Wu xia (2011)

Sledování čínských kung-fu filmů je pro mě totéž, jako koukat se na MS v krasobruslení. Nevyhledávám to, ale jednou za čas....to pak velmi oceňuji choreografii a provedení. Nic hlubšího v tom nehledám. Takže když pak dostanu něco navíc, jsem nadmíru spokojený. Už od prvních minut Swordsmena mi bylo jasné, že nejde o žádnou plytkou rubačku s postavou osamělého mstitele, nebo ochránce utiskovaných. Spolu s výborným vizuálem, tvůrci předkládali neotřelý pohled na život v té době, zajímavou postavu detektiva a scénář vystavěný především na dialozích. Vše v působivém balíčku, který asi moc neocenili ti, kteří chtěli koukat jen na "krasobruslení" s Donniem. Pravda, schopnosti vyšetřovatele, kdy dedukoval jak to bylo doopravdy, ty mohly soupeřit snad jen s mistrovstvím Ritchieho Sherlocka. A ano, scénář obsahuje nemálo děr. Ale první hodina mě v tomto duchu bavila. Jenže ono se to celé někdy za polovinou sesune kamsi jinam a s nástupem krasobruslení-rubaček, přichází prozření, že je tato studie o vykoupení vším možným, jen ne dobrým akčním filmem. Jako kdyby šlo o nějakou zbojnickou historku, kterou se tvůrci rozhodli pojmout seriózně, dramaticky ... . Jenže výsledkem je směs výborných míst a braku. Přesto....větší spokojenost mi kazí jen dojem, že k lepšímu výsledku chybělo tvůrcům jen málo.

Film so zvláštnym príbehom zachraňujú predovšetkým súboje a Donnie Jen v hl. úlohe. Príbehová linka nie je zlá, možno kolíše v sínusoidách a trochu kombinuje protichodné témy, rozhodne však nenudí. Konanie niektorých postáv mi ostalo nepochopené, postava premúdrelého čínskeho Sherlocka pre príbeh zbytočná až otravná. Ešteže to zachraňovali súboje; škoda, že ich nebolo viac. Apropo, herca Wang Ju alias Jednorukého šermiara som takmer nespoznal.

Taká tá historická úvaha, či sa zlo dá zmeniť. Či je spravodlivosť vždy opodstatnená. Kaneširo a Yen sú výborný charakterový herci. Čo dokázali v nespočetne veľa filmoch. Ale v prípade Swordsmena nemajú veľmi čo ponúknuť. Film to nie je zlý. Má skvelú kameru, tradične krásne prostredie čínského vidieka, ktoré dodáva celému príbehu romantizujúci presah. Ale akčné scény sú nezaujímavé a výplň je vystavaná na detektívnej zápletke, ktorá je síce zaujímavá do dramaturgie a v rámci podávania informácií, ale na konci zostáva taký ten pocit, že som od toho čakal viac, než som v skutočnosti dostal.

Nakonec přimhouřím oči a půjdu na 4. Ale bylo to o prsa vietnamské atletky. První hodina je luxusní podívaná, která obsahuje všechno, co by jste čekali. Nádherné prostředí staré Číny mě okouzlilo už v prvních záběrech. Akčních scén je sice poskrovnu ale o to jsou podařenější, vyšetřování komisaře je nápaditý a v neposlední řadě sympaťák Donnie Yen. Příběhově to sice ničím nepřekvapuje a první hodinu se toho po příběhové stránce moc nestane, ale způsob natočení a vyšetřování je nápaditý, originální a takový nezápadní, a to se mi na tom líbí nejvíc asi. Jenže ve druhé polovině se to totálně zvrhne v takovou za vlasy přitaženou směs, spíš guláš, že to diváka úplně mrzí, jak byl nadšený z první poloviny. Do chvíle, kdy detektiv Xu odjede, to je za skvělých 5, jenže pak to jde od kytek a konec mě už téměř vůbec nezajímal. Velká škoda, tady se mohlo mluvit o daší perle, takhle to je jen dobrý film.

Děj již popsán, dost pravdivě, takže nač se s tím zdržovat? Ono to totiž moc logiky nepobralo, snad jen: detektiv je prostě z ranku pravdomilovných debilů, kteří v zájmu svých posedlostí bez důkazů otravují tak dlouho, až na to málem všichni zhebnou. Donnie opět v roli mírumilovného člověka, tentokrát napraveného, s ocelovou pěstí a smutným psím pohledem, starajícího se o rodinu a harmonii. Začátek se rovná konci (minus jedna ruka), opravdu jen pár bitek, ale zato mistrných. Málokterý film mnou dokáže pohnout a tomuto se to vskutku podařilo díky koncentraci drze-debilního rodinného chování. Smekám.