Výstava (2013)

Scenár na 1 vetu (Múzeum sa ruší) spracovali 2 režiséri - nemastné, neslané. Jedna hviezda za Košickú (škoda, že zatiaľ nedostala serióznu rolu vo filme).

Kravína. Jedna za Budaře, druhá za Košickou. 30%

na slovensku by sa mal točiť viac filmov podobným štýlom, s podobnou tematikou a nadhľadom a možno by ich tak aj viac bolo vo výsledku dobrých, lepších... pár drobných nedostatkov hravo maskuje humor a nadšenie.

Áno, je to tak. Kultúrne inštitúcie živoria, niektoré hľadajú nový prístup ku potenciálnym návštevníkom, pričom sa im občas podarí zahrať na mainstreamovú strunu, iné pomaly utíchnu a zaniknú. Dosť smutná predstava, o to smutnejšia, že je to vlastne skutočnosť. Ako som už písal pri iných kúskoch, nejako ma nenapĺňa o tom sledovať ešte aj filmy. Ak je niekto dosť citlivý, aby si stav kultúry na Slovensku uvedomil, dokáže to aj bez filmu o tom. Ak nie je dosť citlivý, nepochopí to riadne ani po X hodinách filmovej produkcie a následného vysvetľovania.

Miestami nakladali myšlienku trochu „po lopate“ (rozhlasové vysielanie), inokedy ju dej a dobre vyberané prostredie generovali sami. Prvú hviezdičku dávam za psychologické vykreslenie postáv, ktoré deju napomáhalo a trochu prekrývalo ostré hrany v podobe niektorých hereckých výkonov a zbytočne povkladaných scén. Druhú dávam na podporu slovenskej kinematografie a za myšlienku s plagátom, ktorý je zároveň mementom a robí zo samotného múzea a jeho zamestnancov výstavný exponát. Z označenia „Trpká komédia“ by som nechal len to „trpká“.(29.07.2015)

MOŽNÁ, ŽE BY V NÁSLEDUJÍCÍCH ŘÁDCÍCH NĚKDO MOHL VIDĚT SPOILER. A TAK RADĚJI PÍŠU UPORNĚNÍ. Moc jsem od tohoto filmu neočekával, ale dočkal jsem se velkého překvapení. Viděl jsem naprosto famózní film. To, co jiný režisér roztáhne na celovečerní dílo, dokázali páni režiséři mistrovsky zhustit do 35 minut. Vynikající výběr herců: Muzeum vede hezká avšak stárnoucí, amibiciózní, obětavá, ale současně neustálými špatnými zprávami upachtěná a přepracovaná ředitelka. Zaměstnance představují 3 totální lúzři, kteří už mají všechno dobré (pokud kdy něco takového bylo) už dávno za sebou. Přesto však svoji práci milují a každý den se oddávají stejnému pracovnímu rituálu. Je pro ně příznačná neschopnost přizpůsobit se společenským podmínkám, které se změnily už před mnoha lety. Ostrahu objektu a pokladnu má na starosti mladý namachrovaný sekuriťák, který je prototypem novodobého burana překypujícího nepatřičnými vulgaritami. Všichni mužští protagonisté mají paní ředitelku v oblibě. Jen jeden z lúzrů má však odvahu učinit předem ztracený návrh. Sekuriťák je rovněž mimo realitu, když se odhodlává k obdarování ředitelky plyšovou hračkou. Výborně zvládnutý neočekávaný závěr filmu je úsměvný a k pláči současně. Muzeum v podstatě představuje jakýsi skanzen v dnešním překotném světě. Zřejmě to není charakteristické jen pro tuto jednu státní instituci. I proto jsme svědky na jedné straně takového plýtvání veřejnými prostředky, tunelování státu, přezaměstnanosti ve státním aparátu a nízké produktivity práce. Na druhé straně není dostatek prostředů na věci potřebné (a lidem potřebným). Služební zákon je (v České republice) potřebný jako sůl…… Vizionářský režisérský pohled na naši společnost a její degenerativní směřování není, jak je vidět, opět pochopen. Toho se film zřejmě dočká až později.(23.03.2014)