká pohřební šat a chce aby jeho tělo bylo neseno do vesnice. Druhá linie vypráví příběh mladičké Zhao Di a příběh lásky mezi ní a tím zemřelým otcem, který byl ve vesnici učitelem. Ta současná linie je černobílá, zatímco ta linie týkající se té lásky je v barvách - a že jsou to opravdu úžasné barvy, krásná mladá Ziyi Zhang tu pobíhá v růžovém kostýmku na pozadí žlutě zbarvené podzimní krajiny. Film lze chápat jako cestu ke kořenům, nejen ke kořenům sebe sama do rodné vesničky, ale taky jako návrat ke ztraceným tradicím Číny, které byly brutálně zlikvidovány v rámci barbarské Kulturní revoluce (ve filmu je to díky cenzuře pouze nastíněno). Osobně toto považuju za lepší film než Tygr a drak nebo Hrdina nebo Klan létajících dýk (od stejného režiséra)

[3,5*]"Podľa nášho dedinského zvyku sa musí v novostavbe na trám stropu zavesiť červené plátno pre šťastie. Zvyčajne je utkané najkrajšou devou dediny. Táto úloha prirodzene pripadla mojej matke."Jemné poetické dielo, z dejovej stránky maximálne jednoduché, ale práve v tej jednoduchosti spočíva jeho krása. Nič viac, než prostý život obyvateľov jednej odľahlej horskej dediny (podmanivo vykreslený), úchvatná nádhera okolitej malebnej krajiny (tá je jednou z hlavných predností filmu) a veľmi prostý príbeh jednej čistej lásky. Ten je vyrozprávaný retrospektívne, pričom pomerne nezvyčajne je pre súčasnosť použitý čiernobiely obraz (všedná aktuálna realita) a pre dávne spomienky obraz so žiarivými farbami (priam rozprávkový príbeh, ktorý si obyvatelia dediny rozprávajú dodnes). Známa herečka Ziyi Zhang (Zhao Di) je vo svojom debute okúzľujúca, prostým pohľadom dokáže vyjadriť viac ako tisíce slov. Do celkového ladenia snímky výborne zapadá i veľmi príjemná hudba."Matka sedela v triede až do neskorého dňa. Dvere boli otvorené a starosta dediny ju tam uvidel. Pochopil, čo to znamená. A keď už to raz vedel, správa sa rýchlo rozšírila po dedine."

Pamatuji si jako dnes, když jsem to zahlédl někdy asi v pátek večer někde na ČT2 ve filmovém klubu, nemohl jsem odtrhnout oči. Teď, když jsem si dal, po nevím kolika letech opakovačku, je to pořád stejné. Nádherná Ziyi Zhang, nádherná krajina, život obyčejných lidí za těžkých časů, kdy tu kulturní revoluci vlastně nijak nevytahují a neukazují, jak sakra těžké to muselo být. Podmanivá hudba, krásná ukázka toho, jak snadné je ovlivnit pozitivně životy mnoha lidí, a zároveň ukázka, že bez dřiny a odříkání to prostě nejde.

Krásný romantický příběh sice používá neoriginální nápad na odlišení současnosti od retrospektivy, ale má tak precizně propracovaný vizuál, že vše odpuštěno. S graciézní estetikou zobrazuje jednotlivé scény ze života hlavní hrdinky a nebojí se divákovi předkládat pohled na krajinu připomínající slastně se rozvalující ženu, ba ani ženu v návalu rozkoše. Mužský aspekt je ve filmu značně upozaděn, byť vše se točí kolem vesnického učitele. Ale ten se stává obdobně jako rudý prapor na trámu pouze motivem štěstí hlavní hrdinky. Sekvence pohřbu je navíc výtryskem emocí, které přesně respektují hranice vkusu.

Pre zasnených romantikov to musí byť krásny príbeh tej najväčšej lásky, aká môže byť. Pre cynikov to ale bude príbeh o švihnutej ženskej, ktorá dovtedy prenasleduje svojho vyvoleného, až ho chudáka dostane. Takže dosť záleží na vašej momentálnej nálade, ako tento príbeh budete vnímať... :-) Mňa to momentálne moc neoslovilo, radšej dávam prednosť tradičnej romantike, kde sa dvojica stretne viac ako dvakrát, kým sa vrhnú do manželstva a kde môžeme sledovať ich postupne sa vyvíjajúci vzťah. Dosť nepochopiteľné mi prišlo aj to prenášanie zomrelého. Nepochopil som, prečo ho museli niesť a nemohli ho viezť, veď manželka kľudne mohla kráčať pred vozidlom alebo povozom a tú cestu by absolvovali takisto. No to by nemohlo vyvolať takú dojemnú situáciu, akú nám pán režisér podstrčil podmaľovanú vhodnou hudbou. Na mňa to bolo príliš nasilu a emócia sa nedostavila. Oceňujem však výborné vykreslenie zaostalej dedinky, atmosféru to malo naozaj výbornú, no to bolo asi tak všetko. 70%