We're All Going to the World's Fair (2021)

Hodně z rankuweird fucking movie. Lowcost podivnost, hodně experimentální, místy sakra znepokojivá, ale taky dost často zbytečně zdlouhavá a co do tempa nekonzistentní. Izolace, osamění, mentální nestabilita, subkultura hororových stories na podivných místech internetu, potřeba být součástí něčeho. Je to zajímavej film, se zajímavým tématem a zajímavou hlavní postavou. Ale pořád spíše jenom takový poloamatérský experiment než plnohodnotný filmový zážitek.

Celkom sklamanie. Anna Cobb je vo svojej prvej úlohe dosť dobrá a použitie hudby, hoci v tomto prípade dosť minimálne, je taktiež decentné. Niektoré scény boli fajn (tie so zaspávaním, či Caseyin tanec a spev), no väčšinou išlo o príliš dlhé pasáže, kde sa vôbec nič nedialo. Motívu internetu a jeho nepríjemných zákutí sa tak za následok venovalo veľmi málo času. Popravde som celkovo čakal viac vývinu, či už dejového, alebo z oblasti toho, kam až môžu zájsť internetové výzvy a čo je vlastne skutočnosť.

Snaha sa síce cení, ale to je asi maximum, čo môžem k tomuto povedať bez toho, aby som nebol úplne sarkastický. Hoci je pár veci, ktoré by som na"We´re All Going To The World´s Fair"vyzdvihol, ako celok toto vôbec nefunguje. Je tu pár okey scénok, ako napríklad video s chudákom Poeom alebo prvé video, ktoré pošle Casey JFL... plus ešte natočenie jej spánku... okey... toto sú fajn momentky, ktoré by som filmu celkom akceptoval a dokázal to pochváliť v rámci debutového filmu. Ešte dodám, že problémy, ktoré pôjdem za chvíľku menovať podľa mňa neležia na pleciach Anny Cobb. Mám taký pocit, že sa snažila tomu filmu pridať maximum a miestami sa vie správať celkom creepy. Nemá však dokopy moc čo do toho filmu pridať. Maximálne svoj charakter ... a ten som tu celkom pokojne prijal. V rámci možností celkom okey. Film však nevie pracovať s atmosférou, nevie ako podať príbeh, nevie dokonca podľa mňa ani čo chce vlastne s týmto projektom spraviť. Pripomenulo mi to možno časy, kedy bolo najfascinujúcejšie sledovať na Youtube video "Usename 666" a možno na moment uveriť, že to nebol fake, ale v podstate to isté by sa dalo povedať o tomto. Akurát je to oveľa dlhšie, menej úderné a dokopy nemá príbeh, ktorý by som mal záujem nejako výraznejšie sledovať. Za mňa nuda, no pár nápadov to malo. Trebalo to ale urobiť nejako inak. Film ma má vtiahnuť do deja, nie uspať.Hodnotenie: D+

Filmový styl Jane Schoenbrun mi vyloženě sedí a i její debut mi potvrdil, že chci její tvorbu sledovat i do budoucna. Bohužel ale trpí podobnými problémy jako I Saw the TV Glow a tím myslím především to, že ani v jednom z obou filmů moc nezvládá závěry. Vždy rozehraje mnoho motivů, nastolí spoustu tajemných, až hororových možných vodítek, aby se v závěr vše zredukovalo do sice podnětné, ale vzhledem ke všemu předchozímu nedostačující myšlenky. Celé poselství o tom, že nemáme žít až moc virtuálně, sice funguje, ale taky mě poněkud zklamalo tím, jak jednoduché nakonec bylo - přitom okolo té podivné internetové výzvy (stojící někde mezi rituály vyvolávání duchů a neslavnou Modrou velrybou) bylo záhad víc než dost, od ženy měnící se v plastikovou panenku (?), ke chlapovi, kterému z ruky rostou boláky, v níž je nekonečný počet lístků až po tu podivnou devadesátkovou závodní hru... Možná by mi i víc sedlo, kdyby z toho vylezl surrealistický experiment, založený na přepínání různých videí ke stejnému tématu, protože v tomhle je Schoenbrun stylisticky i obsahově nejjistější a nejsilnější. Jednotlivá videa působí často znepokojivě a je z nich vidět odkoukaná estetika "divné části YouTube", možná maličko stylizovaná, ale zapůsobit rozhodně umí. Pro mě je tenhle typ hororů jako stvořený, protože mě jako dítě děsily skoro stejné věci a tak mě tu dokázal lehce znepkojit i znak pro načítání dalšího videa. A část, kde Casey začne zpívat a pak do toho zničehonic ječí mě taky vyděsila, přitom je to strašná blbost, ale na tom tenhle koncept stojí a funguje a tyhle strachy ve mě od dětství přece jen zůstali, takže jsem z takových scén nemohl nemít husí kůži. Takže ke mě Schoenbrun promlouvá naprosto přímo, ale mám problém jí podlehnout, když i tady vím o životech postav kulové (a tady teda ještě víc) a když narativ díky tomu nemá jak fungovat. Formální hry jí jdou mnohem líp, ale jak už jsem psal, hodlám její tvorbu dále sledovat a na další film se už teď těším. Když si ji teď pod křídla vzala A24, mohla by přicházet i s dalšími projekty. Její debut navíc není tak stylisticky vymazlený (a hlavně ne tak ucelený), jako v I Saw the TV Glow, ale zase na druhou stranu, na nezávislý debut, točený nejspíš za doby covidu, jde o vizuálně povedeně zvládnutou záležitost, kde mi vyloženě amatérský přišel jen jeden jediný záběr. 3*(29.11.2024)

Mozno mierne neotesane, no vzhladom k prvotine pochopitelne. Nicmenej zaklady vyrazneho filmoveho stylu tam su a tematicky vztah intermediality vs neurodiverzie taktiez. Vzhladom k extremnemu posunu v komplexnosti formy behom troch rokov (mozno danym omnoho robustnejsim produkcnym zazemim) sa mi sudruzka Schoenbrun definitivne dostala do hladacika. The origins of auteur. :)(31.07.2024)