Vivárium (2019)

„Tobě se tahle hra líbí, že ano?“Sotva se divák rozkouká, už je uvězněn spolu s Gemmou a Tomem v domě uprostřed odporně sterilního bludiště. Mysteriózní a znepokojivá atmosféra určitou dobu funguje, pomůže jí i obdržení děsivé „kukačky“. Zpočátku mě bavila i psychologie postav (divák se sám sebe ptá, jak by se asi zachoval on v jejich kůži? Byl by spíš Tomem, umanutě hledajícím cestu ven, nebo Gemmou, neochotně přijímající svou roli, a to i včetně emočního pouta? Jenže postupně mě to čekání na zlom přestávalo bavit. Dráždil mě faktor času („to“ roste, Tom s Gemmou nestárnou?) a též fakt, že některé věci se vrací do původního stavu, jiné zas ne (např. jestli byl dům obnoven, proč ne také trávník?). Těch otázek bez odpovědí začalo přibývat, závěr je neosvětlil (nepomohla tomu ani pasáž s krumpáčem). Snaha o jistou metaforu společnosti by tu byla, samotné provedení je však horší, dávám průměr.„Musí to mít dno. Musí to někam vést!“ - „Kam?“ - „Co já vím?!“ - „Do Austrálie?“ - „Možná.“ - „Nebo do pekla.“ - „Ne. V tom už jsme.“

kdyby se filmy hodnotily jen podle emocí, tak by tohle byl za mě nejlepší film.
tolikrát sem si představoval, jak se toho smrada malyho dementa zbavit. Gemma, jakožto učitelka v mateřské škole, má k tomu dítěti trochu jiný vztah jak Tom, snaží se ho bránit a je spíš na straně dítěte, než Toma. 90% filmu sympatizuji určitě s Tomem. Tenhle film dokonale odrazuje noční můru. Doporučuji.

Ok dobrý, psychologické drama docela fajn, ale nějaké vysvětlení, prosím? To takovej příběh může napsat každej trouba!! Nebo mi něco uchází? Co to tam jako bylo za klikyháky? To jsem jako divák měl jako nějak rozklíčovat? Sorry, ale to abych si pauznul obrazovku a koukal na ty kraviny tam a vsadím se, že bych tam stejně nic nenašel. Nebo jo? No nic, to je asi fakt jedno. Stejně žádné vysvětlení nedostaneme. Co se týče vztahové linky, tak to docela ujde. Hlavní postavy zrajou celkem uvěřitelně. Ale co je to za čurina ta osoba s černejma ulízanejma vlasama? A to mám jako něco dedukovat z toho, co ten ulízanej upištěnej čurin blábolí? Psychologické drama celkem ok, ale zbytek je pěkně na houbelec. Takovej příběh bych napsal v pěti letech. Nashle.

Jako sci-fi horror to funguje dobře jako kritika moderní společnosti a konzumerismu nikoliv. Scénář docela dost tápe a ve finále vyšumí do prázdna. Naštěstí, herci se dost snaží a na ten průměr to utáhnou. Za zmínku stojí Eisenberg. Přiznám se, že jsem ho nikdy moc nemusel a po tom co předváděl se Snyderem mě od filmů spíš odrazuje, ale tady velmi příjemně překvapil.

ja, kdyz jsem ho videla poprvy, tak jsem si rikala jezisi, to je ale debilni.. pak jsem ho po nejaky dobe videla znovu, a kdyz uz jsem vedela do ceho jdu, tak mi to zas tak blby neprislo. no a ted se mnohdy pristihnu, ze na nej jen tak myslim. neco se mi z nej pripomene, treba mraky, a to se mi u filmu stava zridkakdy. takze nebylo to hned od zacatku perfektni, proste jsme si na sebe museli zvyknout.