Všechno nebo nic (2002)

Silná dráma z prostredia britského človeka milión. Účty, život z ruky do úst, drzá mládež skrátka mladosť preč a do dôchodku ďaleko. S tým sa potýka hlavný hrdina a jeho rodina + rodiny susedov (priateľov). To hlavné čo však kvári Phila je strata vzťahov v rodine. Divák sa prepadá do tejto bezútešnej situácie s ním a všetko smeruje ku kríze, ktorá vyvrcholí "infarktom" jeho syna. Tu dôjde k zlomovej situácii, keď Phil všetko čo cíti dá na stôl. Prichádza katarzia a viac menej šťastný koniec.

Je mi ľúto, ale nechápem, na čo a pre koho sa nakrúcajú takéto filmy. Plné škaredých, tlstých, lenivých, agresívnych ľudí neschopných okrem vyvaľovania sa, žrania, chlastu a sexu nič iné podniknúť. A ešte nejaký vtipálek pridá do žánru komédiu, ako jedinú vtipnosť v spojitosti s týmto filmom. Ostal vo mne iba pocit hnusu a zbytočne stráveného času, aj keď som nedopozeral.

Nepříjemně realistická sonda do života lidí, kteří se ocitli na okraji společnosti, kde třou bídu s nouzí. Je zde názorně ukázáno, že do svízelné pozice se většina z nich dostala vlastním přičiněním bezprostředně spojeným s pasivním přístupem k řešení problémů, což mimo jiné vedlo k neschopnosti vzájemné komunikace. Film je doslova prošpikovaný výborně odpozorovanými situacemi, které jsou navíc velmi věrohodně herecky podané. Jen ten komediální rozměr mi zůstal utajený, jde totiž o sociální drama jak vyšité. (80%)

Film je silný v popisu monotónního, málo radostného života chudších rodin na londýnském předměstí. Popis je ale akcentován do té míry, že utlačuje příběh. Zatímco tři čtvrtiny filmu se zdlouhavě věnují nepodstatným vedlejším zápletkám, ke krizi a katarzi dochází v poslední čtvrtině a pak už film rychle spěje k happyendu, na který ale tento příběh rozhodně nemá nárok: v rodině Penny a Phila se za dlouhá léta nashromáždilo příliš patologií na to, aby se daly vyřešit jednou rekonvalescencí a jedním upřímným rozhovorem, nehledě na samostatnou linku dcery Rachel, která zůstává zcela otevřená. Chápu snahu tvůrců vložit do bezvýchodného prostředí paprsek naděje, ale možná by bylo účinnější nelíčit život na předměstí tak černě a bez špetky odlehčení ("lehce humorný příběh", opravdu, distributore?), aby nebylo třeba na konci zpanikařit, jak takovou jednobarevnou elegii uzavřít.

Označení komedie moc nechápu. Já jsem tady žádný komediální prvky jaksi nenašel. Teda vlastně mě pobavilo, že v UK členové rodiny spolu doma komunikujou tak, že po sobě akorát vyřvávaj dokola "fuck you, fuck off, shut up" a podobně. Jako drama to funguje mnohem líp. Životní problémy všech postav jsou uvěřitelný, herci vypadaj jako nejhorší asociálové z pořadu Výměna manželek, ale jako celek je to dost o ničem a nekončí to vlastně nijak. Ten film kolem mě jenom tak proplul a nic ve mně nezanechal. Zajímavý pro mě bylo snad akorát zjištění, že Sally Hawkins, na kterou mám alergii, byla před dvaceti lety docela roztomilá.