Vzpomínky (2006)

Při sledovaní "pozdního" Tonyho Scotta (vše od Nepřítele státu) mi pravidelně naskakuje v hlavě to, co se Tonymu často předhazovalo - "style over substance; all style, no substance " apod., nejinak tomu bylo uVzpomínek. Nebudu lhát a napíšu, že se mi film nelíbil a ke konci, kvůli spoilerům nenapíšu proč, už jsem se pro hrátky s časem a návratama do minulosti usmíval. Jenže... Když film po jedné z mnoha akčních scénách skončil, dal jsem si ho druhý den znovu s tím, že u hrátek s časem a návraty do minulosti vypnu mozek a budu si užívat. A ejhle, ono to bylo mnohem lepší. Vzpomínky jsou prostě dalším filmem Tonyho Scotta, tj. trošku příběhový maglajz, sem tam překombinovaný, který při dostatečné asistenci diváka (zavření jednoho oka, lobotomie) dokonale funguje jako skvělá akční podívaná. Jestli by někdo dokázal udělat ze scény setkání dvou důchodců a pití kávy u moučníku jedinečný zážitek, byl by to Tony Scott. All style, no substance, v tom nejlepším slova smyslu. A provedení.

Najprv to začalo ako skvelá kriminalka....detektivka....ktora mala putavy dej....skvelu zapletku...hudba kamera....a taktiež skvely Denzel....potom sa to však začalo obracat na nejaku nezmyselnu chujovinu kde sme sa premiestnili v čase....a logika a rozhodnutia a konania postáv prestali davat zmysel...Denzelik sa začal spravat ako kus posadnuteho idiota...a zrazu začal cely film padat dole....Nehovorím že je to zlé...vtom čase to bolo niečo čo tu ešte nebolo ale odstupom času som musel ist z nazorom a hodnotením dole..

Klasická Scottovina. Pseudovědecký blábol, který se nonstop hrající těkavou hudbou a frenetickým střihem snaží divákovi zamezit v přemýšlení. Denzel mužně ční a drsně hláškuje, kráska se promenáduje (polo)nahá, geekové slintají. Zpomalovačky, barevné filtry, nultá léta v celé své děláme-že-se-to-nikdy-nestalo hrůze. Generický název, generický film, jehož největším prohřeškem je dokonalá průměrnost. (Jo ale abych nebyl nefér, automobilová honička napříč časem kopala slušně.)

Celé je to sexy, kompaktni a dotazene. Užasné natočený film, plný herectvi, emocí, vášně, který vás s nějakou přirozenou opravdovosti dostane. To není reklamní slogan, ale kurva fakt. Atmosféra, dej, střih, hudba vše v naprostém souladu a tomu všemu vládne chladnokrevny hrdina Dencl, cestující časem.Silne. Popiči dobré.

Uklidněná optika Tonyho Scotta potěší každého fanouška akčního žánru, protože když se ten zběsilý střih zklidní, tak jeho filmy mají najednou spád a drama, které vám nepokazí opakovaně prodělaný epileptický záchvat. Deja Vu se Tonymu povedlo i díky zajímavé story a totální jistotě s tváří Denzela Washingtona, který film táhne celým svým talentem, charismatem a já nevím, čím vším ještě. Důvtipnější divák asi pozná, kam to celé směřuje, ale já mám skill, že tohle předvídání během projekce v hlavě vypínám a tady se to vyplácí, protože je to napínák, kterému happy end přejete. 80 %