V šest ráno na letišti (1958)

Pepíček a jeho výlet do CCCP. Ve své době určitě vhodný a příznivě přijímaný dětský film s mnoha záběry naskvělou pokrokovouMockbu, kde se už tehdy dokonce uklízely ulice zametacím vozem, ale na venkově dodnes osplachovacích záchodechani nesní... Snímek dnes zajímavý spíš už jen z dokumentaristického hlediska jak záběry letadla, tak festivalu, no a v neposlední řadě jak tehdy vypadala tvorba pro děti...

"A kde si vlastně lítal celej den?!"Malý organizovaný vítač a pionier Pepíček navštívi sociálne zariadenie v Tupoleve a odletí omylom do Moskvy. Tam sa trochu stratí a trochu blúdi, ale čoskoro nájde lokálneho vrstovníka Mišu a svorne si naplno užijú práve prebiehajúci svetový festival mládeže a študentstva, čo znamená rozospievané a roztancované ulice moderného mierového veľkomesta, plné alegorických vozov s mávajúcimi pokrokovými mladými ľuďmi z celého sveta. Rozjuchaný optimizmus je celkom nákazlivý, všetci sú veselí a ochotní pomôcť, od pilotov a letušiek až po taxikárskeho veterána osloboditeľa, takže po objasnení Homolovej diverzantskej záhady, povození na eskalátoroch (metro ešte v Prahe nebolo) a zhliadnutí kvanta exotických lúčnic sa náš školopovinný hrdina stihne do večera navrátiť do rodného kraja. Detský film z čias, kedy sa u nezletilých divákov nepredpokladala neznalosť ruštiny, takže titulky nečakajte, rovnako ani realizmus v podobe pasových kontrol a iných úradností. Čoho sa vám naopak dostane v miere viac ako hojnej je propagácia internacionálnej mierovej družby a chcenej aj nechcenej zábavy. Za tri onálepkované čemadány.

Jako hraný film se to hodnotit nedá, nemá to žádný děj (a snad je to i dobře - viď Zítra se bude tančit všude, 1952), ale jako procházka po Moskvě a dokument své doby - proč ne? Pozn. Rusky, německy už neumíme, slovensky taky ne, proč jen k tomu nejsou anglické titulky. Rád bych věděl jaký jazyk bude "letět" za 100 let. Za 3.

Dvě hvězdičky jsou za dobové reálie, které jsou z dnešního pohledu až neuvěřitelné. Ať už autobus na karlově mostě, či prázdné šedavé oprýskané ulice, ale hlavně režim na letišti, běhání po runway, bezpečnostní kontrola v podobě rozvrzané branky, kontrola letenek až na palubě a mnoho dalšího. Samozřejmě to má hlavně v dětech vyrobit představu, že když se náhodou objevíte bez koruny v Moskvě, nevadí, všichni jsou tam natolik přátelští, že se rozdají abyste měli co jíst, pít či nosit na hlavě...

"Da, Pepíček...". Nestoudně zrudlé dobrodružství, jehož tvůrci předpokládají, že umíš rusky, vždyť přece křečovité a teatrální bolševické nadšení, které zde odsrala má oblíbená Dítětka, vládlo v padesátých letech v celé společností. Neuvěřitelně naivní, stejně jako dnešní umělohmotné rychloseriály či nejnovější zrůdnost, hrané reality show. Snímek jen pro zasmání a povzdechnutí si nad tím rudým pokrytectvím.