Zákon ulice (2007)

Co mně vadilo nejvíc je skutečnost, že polovina filmu se odehrává ve tmě, takže vidíte kulový. Když k tomu přičtu hyperaktivního střihače, který stříhá takovým způsobem, že bitky jsou jen zkratkovité útržky úderů, moc toho k pochvale nezůstane. I když přece, Seagal se snaží hrát a příběh o pomstě svého syna není špatný (i když 100 x ohraný).

Zabili mu syna a to neměli dělat. Steven Seagal ve své roli nepřekvapujíc na další cestě pomsty, který dopadl o chloupek lépe, než by se dalo předpokládat. Ne, samotného Stevena se to bohužel netýká, neboť ten je tu opět takový, jaký je, a s tím už prostě nikdo nic neudělá. Někde stát nebo sedět a jen odříkat text dokáže každý. Akční scény jsou samozřejmě opět matné, i když jsou tentokrát viditelně jinak nasnímané a sestříhané. V jistém smyslu je to plus, ale opravdu jen malinko. Ano, vypadají o něco lépe než v předchozích Seagalových snímcích a to je asi tak všechno. Když v nich právě vidíme obrovského Stevena, Samo Hung je ve svých filmech daleko uvěřitelnější. Akce tu naštěstí není tolik, což znamená, že koncept děje se převážně veze v rámci dramatického thrilleru, který režisér Don E. FauntLeRoy, pro kterého to je třetí segalovka, atmosféricky trošičku vyzdvihl výše. Ne ale moc. Podivností, nelogičností a, co si budeme povídat, dějově vyloženě ubohých věcí je tu stále více než dost. A to prý málem byl tento snímek uveden v kinech. Ještě že jen málem. Jako nenáročný -akčňák- pro chvíle nudy postačí.

Většinou mám chuť na péčko ALE občas i na béčko a proto mám svou řádku oblíbených béčkařů, většinu z dětských let, , co už točej spíš céčka až déčka, ale občas se zatetelí na lepší časy a člověku se nechce ani moc vrhnout. Takže ze čtyř béčkových (Žán, Dolfík, Stývn a Ten čtvrtej, kterýho sem teď regulérně zapomněla, páč to píšu vysmažená, ale třeba si během recenze vzpomenu), to jistěj a vždy po jednom z nich sáhnu. Dnes to, naštěstí k mé skleróze, je ten, kterýho jméno si pamatuju, pan SS. Během let se z muže s cejchem smrti stal muž s cejchou a mistr světa v disciplíně "Alespoň sto střihů v půlminutě akce" , přesto mám jeho čím dál vypasenější osobu pořád ráda a tak sem se jukla, jak káže zákon na ulici. A sem mocně v šuku, že to nebylo na vypálení sítnic, ale naopak jednou zas fakt pohodový béčko (jop, fakt dokonce béčko !!) , ve kterém Stývn hledá vraha, své kdysi nejaktivnější spermie, a během toho hledání zabíjí černý gangstery po tuctech. Samo sebou se ho opět nikdo ani nedotkne, všichni okolo něj jsou doslova čarostřelci, protože ho netrefěj z metru což je, vzhledem k velikosti jeho prdele a bachoru, opravdu nemožný, ale prostě to hezky odsejpá, nesralo mě to a některý afráky si fakt hezky vychutnal. Nejvtipnější na tom je, že tam zlikvidoval 3/4 gangu úplně k hovnu, jelikož synátora fuck sejmul někdo jinej, ale tak ona mu to ta zbejvající 1/4 odpustí, hlavně ať po pomstě táhne do prdele a nechá je v klidu zas zabíjet všechny v okolí a kšeftovat s drogama, takže vlastně hepyjend jak kráva. A já si, kurva, pořád nevzpomněla na toho čtvrtýho. Tohle mě ale fakt mrdá....Žán, Stývn, Dolfík a ....no já sem píííča !! Skotík Adkinsů. To je tím, že se k partě přidal až pozdějc, ale fíííha už sem se bála, že mi to bude celej den běhat palicí, kterej to byl. Uf, je to dobrý.

K filmu mám obecně mnoho výhrad, od špatně natočených soubojů, přes mizerné přestřelky, až po tuctový a provařený děj. Pokud však budu na něj nahlížet pouze jako na DVD produkci s tím, že do kina se tohle nikdy v životě nedostane, tak budu kupodivu překvapen a mile potěšen. Seagal dokázal přijít s něčím, co dokáže diváka zaujmout a dá se na to koukat. Hodně tomu dopomáhají vedlejší postavy v čele s hláškujícím hlavním záporákem Eddiem Griffinem. Snímek je sice těžce průměrný, přesto mě relativně dokázal pobavit, takže u mě dobrý. 5/10.

„Začínam sa ťa báť.“ Pomstu v mene syna som videl po desiatich seagalovkách, v ktorých legendárny Stívn stelesňoval záporné postavy alebo všelijakých ťažko zaškatuľkovateľných týpkov pohybujúcich sa na hrane zákona, síce to neboli zrovna morálne najčistejší chlapi pod slnkom, ale v tých filmoch boli oveľa špinavšie postavy, čiže v konečnom efekte šlo, možno, snáď, ehm, o klaďasov. V Pomste v mene syna toto našťastie ide bokom a Seagal tu hrá príjemne jasnú a priamočiaru postavu ako v dobách svojej najväčšej slávy. Takisto motív pomsty za zabitého syna napriek predvídateľnosti funguje lepšie, ako rôzne špionážne hry, v ktorých ste sa stratili už po piatich minútach. Nanešťastie dobre rozbehnutý príbeh Stevenovi dlho nevydržal, záporáci sú trápni, akcia dosť slabá a ku koncu už to bolo o ničom, strašne ma to nudilo. Danny Trejo tu nemá moc veľký priestor.