Světlo v bedně (2024)

Dospievajúci Owen nachádza únik z osamelosti v televíznom seriáli, ktorý zdieľa so svojou priateľkou Maddy. To, čo sa spočiatku javí ako nevinná fascinácia popkultúrou, sa postupne mení na znepokojivú cestu za vlastnou identitou. Atmosférický a melancholický film režisérky Jane Schoenbrun rozpráva o strachu byť sám sebou, o premárnených príležitostiach a o bolestivom poznaní, že najväčšie príšery často nevychádzajú z tmy, ale z nás samotných. Film, ktorý zostáva v mysli ešte dlho po záverečných titulkoch.

Buffy, přemožitelka pochybností o transgenderové identitě. Magické barvy čerpající z A.I. Umělá inteligence a Blade Runnera, pokusy o zachycení aspektu „Lynchian terror“, téma hledání světla, co zastaví zmatek v bedně a autorská touha předvést svůj vytříbený hudební vkus a cit pro nekonformní vizuál. Nebojte se, když si na začátku cvaknete lunárního džusu, v pohodě to dáte..

Musel som si prečítať rozhovor s tvorcom tohto opusu, aby som pochopil, že film má byť alegóriou na zmenu pohlavia – počas sledovania som si to vôbec nevšimol. Možno pre členov LGBTQ+ komunity, ktorí sú zároveň fanúšikmi hororového žánru, môže tento film rezonovať. Niekedy sa však čudujem, ako sa na podobné produkcie míňa čas, úsilie a peniaze. Nechcem uraziť hercov ani filmový štáb, ale mám pocit, že museli vedieť, že výsledok jednoducho nie je dobrý a vzbudí len kontroverzie. Najväčšou drzosťou však je zaradenie tohto paškvilu medzi hororový žáner. Sklamanie.

NesledujiStranger Thingsa tou osmdesátkovou nostalgií v současné žánrové tvorbě se necítím zasažen, takže ani přes doporučení jsemSvětlu v bedněnedával moc naděje. Jestli mě něco ale ovládlo po většinu času, tak excelentní atmosféra, sázející na efekt vyprázdněných a nočních prostorů, přítažlivost čehosi tajemného a vymakaný vizuál se stylově přidanou růžovou grafiku, formálně i tematicky ladící k příběhu kolem ponurého dívčího teen seriálu. Z atmosféry mě párkrát vyrušila série přeskoků v čase, po nichž se vždy s novým motivem na chvíli vytratilo napětí. Jestli ta volba rozsáhlého časového oblouku i k něčemu funkčně posloužila, tak aspoň k pointě, že zatímco v 80. letech musel klučina hledat složitou cestu, jak se dostat na jednu noc k nové kamarádce a mít tak možnost aspoň jednou spatřit pozdně vysílaný TV seriál, dnes si může stejný seriál pustit kdykoliv na streamu. Kdežto se ztrátou takto dobrodružného pozadí může i samotný titul snadno ztratit na dřívější atraktivitě a původním zážitku. Tahle myšlenka je fajn, i s prostorem pro další možná vysvětlení (změna doby či vkusu), akorát nevynikne tolik, když se film s dalšími scénami ještě posune jinam. Motiv ohledně vnitřního problému s vlastní identitou, na který chce režisérka ve finále sázet nejvíc a vypustit tak do úzadí i pár dalších rýsujících se možných sdělení (ohledně médií, popkultury a různých idolů), tu nedospěl k více uzemňujícímu závěru. Taky se nemůžu zbavit dojmu, že celý film se snaží svou atmosférou a mystičností hrát na temný horror, taky přesně v tomhle stylu graduje a skoro v každé druhé scéně svým pojetím přímo budí dojem předzvěsti čehosi hrůzyplného a nebezpečného – akorát, že reálně se k ničemu takovému nedopracuje. Z výsledku mám zvláštní pocit bohatě předváděného potenciálu, který se po většinu stopáže daří naplňovat, je ozvláštěn zajímavými nápady (i prolomování čtvrté scéně při průběžném vyprávění hlavním hrdinou mi sedlo, na rozdíl od dlouhého patetického monologu fanynky), ale jakoby přitom chybělo zdárné dovedení dobře započatého námětu až do konce.[60%]

Světlo v bedněmá zvláštní atmosféru, která pomalu vtahuje a působí znepokojivě i bez klasických strašidelných efektů. Kamera a zvuk pracují s tichem a detailem, takže i obyčejné situace získávají napětí. Herecké výkony jsou přirozené a uvěřitelné, a film spíš otevírá otázky než servíruje jasné odpovědi. Tempo je místy pomalé a některé scény natažené, ale k celkové atmosféře to sedí. Celkově je to neobvyklý a atmosférický film, který zůstává v hlavě –4z5hvězd.