Z Reykjavíku do Rotterdamu (2008)

Aj na Islande sa točí priemerná akčná komercia. R-R je na úrovni pilotného dielu Kobry 11, alebo tvorby Europa corp. Pokiaľ tieto pravidlá hry na začiatku prijmete, môžete sa slušne bezmyšlienkovito zabaviť. R-R je totiž nelogický, rýchlo odsýpa a na konci sa samozrejme všetko mávnutím kúzelného prútika na dobré obráti. Kormakur je islandský Colin Farell, preto sa čudujem, že si ho nevybral do svojho amerického remaku. Možno aj hej, len ten správne vytušil, že takáto látka mu v kariére môže skôr ublížiť.

Žádný zásadní severský nářez se tentokrát nekoná, ale když nejsou očekávání přemrštěná, je to solidně odsýpající pašerácká story se špetkou humoru. Hlavně ta dehonestace Jacksona Pollocka (snad to byl on) v posledním záběru mě hodně pobavila. Jinak to bylo trochu vykonstruované, trochu melodramatické, trochu předvídatelné... ale s danou stopáží docela slušné. 70%

Nějak nechápu, proč zrovna k tomuhle filmu vzniklremake. Myslel jsem, že většinu zvratů si Američani přidali, ale tenhle film je naprosto stejný. Jen je rychleji sestříhaný a na pohled lacinější. Čekal jsem, že bude aspoň drsnější, chladnější a uvěřitelnější, jenže taky nic. Takže ve výsledku o něco horší než remake. 5/10

Spíš zajímavý, než dobrý film nenadchne, ani nezklame.1) 45letý režisér a spoluscénárista Óskar Jónasson je zkušeným harcovníkem islandské zejm. seriálové televizní tvorby. Hlavní postavu filmu, pašeráka Kristófera, hraje 42letý Baltasar Kormákur, zde i koproducent, jinak také režisér či scénárista. Inu, když je vás na světě jen něco přes 317 tisíc (2010), pak holt musíte zvládat těch profesí povícero.

2) Nějak mi uniká, proč někteří komentátoři mluví o komedii. Když se Jensen potká s Jorundurem a společně zbouchají Arnóra i Elvara za pobaveného přihlížení Ólafura i Runólfura, tak to možná zábavné je. Dobře se baví Lilja i Íris, Brynja i Elsa, o Geiri či Eiríkurovi nemluvě. Jistě se ptáte, co na to vše říkají Egill a Stormur? Co by říkali. Myslí si totéž, co Sigmar s Ragnarem. Miluji islandštinu.

Napíšu věc, která je zdánlivě v ostrém rozporu s mým celkovým dojmem vyjádřeným procentuálním hodnocením na konci komentu. Tenhle film je dokladem vysoké úrovně islandské kinematografie a toho, že má až výjimečné postavení v evropském filmu vzhledem ke své velikosti a počtu obyvatel. Podle posledního sčítání má Island nějakých 313 tisíc obyvatel, což je mnohem méně, než se udává pro Brno. Přitom je schopný vyprodukovat víc žánrových snímků, než leckterá země střední velikosti. Na rozdíl od českých podivných žánrových hybridů se islandští filmaři věnují poctivým žánrovkám, jako je právě kriminálka. Tenhle kousek by ale fungoval mnohem líp, kdyby byl natočený ve vážném tónu jako seriózní krimi o partě lodníků, kteří si vedle nic moc placeného zaměstnání chtěli přivydělat pašováním nezdaněného alkoholu, než jako cool se tvářící krimi komedie, která pošilhává po stylu Guye Ritchieho. Na to totiž nemají Islanďané vhodné herecké typy a ani to nesedí k jejich národnímu temperamentu a atmosféře syrové islandské krajiny. Scénář ve stylu ritchiovek obsahuje příliš mnoho motivů a postav, které nejsou ale scénáristicky řádně ošetřené, takže přestože výsledek je koukatelný a obsahuje všechno, co divák od podobné produkce očekává, ani zdaleka nenaplňuje představy o skvělé zábavě. Je to zkrátka průměr tak na úrovni 55 % celkového dojmu.