Vojáček a dračí princezna (1982)

Mrkvička mi připomínal Jindřicha z PRINCEZNY ZE MLEJNA, který taky chtěl jen princeznu a ne obyčejnou holku ze mlejna, teda tady z rybárny. Pak tam měl podobný měšec dukátů jako Dlouhý v S ČERTY NEJSOU ŽERTY. Poslední co se dá zmínit, je dvojrole Šafránkové. Ovšem v celkovém kontextu studiové pohádky, která se odehrává na pár metrech s příšernými kulisami, to vypadá všechno strašně a nezajímavě. [510. hodnocení, 28. komentář, 60%]

Scénárista Miloň Čepelka použil předlohu francouzské pohádky Charlese Deulina, která ale ve své podstatě a některých situacích nápadně připomíná Tři veterány. Třeba v úskočnosti a chamtivosti princezny Ludoviny, které místo velkého nosu narostou rohy. Libuška Šafránková v dvojroli rybářky Čírky a princezny Ludoviny má skvělé charisma a vtipnými dialogy jen hýří - "Jestli se vychloubáš, budeš o hlavu kratší. Při tvé výšce to bude tragédie".

Králíček se po vzoru Samsona dopouští stále stejné chyby, když opakovaně podléhá slovům ženy. Polehčující okolností mu může být to, že si Šafránková roli úskočné, mazané a zlé princezny vyloženě užívá a doslova klame tělem, tak, že nizozemské princezně musí člověk její podlost i odpustit :). Na televizní pohádku docela nadprůměrné dialogy. Mimochodem ústřední pár si své role tak trochu zopakoval o deset let později v inscenaci ze života bajkáře EzopaKrálovský život otroka. "Může dcera nizozemského krále obyčejného vojáka okrádat?" - "Může! Král a jeho rodina můžou všecko!"

Od zasloužilého Cimrmana Miloně Čepelky, který je autorem scénáře jsem čekal trošku zajímavější kousek, ale možná je to "suchou" studiovou verzí a jakousi ohraností motivů z lépe zpracovaných pohádek ze stejné doby. Např. strom, který dělá rohy, vs. strom, který dělá velký nos zTří veteránů, dvojrole Libuše Šafránkové vTřetím princinebo cestovní plášť zArabely. I toho Mrkvičku, který je nejdřív namyšlený a pak dostane rozum už jsem za poslední dobu viděl asi ve třetí pohádce.

Pěkná a neokoukaná. Libuška super, Mrkvička Králíček taky.