Musíme si promluvit o Kevinovi (2011)

To, že je decko psychopat/ sociopat/ deviant, je vždy vina rodičov. Na jednej strane genetickú nálož neovplyvnia (aj keď niekedy áno, preto by sa niektorí ľudia nemali množiť) na druhej predsa vidia, že ich decko je nebezpečné a absolútne nič s tým nerobia, len sa prizerajú. To nie je nezištná láska, to je neschopnosť prijať zodpovednosť. A tak máme plný svet vraždiacich deviantov, ktorých chodia mamičky navštevovať do väzenia a oteckovia si za celé roky ani nevšimli, že sa niečo deje lebo muži si nikdy nič nevšímajú. Kolobeh.

Musíme si promluvit o Kevinovina mě zapůsobil jako hodně silný a dost nepříjemný příběh, který ve mně zanechal velký dojem. Má hodně temnou a znepokojivou atmosféru a není to vůbec jednoduché sledování. Nejvíc mě zaujal výkonTilda Swinton, která byla podle mě fakt skvělá a celý film hodně táhne. Líbilo se mi, jak snímek pracuje s emocemi a nutí člověka přemýšlet, ale zároveň mi to místy přišlo dost těžké a depresivní. Občas jsem byla i trochu zmatená kvůli tomu, jak je příběh vyprávěný. Celkově je to ale hodně kvalitní a silný film, který není pro každého, ale má velký dopad. Dávám tomu4z5hvězdy.

V žádném případě si nenechte spojlerovat! Já měl obrovskou výhodu, že jsem o filmu předem nic nevěděl. Snad jen to, že asi nějaké rodinné dráma... Jako když jdete loupat shnilou cibuli: od začátku to smrdí a tušíte, co najdete v jejím středu. Ale loupete dál, protože jste zvědaví. Maminka zrovna sympatická není, ale soucítíte s ní, i když úplně nevíte, čím se provinila. Dojde vám to až tehdy, až to scénář dovolí. Když už jste si zcela jistí, tak teprve potom vám film ukáže následky. To stačí, i z toho mála je vám psychicky špatně. Film zanechal hluboký a dlouhotrvající dojem. Obrazově a scénáristicky velmi vydařené.

Veľmi znepokojivý a šokujúci psychologický film. Nemyslím si,že to aký bol,bol nedostatok lásky z matkynej strany,narodil sa z niečím temným.Matka ho milovala,preto mu bola schopná odpustiť aj to najhoršie,len sa ho bála a on vycítil tú slabosť.Ja milujem svojich synov, veľmi,ale po niečom takom by u mňa skončil, nedokázala by som potlačiť ten smútok a odpustiť mu. Asi na neho mali byť rodičia tvrdší, veľmi tomu nepomoholo otcovo popieranie a zľahčovanie situácii.

Velmi silny film, tolko beznadeje a dufania ze z Kevina nakoniec bude fajn chalan - som zdielala cely cas s jeho mamou (a bala sa co urobi dalej), aj ked uz zaciatok hovori ze to dopadlo velmi zle. Bolo mi z toho smutno, dost to vo mne vyvolavalo otazky nad ktorymi som sa este nezamyslala…ako by som sa ja zachovala v takych situaciach, vychovavala by som takto, riesila by som take spravanie odbornou pomocou, neskoncila by som na psychiatrii ja? Chcem vobec deti ? Po tomto filme to mnou dost zamavalo… Kevin bol zmrd a zaroven mi ho bolo luto, no o to viac jeho mamy a malej sestry….jedine vyhrady mam ako vacsina tu s castym a neprehladnym preskakovanim deja z minulosti do pritomnosti. Obcas to bolo ozaj matuce.