Win Win (2011)

Win win je životní strategie, kterou když opustíte představu, že všechno musíte zvládnout, nebo že něco musíte opustit, trpět, abyste uspokojili něco jiného, zkrátka, když se usilovně pokusíte najít pro všechny výhodná řešení, když přestanete s egomaniakální chamtivostí, je dobře. Výborný film o běžném životě a našem usilování. Excelentní Giamatti

Někdy stačí vteřina, aby určila náladu příští stovky minut. Tedy na nezávislé půdě rodinné tragikomedie z amerického maloměsta zabydleného postavami, které nepáchají heroické činy ani hollywoodské naschvály, jen drobné zlé i dobré skutky, vesměs pod tlakem okolností. Ač film v názvu opakuje vítězství, točí se okolo smolařů, kteří výhrám již odvykli. Giamattiho krachující právník selhává i jako trenér školního týmu zápasníků, dokud na scénu nevstoupí další ztracenec, leč nadaný hráč - a s ním naděje úspěchů, pod níž tiká bomba možné katastrofy. V mikrosvětě rozkladu a odkladů se přesně vyjímají jednak groteskní figurky - trenérské trio by mohlo přejít do Okresního přeboru - jednak něžný, vlídný, civilně neútočný humor. Přičemž Giamatti úsměvu kraluje, aniž by vyčníval hvězdnými gesty.Ovšem nenápadnost vyprávění dovedl režisér Thomas McCarthy až k nevýraznosti; film Win Win šíří příjemné, ale předvídatelně televizní rozpoložení. Zkrátka milý malý film, nikoli však "velká bomba", i když je zjevné, proč si jej zamilovali předpremiéroví diváci ve Varech: obklíčen hustou depresí většiny festivalových děl byl vzácně pozitivním lidským útočištěm.

Paul Giamatti je skvělý herec a filmem "Win Win" to opět dokázal. Díky němu, ale i díky dalším hereckým představitelům, je tenhle snímek podán tak, že vás baví. I když je to o dospívání, o tom, jak si jsme schopní posrat život, je to podáno takovým způsobem, že nebudete mít pocit, že jste tohle už viděli stokrát.

Win Winje lidsky příjemný film, ve kterém jde hlavně o život jako takový, sport je po celou dobu na vedlejší koleji. Fanoušci silných sportovních dramat "podle skutečných událostí" v hollywoodském podání by si měli rychle nechat zajít chuť. Naproti tomu všichni ostatní, kteří mají zájem o portrét civilního života podaný nenuceně a s nadhledem, by měli zbystřit a upřít svou pozornosti k tomuto dílu.

Sice win win, ale pro mě to teda žádná výhra moc nebyla. Spíš se to mělo jmenovat Boredom boredom. Jako najdou se tam světly chvilky a Giamatti byl standartně dobrej. Ani ostatní herci/role příliš nezahálely a vyzdvihuju hlavně Bobbyho Cannavalea, kterej obstarával komickou linku... teda komickou... zas taková sranda to nebyla, ale kdykoliv se tam objevil, dalo se čekat něco aspoň trochu zábavnyho. Jinak příběhově to je teda ten největší problém. Když už jsem to měl rozkoukany, tak jsem na jednu stranu chtěl vědět, jak to dopadne, ale na druhou stranu jsem si furt řikal: ach jo, to je nuda, už aby byl konec...