Dvě slova jako klíč (2023)

Co se vizuální stránky týče, nevypadá tenhle film vůbec špatně, ale jako celek zrovna dvakrát nefunguje. Rozehrát několik příběhů najednou a smysluplně je pospojovat vyžaduje značnou míru představivosti a důvtip, který však bohuželDanu SvátkoviiJosefu Formánkovizřejmě chybí. Tady mám pocit, že se v tom galimatyáši nikdo příliš nevyzná... Smrt vždycky vyvolává silné emoce a otázky po smyslu života. Obojím se snímek zabývá dost amatérsky, leč s vervou. Každopádně to na mě nezapůsobilo tak, jak by asi mělo. (45%)

Vy byste asi taky chtěli slyšet ta dvě slova. Samozřejmě, takové: Varuji vás, by úplně stačilo. Nebo, Formánku nepiš. Ale klidně také, jdu blinkat. Naštěstí uplynul jenom jeden den od nejdepresivnějšího dne v roce, tak skoro nerozliším, o kolik mi  tento bonbon z bonboniéry  přitížil. To kdybych vám vyprávěl, jak mi dnes v mikrovlnce explodoval Crème brûlée, to byste se aspoň zasmáli. Celé to Svátkovo filmové utrpení je jenom důkazem, že jsme neskutečně zbohatli, můžeme film natáčet za velké peníze, po celém světě, dát roli Pierru Richardovi, ale stejně to všechno nezastře, že tápeme a nemáme co sdělit.

Já už se musím smát, jak se pomalu se železnou pravidelností zcela míjím se zdejší komunitou. Na snímek Dvě slova jako klíč jsem hleděl s doopravdy otevřenou pusou. Okamžitě mi bylo jasné, že se dívám na něco výjimečného. V porovnáním s dosavadní většinou filmů domácí produkce zcela jistě. Tento snímek jde totiž zcela mimo většinu průměrných komedií a kriminálek a nabízí něco zcela jiného. Sledujeme několik příběhů lidí, kteří se ocitli na konci života nebo na křižovatce. Mají za sebou řadu chyb, rozhodnutí a litují nebo neví jak dál. Přiznám se, že mi od počátku přišlo, že jde o hodně symbolické dílo pro současnou dobu či celé století. Jde o velký zážitek skoro bych řekl až nadpozemský. Skoro se divím, že zrovna Jaroslav Dušek v něm nehrál větší roli. Viděl jsem ho totiž jako hlavního protagonistu filmu Zrcadlení tmy či představení Čtyři dohody. On se o tyto nadpozemské jevy zajímá, věří jim a společně s tím všemu duchovnímu. Potěšila mě také účast mého oblíbeného Pierra Richarda či exotické lokace, hlavně v Indii, tam se jim podařily krásné záběry. Výsledek práce Dana Svátka možná lehce selhává jako celek, ale pro mě má velký význam ve smyslu poselství, které přináší. A takových filmů je v našich končinách bohužel zoufale málo. A pokud jsem si v minulosti stěžoval, že některý český film shlédnu a zapomenu, u tohoto se mi to rozhodně nestane.

Film působí zahraničním dojmem, už jen množstvím cizokrajných prostředí, užívání původních jazyků bez dabingu i zajímavou kamerou. Nicméně sdělení místy nebylo úplně zřejmé - prolíná se tam totiž několik dějových linií a paralely mezi nimi jsou občas matoucí. Ve filmu se objevuje hned několik vypjatých a velmi silných momentů, v podstatě nalézáme jeden za druhým. Nevím, co si ze sledování vlastně odnáším. Spoiler: Příběh se nám snaží odhalit tajemství fungování celého světa a jako vysvětlení předkládá 2 slova: Buď laskavý...

slepenec několika příběhů, které ovšem na konci nic nespojí, jenom vám dojde, pokud už jste nečetli synopsi, že je to něco mezi dětma a rodičema a že je potřeba se včas usmířit, díky za tu kameru a exteriéry! jinak by to bylo utrpení, a když jsem pak viděl, jak ke Švehlíkovi jde šaman Dušek, tak si říkám, vždyť je to je přece jako z Úsměvů smutných mužů! a taky že jo, v titulcích vidím předloha Josef Formánek, jak může tentýž scénarista a režisér po tak dobré adaptaci natočil takovou slátaninu, vůbec neztrácet čas, za tu přírodu a Pierre Richarda dávám 1*.