V kuchyni (2024)

Mexická artovka z kuchynského prostredia, ktorá odkrýva obyčajný neľahký život mexických nelegálnych prisťahovalcov. Robí to svojským spôsobom, ktorý niekomu môže liezť na nervy a niekto iný ho vyslovene ocení. U mňa prvá polhodina super, potom asi hodinka, pri ktorej som zíval prázdnotou, aby nakoniec došla bláznivo temná záverečná pasáž. Čiernobiele prevedenie mi tu vôbec nesedelo, ale zato oceňujem angažmá pre Rooney Mara, ktorá potešila oku. Nerozumiem trošku tej nenormálne dlhej stopáži, ten príbeh sa dal vyrozprávať v podstatne kratšom čase. 65 %

Priprava jedla sa da zobrazit esteticky a lubivo, alebo ako taketo pekielko, plne stresu, vysponovanych nervov a momentov tesne pred psychickym zrutenim a po nom. V tychto kulisach, v ciernobielej, sa odohrava niekolko prepletenych pribehov. Mozno to vyznie ako klise, ale toto vyobrazenie mi pripadalo velmi blizke zivotu.

Nápadité dramátko, které úspěšně cílí na drtící mašinérii amerického snu. Alonso Ruizpalacios skvěle střídá dlouhé, kuchyňskou mastnotou prosáklé záběry, s těmi energickými a až životně bujarými a spolu s jedinečnými charaktery dokáže vytěžit ze sociálního dramatu maximum. Ve vypjaté atmosféře vytížené kuchyně, kde se střídají různé formy hněvu vše nezvratně směřuje ke katastrofě. Místo kde rovnostářský slib amerického obchodu nemůže být naplněn, je zde i přesto vyobrazeno jako místo plné lidskosti. Ambiciózní snímek, který má co říct, si žádá diváka, jež dokáže "naslouchat".

V tomto prípade bolo evidentné, že to bolo inšpirované divadelnou hrou, keďže sa celý dej odohrával len a len v kuchyni. Námetovo silné a plné potenciálu, ale akosi ma to globálne až tak nechytilo. Malo to niekoľko silných momentov, ale inak tam bolo aj kopu balastu, v ktorom chtiac-nechtiac zanikalo aj to podstatné. Bolo to celkovo živelné, no zároveň ťažkopádne... Vo mne napokon najviac zarezonovala tá hádanka o tom, čo zapálite ako prvé (krb, lampu alebo sviečku?). 2*

Ze začátku se mi na film V kuchyni moc nechtělo, protože jsme nedávno viděli Boiling point. A samozřejmě ty filmy jsou si velmi podobné – těžký život zaměstnanců, který je odvyprávěný během jedné směny v rušné restauraci. Ale je to dobrý film. Výhodou snímku je, že není dělaný jedním nepřerušovaným záběrem, což mi nakonec přišlo lepší a vlastně si říkám, že je to u Boiling point místy trochu zbytečná manýra (ač je to jinak dobrý film). Herci výborní. Jediná kaňka pro mě byla ta, že je to adaptace divadelní hry, a tak tam autoři nechali pár vzletných monologů, které mi tam vůbec nesedí. Přitom hovory v kuchyni jsou realistické, plné nadávek ve všech možných jazycích. O to víc pak nějaký divadelní monolog na 5 minut vůbec nedává smysl a působí strašně uměle. Ale to je jen drobná vada jinak kvalitního snímku.