Zápisník alkoholičky (2024)

Popravdě řečeno, dle hodnocení jsem nic moc nečekal. A ono mě to docela dost "bavilo", pokud se to vzhledem k tématu dá tak napsat. Tereza Ramba roli zvládla skvěle, její postupný rozklad a čím dál větší fyzická "odpornost" byla podána velmi dobře, řekl bych. Nebyla to jen blbá kráva, co furt jenom chlastá, každá mince má dvě strany a spadnout se do toho dá celkem snadno, třeba pokud ... nemáte ani dveře. Na ty čtyři * to vytáhl hlavně její výkon, nicméně si myslím, že víckrát to v dohledné době vidět nepotřebuju.

Oceňujem, že vznikajú filmy s touto tematikou, lebo nie nadarmo sa hovorí, že alkohol je metla ľudstva a osveta je viac ako potrebná. Napriek tomu mi vo filmoch, zameraných na alkoholizmus, chýba ešte hlbší a nekompromisnejší pohľad na problematiku tohto neduhu. Rád by som videl snímku, ktorá ide skutočne do hĺbky až do špiku kosti, kde by bolo vidieť postupný pád jednotlivca, stratu priateľov, zamestnania aj rodiny. Film, ktorý by bez prikrášlenia ukázal správanie závislého človeka a čoho všetkého je alkoholik schopný. Zaujímavé by bolo vidieť aj realistické zobrazenie silných abstinenčných príznakov, napr. delirium tremens. Tento film mi pripadal ako mierna "soft" verzia toho všetkého čo alkoholizmus obnáša.

Prišlo mi to ako bakalářský príbeh, len bez humoru. Tereza Ramba sa snaží ako len môže, ale po celú dobu som sa nezbavil dojmu zjednodušenosti a lacnosti. V našich končinách je alkoholizmus národný šport, takže točiť film o niekom, kto nechlastal extraligu a nespôsobil žiadnu tragédiu, mi príde ako mrhanie filmovým materiálom. Nenašiel som v tom žiadne výrazné emócie. Hlavne mi vadila tá skratkovitosť vývoja alkoholizmu, a tým pádom absencia gradovaného popierania. Smutný, ale tuctový príbeh ženy, mamky, manželky, snachy, dcéry, kamarátky, kolegyne, do ktorého si môže každý dosadiť niekoho zo svojej množiny žien.

║Rozpočet CZK 70miliónov║
Tržby USA ║
Tržby Celosvetovo $4,407,023▐ 
Cez veškerú snahu Terezky som sa ale do tohto strastiplného príbehu nedokázal dostať, patrične vžiť. Chápem aj umelecké snové ambície, vízie, je to snaživé ale išlo to stále akosi mimo mňa. Nezapadlo to ako by som si želal./45%/

Film Zápisník alkoholičky pro mě primárně otevírá téma zidealizované představy mateřství. Právě tato zásadní životní událost se stává bodem zlomu, který iniciuje krizi a postupnou proměnu vnitřního světa hlavní hrdinky Míši. ~ K celému příběhu přistupuji s respektem jako k autentické výpovědi a životnímu příběhu konkrétního člověka - právě v tomto osobním svědectví spatřuji největší sílu a jedinečnost snímku. Námitky o předvídatelnosti a šablonovitosti proto považuji za irelevantní. Oceňuji odvahu Michaely Duffkové veřejně sdílet svůj bolestivý příběh, jít s kůží na trh a prolomit mýty související s mateřstvím – to vyžaduje mimořádnou vnitřní sílu. ~ Atmosféra postupné vnitřní izolace a osamělosti Míši je téměř hmatatelná. Bezstarostné mládí náhle končí a z milenky se stává matka, manželka, kuchařka, uklízečka, chůva, hospodyně a o slovo se hlásí vytěsněné vzpomínky z dětství. ~ Se střihem snímku jsem neměla sebemenší problém – naopak mi jednotlivé roviny příběhu přirozeně zapadaly jak po logické, tak po emocionální stránce. Za velmi zdařilé a osvěžující považuji snové sekvence i způsob, jakým film tematizuje závislost na alkoholu v kontextu všudypřítomné reklamy. Ta nám sugeruje, že po prvním doušku budeme vášniví, rozhodní, drsní, silní, autentičtí, odvážní či výjimeční – a kdo ví, co ještě. ~ Přesvědčivě je vykreslena také spoluzávislost Míšina manžela – jeho počáteční „slepota“ vůči Míšině závislosti, postupná proměna postojů, bezradnost i narůstající agresivita. Jestliže příběh místy působí jako klišé, pak snad právě proto, že závislost sama funguje jako opakujícího vzorec – plíživý mechanismus, který stereotypně a neúprosně rozleptává duši, tělo a vztahy. ~ Navzdory dílčím nedostatkům řadím snímek v kontextu současné české filmové produkce k výrazně zdařilejším dramatům.