Jamamba (1985)

Jako dítě jsem byl z toho dost vypsychlý, ale ona je to celkem krotká pohádka - kromě oné smutné atmosféry dané hudbou a tak trochu i motivem odloučeného putování. Plusem je, že se tu i ve studiu podařilo vykouzlit dojem uvěřitelnosti. Možná tomu pomohlo, že v Japonsku jsou stěny domů doopravdy z papíru.

"Kdo rozezná zakuklenou obludu od obyčejné babičky?"Japonský rybár Trávníček sa vyberie do sveta potom, ako jeho japonskej milej Jeníkovej zmizne z verandy japonský zvonček pre šťastie. Ten odcudzila japonská ľudožravá a podobu meniaca démonická príšera Jamamba Adamová, ktorá po nociach mlsne obchádza ľudské príbytky, do ktorých má zapovedaný vstup. V hľadaní je mu nápomocný skutočnú podobu osôb odhaľujúci podarúnok (niečo ako menej sofistikovaná verzia okuliarov z o tri roky mladšieho filmuThey Live) od lesného božstva Holého a porazí ju využitím jej vlastnej ješitnosti. Rozprávka je na pomedzí hororu, ku ktorému má japonský folklór a mytológia často veľmi blízko, hrôzostrašnú masku, mejkap a tance Jamamby si vybavujem ešte z detstva. Celkovo pôsobí asi najjaponskejšie z podobných televíznych počinov, príbehom, výpravou, kostýmami aj spôsobom herectva a preto si toto podarené dielo zaslúži štvornásobné úctivé sňatie slameného klobúka."Ubožačka pomatená, žije jako zvíře, ale lidem neublíží."

Za komunismu se prakticky nedalo cestovat, takže přiblížení japonské kultury a mytologie českým dětem opravdu cením! Já se narodila až po revoluci (a to dost, je mi 23 XD) , takže tenhle pocit s nimi nemohu sdílet. Ale přesto jsem jako malá tuhle pohádku doslova žrala. I když je nízkorozpočtová, má krásné triky i kostýmy. Zbožňovala jsem sklíčko, které vidí do lidské povahy. Jak byla pomlouvačná drbna duší slepice, hamižný pantáta zase prase, to nemělo chybu. I samotná Jamamba měla krásný kostým a líčení. Není co vytknout!

Dokonalá ukázka, jaká atmosféra se dá vykouzlit na pár metrech čtverečních s pomocí masek, tance, hudby a lidského hlasu. (Jasně, že je to nízkorozpočtová studiovka. Ale v rámci svého žánru si prostě pět hvězd zaslouží, protože se vryje pod kůži více než kdejaký výpravný film. "Kdo mi padne do drápů, toho rozsápu!")

Vítěz kategorie hororová studiová pohádka o chudém japonském rybáři v podáníPavla Trávníčka, který svede boj se zlou čarodějnicí. U této pohádky se musím pobavit nad současnou bouří, kdy se zastánci konzervativní morálky pominou, když anglické vévody 19. století nebo mušketýry hrajou černoši. Tady československá televize udělala z českých Evropanů orientálce a nemám pocit, že by to generace dětí osmdesátých let zdegenerovalo, že by si mysleli, že v Asii žijou lidí bez šikmých očí.