XXY (2007)

Film nevysvětluje ani nepředžvýkává skoro nic. Odehrává se během pár dní, během kterých se stane několik více či méně vyhrocených situací. Nejsou dopodrobna rozvinuty ani všechny charakterové vlastnosti aktérů, ani všechny okolnosti, které vedly k situaci, ve které se nacházejí. Jak si čtu komentáře, je to často vnímáno jako negativum, film je popisován jako prázdný, s nenaplněným potenciálem. Já jsem měl jiný dojem. Musím ocenit, že film na mě nepůsobil nikterak amatérsky (až na postavu Vanda, který byl přeci jen herecky dost nekvalitní) - u LGBTQ filmů z argentinské kinematografie jsem měl většinou pocit amatérismu, budily dojem studentských filmů, s jednoduchou zápletkou a často s dost špatnou gradací, spíš velkým úpadkem. Tenhle film sledoval osud mladé dívky s obojím pohlavím a její rodiny v době, kdy nastávaly v jejím vývoji výraznější hormonální proměny. Jestli byla Alex protivná a chovala se jako rozmazlený fracek, to pro mě rozhodně není důvod k tomu ubírat na hodnocení. Za mě kvalitně zpracovaná tématika, která nevnucuje, co si o kom má divák myslet a dává prostor pro fantazii a nutí k zamyšlení. Určitě nesouhlasím s tím, že by film podporoval stereotypy, to bych si představoval jinak.

Úvodný náčrt sľuboval možný zaujímavý vývoj príbehu, žiaľ tvorcom sa ho nepodarilo rozvinúť do podoby, ktorou by vybočoval z priemeru v tejto žánrovej či tématickej kategórii. Formálne aj herecky na úrovni, príbehovo už poslabšie. Čakala som oveľa viac.Videné v rámci projektu 52 films by women a Challange tour marec 2016- 30 dní so svetovou kinematografiou.

Rozhodně zajímavý debut, který nijak nevybočuje z argentinského filmařského, pomalu plynoucího stylu, ale zároveň téma zpracovává tak, že je dobře přístupné, coby střípek do probíhající (především) západoevropské diskuze o tzv. třetím pohlaví. Zde je příběh 15-ti leté/ho Alex v souladu s až nefilmovou, silně zneklidňující formou, kterou lze jistě pokládat za záměr, nicméně nedostatek jasně vyřčených motivací a vodítek způsobuje možná až příliš velkou sterilitu a dvojznačnost, která je leckdy silně matoucí. (Ale opodstatněná; je v souladu s tápáním Alex a jejího otce Kraken - skvělý Ricardo Darín a Inés Efron).

Bezcharakterní Alex jako symbol zastupující všechny kdo snad kdy měli co dočinění s intersexualitou. Syrově natočený snímek, který se snaží působit co nejpřirozeněji, možná lehce poeticky na mě ve výsledku působil jen prázdně, nevýrazně. To jediné co bych napsala k ději je právě ona již zmíněná intersexualita. Nic víc se nekoná. Děj se prázdně motá okolo jednoho momentu, nikam nepokračuje, hodně je nadhozeno k zamyšlení, ovšem dotáhnuto není nic. Film nic neříká, nemá prakticky závěr, pointu, ani vysvětlení. Postavy jsou bezcharakterní, přímo mrtvolně pasivní, jednoduše vycpávka prostoru obklopujícího Alex. Škoda, protože potenciál námětu rozhodně nechybí.

Film o intersexuálnej osobe, ktorá doteraz žila ako dievča (aj vďaka užívaniu hormónov) a u ktorej vo fáze dospievania dochádza k otázke, ako to pôjde ďalej. Páčilo sa mi zobrazenie postavy androgýnne pôsobiacou herečkou Inés Efron (už predtým hrala vo filme The Fish Child od tej istej režisérky). Pri takýchto filmoch, ktorých dej je zasadený niekde na vidieku a kde je človek svojou „inakosťou" o to viac tŕňom v oku, sa vždy obávam násilníckych scén, alebo tragického vyústenia. Som rada, že Lucía Puenza to s násilím nepreháňala a že film mal v podstate pozitívny záver. Súhlasím s tým, že nie všetko (vrátane pohlavia a sexuality človeka) musí byť čierne alebo biele. Oceňujem aj výborné obsadenie vedľajších úloh.